V knize jsou probrány základy obecné energetiky, teorie tepelné energetiky a schémata jaderných a tepelných elektráren spalujících klasická paliva. Značná pozornost je věnována provozním otázkám, teplárenství a centralizovanému zásobování teplem. Jsou popsány druhy vodních a palivových hospodářství, odstraňování tuhých zbytků a vliv elektrárny na životní prostředí. Kniha je zaměřena na řešení celkové koncepce výrobního bloku velkých elektráren a tepláren. Publikace je určena pracovníkům v elektrárnách a teplárnách, v projekčních a výzkumných ústavech, ve výrobních a montážních organizacích, v centrálních orgánech a rovněž studentům vysokých škol.
1.Nevýhodou páry porovnání horkou vodou zejména:
a) doprava páry děje expanzí uvnitř potrubí toho vyplývající ztráta
na výrobě elektrické energie následkem vyššího odběrového tlaku nebo protitlaku
je vyšší než příkon oběhových čerpadel horkovodního systému,
b) vznikají vyšší tepelné ztráty, neboť střední teplota celé síti páry vyšší,
c) omezená regulace teploty pracovní látky, následkem toho vyšší průměrná
roční teplota síti, tím tepelné ztráty,
d) omezenou rogulovatelností tepelné sítě souvisí vyšší střední potřebný tlak
páry výstupu turbíny, což snižuje výrobu elektřiny,
e) netěsnostmi parní síti uniká větší množství teplonosné látky,
f) koroze kondenzátních potrubí,
g) nákladnější úprava přídavné vody nahrazující ztrátu kondenzátu,
li! omezená vzdálenost, kterou možno páru dopravovat.3 Volba teplonosné látky její stavy
Volbu nositele tepla tedy ovlivňuje řada aspektů.
4. Všeobecně však možno říci, při záso
bování teplem bytové komunální sféry výhodnější horká voda než pára.
4.
Výhody vody jako teplonosné látky jsou:
a) teplo lze dopravovat velké vzdálenosti při malém poklesu teploty,
b) větší výroba elektrické energie vzhledem spotřebované práci pro pohon
oběhových čerpadel vlivem toho, průměrná roční teplota vody nižší, násled
kem toho, voda může ohřívat několika stupních,
c) menší tepelné ztráty než parních sítí,
d) velmi malé ztráty kondenzátu,
e) možnost kvalitativní regulace dodávky tepla (centrálně řízenou teplotou
topné vody). Poměr teplot bývá 120/70; 140/80; 150/80; 160/90; 200/90 apod. Proto horkovodní systém musí být pro
jektován 1,0, 1,6, někdy 2,5, ale též 40. Naproti
240
. Velmi mnoho záleží
na konkrétních místních podmínkách. Přenosová schopnost
horkovodních sítí je, při stejných parametrech protitlakové nebo odběrové páry
a stejném průměru potrubí, vetší než sítí parních.4.2 Vlastnosti jako teplonosné látky
Schopnost přenosu tepla vodou dána vztahem
Q vcv(h t2) (4-54)
Aby tato přenosová schopnost byla větší, volí obvykle teplota ohřáté vody nad
100 °C.4.
Voda horkovodní síti musí mít dostatečný tlak, aby ani nejvýše položeném
bode sítě nedošlo odpařování vody.
Nevýhody vody jako teplonosné látky:
a) dopravě tepla třeba použít oběhových čerpadel předání sítě
obvykle výměníkové stanice,
b) nutnost udržovat tepelnou síť pod dosti vysokým tlakem,
c) vznik velkých hydrostatických tlaků, zejména vertikálně značně členěném
terénu,
d) větší zatížení potrubí (tíhou vody),
e) složitější měření dodávaného tepla,
f) obtížnější rozšiřování tepelné sítě, neboť připojením nové odbočky mění
hydraulické poměry celé síti,
g) poněkud vyšší pořizovací náklady.1
