V publikaci je nejdříve stručně vysvětlen význam obloukového svařováni a základní pojmy z teorie svařovacího oblouku včetně otázek stability svařovacího oblouku a zdrojů proudu. Těžiště knihy leží v části, ve které jsou probrány všechny druhy ovládání výstupního proudu svařovacích transformátorů, způsoby výpočtu a příklady návrhu a konstrukce svařovacích transformátorů. Závěr knihy je věnován praktickým radám, bezpečnosti a ukázkám některých transformátorů starší a nové koncepce.Kniha je určena technikům, konstruktérům, elektromontérům, údržbářům a širokému okruhu zájemců o konstrukci a návrh svařovacích transformátorů a jejich použití v praxi.
posledních letech mnohé
děje postupně vyjasňují pomocí moderních měřicích přístrojů metod. VZNIK ELEKTRICKÉHO OBLOUKU
Pro svařovací oblouk význam elektrický výboj plynu při
atmosférickém tlaku. Dosud však nepodařilo všechny děje
v elektrickém oblouku dokonale vysvětlit. Obtíže působí při rozpojování
elektrických obvodů, kdy oblouk napadá kontakty spínacích přístrojů.
Zvláště užitečný elektrický oblouk svařovací, kterého uplatňuje
především jeho tepelná energie.
Ionty při tom zůstávají svém místě. obloukových pecích. Plynná prostředí mají stejné elektrické vlastnosti
jako izolanty, zatímco kovy chovají jako vodiče, tj. dobře vedou
elektrický proud.
V běžných podmínkách platí mezi přiloženým napětím TJ, procházejícím
proudem odporem vodiče Ohmův zákon
TJ (V; A)
Ztráty vodiči odporem při průchodu proudu jsou
P (W; (9)
(8)
32
.Nástin fyzikální teorie svařovacího oblouku
Využití elektrického oblouku jako samostatného výboje bylo známo
už dříve, např. při měření vysokých teplot značné
rychlosti dějů apod.1.
Obtíže ale vyskytly např. Elektrony se
mohou stát nosiči proudu: začnou pohybovat záporného pólu ke
kladnému pólu, jestliže kovový vodič přiloží elektrické napětí. pro světlo nebo rtuťových usměrňovačích, nyní se
využívá např.
Vodič skládá pevné mřížky kladných iontů kovu nim
příslušejících volných elektronů záporným nábojem.
2. Nárazy mezi ionty elektrony
při průchodu proudu vodičem vzniká teplo, jehož velikost dána
vztahem
Q I2t (J; (7)
kde činný odpor vodiče,
I elektrický proud,
t čas
