Nedostatek
technického vzdělání nahrazoval bezhlavým experimentováním opisováním od
konkurence.
Američan John Wellington Starr použil roku 1845 místo platiny levný uhlík. Heinrich Göbel ale neměl
peníze patentové zařízení, tak žárovkami osvětloval pouze svoje hodinářství. Žárovka byla světě. Aby žhavá vlákna Edisonovy lampy byla
trvanlivá hned nespálila, jsou zatavena balonech nejvzduchoprázdnějších.
Velmi slibným směrem vydal roku 1809 britský vynálezce Humphry Davy,
když nechal elektrický proud procházet tenkým platinovým drátkem. Uhlík pro vlákna získával z
bavlny roku 1880 získal britský patent.
Komerční využití žárovek zajímalo velkopodnikatele vynálezce Hirama
Maxima. třicet let
později Warren Rue platinový drátek zatavil skleněné trubičky vyčerpal ní
vzduch. V
tutéž dobu žárovkami zabýval britský fyzik Joseph Swan. Jeho žárovka dokázala
svítit 220 hodin, což déle než budoucí Edisonova žárovka. Ten skoupil všechny dosavadní patenty roku 1878 založil firmu výrobu
žárovek. Problémem žárovky této době zabývalo několik dalších vynálezců. [6]
. říjnu 1879 jeho žárovka vydržela svítit 13,5 hodiny tento skromný
výkon bývá paradoxně označován zrod nového věku, éry elektrického světla.10
Za vynálezce žárovky považován Thomas Alva Edison, není však pravda,
princip žárovky byl znám dříve, Edison jej ale dokázal dobře prodat. Jeho zaměstnanci vymýšleli zlepšování, prodloužili životnost žárovky stovky
hodin vymysleli další praktická zlepšení. Roku 1854
sestrojil žárovku, níž žhavilo zuhelnatěné vlákno bambusu. Edison
ve všech žárovkách používal uhlíkové vlákno. Vysoká cena platiny však odrazovala běžného
použití.
Pokusy uhlíkem USA také zabýval německý hodinář Heinrich Göbel.
Až roku 1878 žárovkami začal zabývat Thomas Alva Edison. srovnání Göbelem slavil svůj úspěch
skoro okamžitě, získal své obdivovatele
