Vydal: Státní nakladatelství technické literatury
Autor: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí ve Státním nakladatelství technické literatury
Strana 69 z 80
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Zvláštní rys Rychlost, dokumentárnost, žurna
listická úroveň.
Kdekoli Československu
Režiséři Barta, Kaván, Musil, Mrázek a
Skalski (jestliže nepřipadlo vydání žurnálu
v běžícím týdnu) točí, střihají, píšou komentář
a zase točí tak stále dokola. Společně šéfredaktorem padá
do mdlob, když zjišťuje, to, mělo být na
točeno, natočeno být nemůže nebude, ale že
je dispozici řada šotů, nimiž nepočítalo. Jsou buď továrnách, nebo na
tiskových konferencích.
Střižna
To království soudružky Galánové.
Proč? Protože světě děje příliš
mnoho věcí, které nutno nejen
znát, ale vidět vlastní oči...
Pro koho? Pro velké malé, pro veselé pro
smutné, pro zvědavé dokonce
i pro nezvědavé, prostě pro všech
ny!
C Filmové noviny, jinak též Filmové
zpravodajství, jinak též Filmový
žurnál, jinak též Týden filmu
nebo Československý filmový tý
deník. Zatím ovšem ne
zbývá než vypravit Barrandov, ztratit
spoustu času jízdou tramvají přemýšlet, kolik
pohonných hmot ročně stojí takovéto umístění
podniku.. Výsledkem jejich činnosti neustálý
příliv témat, která mají natočit.r
O H
které netisknou.
Soudružky „informací“ nejsou nikdy pří
tomny všechny.
Kdy? Neustále..
Obvykle tato situace změnou lepšímu, ale
patří jaksi dobrým mravům zhrozit se. Snad chtějí
nahradit čas ztracený nedokončenými jízdami
„na kopec“ kopce“ Proto zde všechno
telegrafické. Sem
přijdou „denní práce“ každý záběr pověšen
na hřebíček pak třeba srovnat pěkně za
sebou to, bylo natočeno přeházené.
Tvůrci žurnálu pracují rychle.
Místo děje Nejprve několika málo docela
obyčejných místnostech docela
obyčejné budově Praze Bar
randově, pak ještě několika po
někud neobyčejných místnostech
v téže budově, pak celém Česko
slovensku potom vlastně na
celém světě.
Barrandovský kopec jižním cípu Prahy je
poměrně vzdálen pražského ruchu. Druhý, který je
na tom nejhůř, režisér vydání, rekrutuje pě
tice režisérů. Pokud jsou redakci,
patří jejich uši myšlenky nervech jen
mluví, ale patrně neexistují) telefonnímu
sluchátku.
Redakce
Ten, který tom nejhůř, šéfredaktor
Rohan, žije neustálé samotě. Obvykle
chybí nějaký ten „nejdůležitější záběr“ ale pak
se vždy ukáže, byl vlastně zbytečný, tak
pokud paměť sahá, střihla Galanová všechny
59
. Početná skupina
kameramanů mimochodem úrovni, jakou
nám cizině závidí nimi většina nich
točí také samostatně. Není přece továrnou
na sny, takže lépe slušela moderní bu
dova někde centru města. upro
střed ateismu patrně jen bůh ví, proč sídlí
Studio dokumentárních filmů, které týde
níky starosti, tak daleko
