Text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti a volně navazuje na předcházející publikaci Teorie rádiové komunikace. V celkem devíti kapitolách umožňuje čtenáři ověřit si základní principy rádiové komunikace, bez kterých by soudobé komunikační systémy nemohly pracovat. Po úvodních jednoduchých příkladech následují návody pro ověření principu převodu mezi komplexní obálkou a pásmovým signálem, principu přenosu PSK signálů, konceptu optimálního přijímače, principu synchronizace pomocí Costasovy smyčky, principu ...
délka kódového omezení. Výstup kodéru pak tvaru atd. Tato funkce vyžaduje, mimo zadání vstupní
. gene-
rujícími polynomy, definujícími vlastní zapojení kodéru. Prostudujte parametry funkce vitdec.
Jeho kódový poměr 1/2, což znamená, jednomu vstupnímu bitu odpovídají dva
výstupní bity X,Y.Teorie rádiové komunikace simulace Matlab 32
10 Kódování
Zadání
1. udává počet sym-
bolů výstupu kodéru, ovlivňovaných jedním bitem vstupu. Libovolný konvoluční
kodér je, vedle délky kódového omezení kódového poměru, charakterizován tzv. Pomocí této funkce, realizující Viterbiho de-
kodér získejte původní data. Analyzujte vlastnosti kódu kolik chyb umožňuje opravit?
4.
Obrázek 10. Viterbiho dekodér.
3.1. Pro
zakódování použijte funkci convenc. bývají vyjádřeny nejčastěji v
osmičkové soustavě. Pro dekódování
konvolučních kódů nejčastěji používán tzv. Kodér, používaný systému HIPERLAN generující polynomy
G1 133OCT (generuje prvek 171OCT (generuje prvek Y).1: HIPERLAN konvoluční kodér kódovým poměrem 1/2
Řešení
1. Náhodnou posloupnost nul jedniček získejte například pomocí funkce randsrc. Zakódujte náhodně generovanou posloupnost nul jedniček. Jako kodér využijte
konvoluční kodér definovaný standardu HIPERLAN II. Vaši simulaci doplňte bloky jednoduchého maticového prokladače ověřte jeho vliv
na počet opravitelných chyb
Teoretický úvod
Konvoluční kodér používaný systému HIPERLAN II, [23] zobrazený obrázku 10.
2. Dalším důležitým
parametrem konvolučního kódu tzv
