Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Světelná kompozice uplatňuje především scénické
praxi, osvěcování, světelné plastice, světelné
-. tvaru světelné stopy,
tvaru světelného kuželu, charakteru světelné stopy, teplo
ty chromatičnosti, prostupu, odrazu, pohlcení rozptylu
světla, intenzity světla její náhlé plynulé změny
v důsledku úhlu svícení nebo ovládání světelného zdroje.
Světelná kompozice výrazový prostředek pro tvůrčí práei
v oblastech, kde lze používat nebo žádoucí využít
výtvarného potenciálu světla, tj.
Toto děleni světla odpovídá funkci světla našem
životě, uvažujeme-li hledisko fyziologické, tedy hledisko
vjemu, která fyzikální
estetická
umšlecko-dram tieká
V konkrétních případech řešení světla prostoru sledujeme
obvykle prvé dvě funkce, současně, chceme-li dosáhnout
všestranná pohody.
Při řešení světla jsou dva možné postupy, nichž je
de» hlediska tvorby světelného prostoru správnější. i
když dosahujeme patřičných normou stanovených hodnot in
tenzit jasů, necítí člověk takovém prostoru pohodu.Naproti tomu světlo komponované záření záměrně
upravované, aby vabud.Ilo zrakový vjem vyvolávající este
tické nebo emotivní pocity. Vycházíme-li naopak
z vypočti, nemusí být výsledek vždy optimální, tzn.
Z toho vyplývá, uvedené funkce světía mají svou grada
ci fyzikální uměleckou. Vysvětlíme jej tedy blíže. vytvářeno obvykle umělými
zdroji, výjimečně nebo zvláštních případech využívá
světla denního (fotografie).
Objevil zde pojem světelná kompozice, který ne
vyskytuje běžné praxi. Třetí funkce světla prostoru přichází
v úvahu scénických uměních.
Je postup, kdy uvažujeme estetickou funkci světla, vy
tváříme světelnou kompozici, teprve pak kontrolujeme osvět
lení výpočty, třeba jen namátkovými
