T61 Technický magazín 1/1960

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí ve Státním nakladatelství technické literatury

Strana 69 z 80

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pro koho? Pro velké malé, pro veselé pro smutné, pro zvědavé dokonce i pro nezvědavé, prostě pro všech­ ny! C Filmové noviny, jinak též Filmové zpravodajství, jinak též Filmový žurnál, jinak též Týden filmu nebo Československý filmový tý­ deník. Střižna To království soudružky Galánové. Sem přijdou „denní práce“ každý záběr pověšen na hřebíček pak třeba srovnat pěkně za sebou to, bylo natočeno přeházené. Druhý, který je na tom nejhůř, režisér vydání, rekrutuje pě­ tice režisérů...r O H které netisknou. Kdekoli Československu Režiséři Barta, Kaván, Musil, Mrázek a Skalski (jestliže nepřipadlo vydání žurnálu v běžícím týdnu) točí, střihají, píšou komentář a zase točí tak stále dokola. Výsledkem jejich činnosti neustálý příliv témat, která mají natočit. Kdy? Neustále. Obvykle chybí nějaký ten „nejdůležitější záběr“ ale pak se vždy ukáže, byl vlastně zbytečný, tak pokud paměť sahá, střihla Galanová všechny 59 . Jsou buď továrnách, nebo na tiskových konferencích. Zvláštní rys Rychlost, dokumentárnost, žurna­ listická úroveň. Soudružky „informací“ nejsou nikdy pří­ tomny všechny. upro­ střed ateismu patrně jen bůh ví, proč sídlí Studio dokumentárních filmů, které týde­ níky starosti, tak daleko. Zatím ovšem ne­ zbývá než vypravit Barrandov, ztratit spoustu času jízdou tramvají přemýšlet, kolik pohonných hmot ročně stojí takovéto umístění podniku. Proč? Protože světě děje příliš mnoho věcí, které nutno nejen znát, ale vidět vlastní oči.. Pokud jsou redakci, patří jejich uši myšlenky nervech jen mluví, ale patrně neexistují) telefonnímu sluchátku. Tvůrci žurnálu pracují rychle. Obvykle tato situace změnou lepšímu, ale patří jaksi dobrým mravům zhrozit se. Místo děje Nejprve několika málo docela obyčejných místnostech docela obyčejné budově Praze Bar­ randově, pak ještě několika po­ někud neobyčejných místnostech v téže budově, pak celém Česko­ slovensku potom vlastně na celém světě. Barrandovský kopec jižním cípu Prahy je poměrně vzdálen pražského ruchu. Početná skupina kameramanů mimochodem úrovni, jakou nám cizině závidí nimi většina nich točí také samostatně.. Snad chtějí nahradit čas ztracený nedokončenými jízdami „na kopec“ kopce“ Proto zde všechno telegrafické. Není přece továrnou na sny, takže lépe slušela moderní bu­ dova někde centru města. Společně šéfredaktorem padá do mdlob, když zjišťuje, to, mělo být na­ točeno, natočeno být nemůže nebude, ale že je dispozici řada šotů, nimiž nepočítalo. Redakce Ten, který tom nejhůř, šéfredaktor Rohan, žije neustálé samotě