Velmi slibným směrem vydal roku 1809 britský vynálezce Humphry Davy,
když nechal elektrický proud procházet tenkým platinovým drátkem. Jeho zaměstnanci vymýšleli zlepšování, prodloužili životnost žárovky stovky
hodin vymysleli další praktická zlepšení.
Američan John Wellington Starr použil roku 1845 místo platiny levný uhlík. Vysoká cena platiny však odrazovala běžného
použití. Uhlík pro vlákna získával z
bavlny roku 1880 získal britský patent. Jeho žárovka dokázala
svítit 220 hodin, což déle než budoucí Edisonova žárovka. Heinrich Göbel ale neměl
peníze patentové zařízení, tak žárovkami osvětloval pouze svoje hodinářství. Edison
ve všech žárovkách používal uhlíkové vlákno. Ten skoupil všechny dosavadní patenty roku 1878 založil firmu výrobu
žárovek. Žárovka byla světě. Aby žhavá vlákna Edisonovy lampy byla
trvanlivá hned nespálila, jsou zatavena balonech nejvzduchoprázdnějších. říjnu 1879 jeho žárovka vydržela svítit 13,5 hodiny tento skromný
výkon bývá paradoxně označován zrod nového věku, éry elektrického světla. srovnání Göbelem slavil svůj úspěch
skoro okamžitě, získal své obdivovatele. Nedostatek
technického vzdělání nahrazoval bezhlavým experimentováním opisováním od
konkurence.
Pokusy uhlíkem USA také zabýval německý hodinář Heinrich Göbel. [6]
.10
Za vynálezce žárovky považován Thomas Alva Edison, není však pravda,
princip žárovky byl znám dříve, Edison jej ale dokázal dobře prodat.
Až roku 1878 žárovkami začal zabývat Thomas Alva Edison. Problémem žárovky této době zabývalo několik dalších vynálezců. Roku 1854
sestrojil žárovku, níž žhavilo zuhelnatěné vlákno bambusu. třicet let
později Warren Rue platinový drátek zatavil skleněné trubičky vyčerpal ní
vzduch. V
tutéž dobu žárovkami zabýval britský fyzik Joseph Swan.
Komerční využití žárovek zajímalo velkopodnikatele vynálezce Hirama
Maxima
