Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Pojem zorného kužele tedy rotačního prostorového
útvaru nesmí véBt nesprávnému pojetí vertikály jako
prostě otočené horizontály 90°. Mrakodrapy Mannhattanu působí zá
porně bezohledně,,
Jako praktickou aplikaci této prostorové konstatace
uveSme řešení dodatečných okenních otvorů, psychologic
kým účelem podle metody PSALI: spojení exteriérem pro. Symetrie může být matematicky
přesná dokonalá, uvažujeme-li prostor zorné osy do
stran, doleva doprava, vertikálním směru však archi
tektonická symetrie neexistuje. Plyne toho, člověk vi
dí všude zase člověka, organismus dole patu, nahoře hla
vu, eventuálně korunou.
Uveime nyní dva příklady užití optické geometrie
v oboru architektonicko-stavební fyziky (optiky):
a) Určení osvětlenosti (intenzity osvětlení) obdélníko
vým zdrojem S-^ (viz obr.vhodné také uvědomit, vertikalizující gotika
v historii architektonického umění musela ustoupit vodo
rovně doširoka rozevřené náruči renesančních staveb že
se horizontalismus jevil jako humánnější pokrokovější
proti vertikalismu.
zamezení pocitu přílišné izolovanosti člověka bezoken-
ním prostoru dosáhneme mnohem vydatněji správněji boční
mi otvory (okny) než otvory horními. Vidění vertikále
je jiné než horizontále. Celková osvětlenost dána integrálem Ja
sů elementárních zdrojů dS1 znásobení těchto jasů
1« elementárním prostorovým úhlem daným centrálním prů
mětem svítící ploohy dS-^ povrch koule středem
v dSg poloměru zredukovaným čtvercem délky
-. 3)
Uvažujme S-^ osvětlovací prvek dS-^, vodorovné
rovině prvek osvětlovaný dSg, přičemž jedna strana S-^
leží rovině normály dS2, tedy souřadnicové rovině
(z,x)
