Navíc průběhem let dral dopředu nový zdroj energie –
elektřina.
Dalším vynálezcem byl ruský vojenský inženýr Pavel Nikolajevič Jabločkov, který
umístil elektrody paralelně vedle sebe optimální vzdálenosti. pozdějším
zdokonalování „obloukovek“ mimo jiné podílel český elektrotechnik František
Křižík, který zdokonalený typ obloukové lampy solenoidem obdržel roce 1881
na výstavě první cenu.2: Křižíkova oblouková lampa [3]
. Bylo nutné najít vhodný materiál elektrody bylo nutné zajistit stálou
vzdálenost elektrod.
Již při dřívějších pokusech bylo objeveno, platinový drátek, kterým prochází
elektrický proud, rozžhaví svítí, mezi dvěma hroty vznikne oblouk, který rovněž
svítí. Každá musela samostatně
rozsvítit zhasnout. Velkou nevýhodou obloukových lamp byla krátká životnost
elektrod, modernizací podařilo odstranit, ale vznikaly žárovky. [5]
Obrázek 2. Jako první tyto podmínky splnil francouzský fyzik Jean Bernard
Léon Foucault, elektrody byly uspořádány ose jejich posuv zajišťovalo poměrně
složité zařízení.9
U plynových lamp však byla jedna velká nevýhoda
