V publikaci je nejdříve stručně vysvětlen význam obloukového svařováni a základní pojmy z teorie svařovacího oblouku včetně otázek stability svařovacího oblouku a zdrojů proudu. Těžiště knihy leží v části, ve které jsou probrány všechny druhy ovládání výstupního proudu svařovacích transformátorů, způsoby výpočtu a příklady návrhu a konstrukce svařovacích transformátorů. Závěr knihy je věnován praktickým radám, bezpečnosti a ukázkám některých transformátorů starší a nové koncepce.Kniha je určena technikům, konstruktérům, elektromontérům, údržbářům a širokému okruhu zájemců o konstrukci a návrh svařovacích transformátorů a jejich použití v praxi.
101.
Zr (111)
kde tzv. 98.
Délka poněkud větší než výška cívky závisí rozměrech
vinutí.
Poznámka: Při výpočtu přídavných ztrát vinutí podle rovnic (100)
a (101) dosadí hodnota vypočítaná rovnice (111), popř. Směrem toku je
dána orientace průřezu vodiče vzhledem toku, tím správné dosazení
za vztahu (101) souladu směrem magnetického toku označením
na obr. činitel Rogowskiho počítá vztahu
kR +-<;?. 102), lze rozptylovou reaktanci transformátoru zmenšit.l~~ 10-'5 (110)
kde kmitočet (Hz),
N2 počet závitů výstupního vinutí sloupku jádra,
lz střední délka závitu (střední hodnota pro obě vinutí) (m)
« šířka vstupního výstupního vinutí (m),
(5 mezera mezi vinutími (m),
lr délka střední rozptylové silové čáry (m) H/m =
= 2u/lio).± (H2)
Tile
kde výška vinutí (m). Vzorce
pro výpočet rozptylové reaktance těchto nesouměrných vinutí jsou
v [47], [48].
Rozdělením jednoho vinutí dvou částí, které obklopují druhé
vinutí (obr. výška vinutí
lC9 směr rozptylového magnetického toku zřejmý obr.
Rozptylová reaktance vinutí jednom sloupku transformátoru je
x (113)
Iq y
Střední délka závitu téměř stejná jako střední délka závitu
vnitřního vinutí; zmenšovací činitel Rogovskiho tomto případě
¿ U"1 a-2- (114)
2nlc
Pokud nejsou délky vstupního výstupního vinutí stejné, nutné
uvažovat ještě radiální složku rozptylového magnetického toku, jejíž
velikost průběh závisejí geometrickém uspořádání cívek.
XJ soustředných jednoduchých vinutí obvykle málo liší od
jedničky, takže možné jej zanedbat rovnice (110)
dosadit přímo výšku vinutí lc.
131
