Teorie rádiové komunikace

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

... text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti, kteří si potřebují osvěžit či doplnit znalosti z dané oblasti. Text je členěn do celkem 18 kapitol. Pomyslně může být rozdělen do dvou částí - úvodní spíše teoreticky zaměřené (Teorie informace, Komunikační signály, Mezi symbolové interference, Příjem komunikačních signálů), následované více aplikačně zaměřenými kapitolami (Číslicové modulace, Rozprostřené spektrum a CDMA, Systémy s více nosnými a OFDM, Kombinace OFDM/CDMA/UWB, Komunikační kanály, Vyrovnavače kanálů, Protichybové kódování, UWB komunikace, MIMO systémy, Softwarové, kognitivní a kooperativní rádio, Adaptivní metody v rádiových komunikacích, Analýza spektra rádiových signálů, Změna vzorkovacího kmitočtu, Zvyšování přenosové rychlosti rádiových komunikačních systémů) ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Roman Maršálek

Strana 36 z 144

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Teorie rádiové komunikace 36 Obdobně lze odvodit ztrátu předpokladu platnosti H2: C(D|H2) c12 R1 p(r|H2)dr c22 − R1 p(r|H2)dr (4. (4. funkce rozdělení pravděpodobnosti), budou členy P(H2)(c12− c22)p(r|H2) P(H1)(c21 c11)p(r|H1) vždy kladné.53) V důsledku těchto předpokladů vzhledem tomu, p(r|H1), p(r|H2), P(H1) P(H2) jsou pravděpodobnosti (resp.50) Nyní členy integrály zapíšeme pomocí jediného integrálu: C(D) P(H1)c21 P(H2)c22+ + R1 [P(H2)(c12 c22)p(r|H2) P(H1)(c21 c11)p(r|H1)] dr. Připomeňme nyní, P(H1)c21 − P(H2)c22 předem dáno. (4.52) c21 c11. (4. Na základě výše uvedeného možno zformulovat následující pravidla pro rozhodování: P(H2)(c12 c22)p(R|H2) P(H1)(c21 c11)p(R|H1) (4.51) V reálném situaci budeme intuitivně požadovat, aby ztráty způsobené chybným rozhod- nutím byly větší než ztráty (cena) odpovídající správným rozhodnutím.49) Po dosazení C(D|H1) C(D|H2) roznásobení obdržíme: C(D) P(H1)c11 R1 p(r|H1)dr P(H1)c21 P(H1)c21 R1 p(r|H1)dr+ + P(H2)c12 R1 p(r|H2)dr P(H2)c22 P(H2)c22 R1 p(r|H2)dr.48) Celkové průměrné ztráty (tzv. Bayesův risk) jsou pak: C(D) P(H1)C(D|H1)+P(H2)C(D|H2) P(H1)C(D|H1)+P(H2)C(D|H2)(4. Tento předpoklad lze zapsat: c12 c22, (4. Chceme-li minimalizovat C(D), oblasti musí patřit všechny části signálu pro které P(H1)(c21 c11)p(r|H1) větší než P(H2)(c12 − c22)p(r|H2).55) nebo-li: p(R|H2) p(R|H1) > P(H1)(c21 c11) P(H2)(c12 c22) → (4.56) .54) P(H2)(c12 c22)p(R|H2) P(H1)(c21 c11)p(R|H1) H1, (4