Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Tímto gestem jeho vztahem prostoru
se stručně zabývejme. Základní
gesta, pragesta, gesta genezní založená erotice, avšak
vždy vznešeně abstraktní (matematického geometrického
charakteru) bez vyvolávání nepříznivých asociačních před
stav např. architekto
nickou památku její původní orientace vytvořením nového,
proti původnímu významnějšího prostranství, zničíme tím
původní gesto orientační, tím podstatnou část původního
výtvarného účinu vznikne nebezpečí, původní vzne
šenosti přejdeme karikatuře; platí ovšem pro výškové
změny, kdy zvýšením vozovky vyvoláme původní dominanty
-. skulpturálních nebo pantomimických, viz např.Přejděme možností aplikace geometrických metod při
řešeni otázek architektonicko-stavební fyziky obor, kdy
geometrie umožní podnítit nebo dořešit (matematicky upřes
nit) prostorový vizuální tvar sledující umělecký, tedy
psychologický výraz.
Je jasné, neorientovaný, nejasně orientovaný prostor
nemůže být architektonický, nebol není organický, řízený
prostorem dominantou hmotami podřízenými, hlavou
a tělem.
Chceme-li velmi stručně zkratkou definovat, je
tímto výrazem (zrakem vnímatelným), vyjděme opět člověka
a jeho možnostít gesto, posumek, mimický pohyb vy
volaný pohybem svalu (nebo ustrnulý něictera poloze toho
to pohybu) ostatně pronesená slovo výsledkem pohybu
hlasivky.
Zrakem jistém prostředí chápeme především gesto věcné,
to jest, uvažovaném prostředí nějaký objekt vůbec
situován, dále velmi důležité, prostor zásadně řídící
gesto orientační. Vyjadřuje tak člověk každý živočich (víta
jící druha jej odpuzujíeí, toužící hrozící). Přivrácení nebo odvrácení architektonického objektu
od pozorovatele stojícího opticky řešeném stanovišti má
pro prostor zásadní význam; zbavíme-li např.
výstavní pavilón formě velryby výstavě Ósace) lze
vnímat chápat architektur jakožto jejich výraz
