V publikaci je nejdříve stručně vysvětlen význam obloukového svařováni a základní pojmy z teorie svařovacího oblouku včetně otázek stability svařovacího oblouku a zdrojů proudu. Těžiště knihy leží v části, ve které jsou probrány všechny druhy ovládání výstupního proudu svařovacích transformátorů, způsoby výpočtu a příklady návrhu a konstrukce svařovacích transformátorů. Závěr knihy je věnován praktickým radám, bezpečnosti a ukázkám některých transformátorů starší a nové koncepce.Kniha je určena technikům, konstruktérům, elektromontérům, údržbářům a širokému okruhu zájemců o konstrukci a návrh svařovacích transformátorů a jejich použití v praxi.
K zapálení oblouku tímto způsobem používají ionizátory, tj.
K podpoře zapálení oblouku přispívá další jev, mající charakter
ionizace elektrickým polem. cddělit
v atomech elektrony iontů uvést pohybu.
Zapálení oblouku vysokým napětím umožňuje okolnost, ato-
my plynu mezi elektrodou materiálem jsou vždy zčásti ionizovány
zářením. Při rychlém odtržení elektrody dotyku
urychlením (cm/s2) vzniká účinek analogický rychlému oddálení dvou
polepů plochy kondenzátoru, napájených přes odpor zdroje
napětí [2], Maximální intenzitu elektrického pole lze vyjádřit podle
Seny vztahem
4 /-10 U°.
zdroje vysokého napětí 5000 7000 vysokým kmitočtem řádu
33
. je
značně velká hodnota, která výrazně podporuje vznik ionizace. Plyn však nemá normálních okolností žádné
volné elektrony; aby tomu tak bylo, nutné jej ionizovat, tj.Naproti tomu, aby elektrický proud procházel plynem, třeba
v něm způsobit výboj.
Zapálení oblouku dotykem (škrtnutím nebo ťuknutím) nejvíce
používaný způsob svařovací technice, zvláště při svařování ručními
elektrodami. kyž zapalovací konec elektrody velký čistý tlak
mezi elektrodou materiálem dostatečný, dotknou výstupcích
asi jen plochy. Katoda dosáhne takové teploty, schopna emise elektronů. Tuto emisi
lze nazvat emise elektrického pole nebo elektrostatická emise.
Samostatný výboj svařovacím oblouku uskuteční
— dotykem elektrod (záporné katody kladné anody) jejich
oddálením (termoionizace),
— přiložením přídavného vysokého napětí elektrody (ionizace
elektrickým polem),
— zavedením ionizovaného plynu mezi elektrody. přechodu elektrody materiálu vznikne zkrato
vým proudem i2k čas nejvíce asi velké množství tepla při
odtržení elektrod vytvoří rozžhavené ionizované páry velkou
hustotou. (V/cm; cm2, cm/s2) (10)
]/li28 2a
Jsou-li svařovacím obvodu uvedené veličiny dány hodnotami
U0 plocha dotyku 10-6 cm2, 10® cm/s2,
odpovídá jim intenzita elektrického pole Emax 1,5 1012 V/cm. Prostředky dosaže
ní ionizace jsou tyto:
vysoká teplota (termoionizace),
elektrické pole (vysoké napětí),
radioaktivní záření (částice a),
elektromagnetické záření (ultrafialové záření, paprsky ,
paprsky y). Pak stačí nepříliš vysoké napětí (1000 5000V), aby se
uskutečnila nárazová ionizace vznikl obloukový výboj
