Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
chceme-li dosáhnout výsled
ků více než optimálních. Vzhledem této úzké
sounáležitosti mezi světlem prostorem jsou obě skuteč
nosti, tj. Pro dané světelné podmínky,
tedy pro denní světlo, navrhujeme uspořádání členění pro
storu pochopitelně souladu funkcí, pro daný prostor
tvoříme světelnou kompozici, má-li být výsledek jednom i
v druhém případě poloze měřítek estetických nebo funkčních,
většinou však obou zároveň, popř. Světlo nich odráží,
vytváří jejich povrchu plochy většího menšího jasu
a prostor těmito objekty nebo objektem svým ohraničením
-. Proměny většinou cyklicky opakují, ale časodčasu
vzniká proměna nová. světlo jedné straně prostor straně druhé,
vnímány současně, což znamená, ani světlo, ani prostor
nelze nikdy řešit samostatně.PROSTOR NAPLNĚNÝ SVĚTLEM SVĚTELNÝ PROSTOR
Ing. Vladislav Čáp
Světlo prostor jsou nerozlučně spjaty našimi ži
votními zkušenostmi prostředím, kterém pohybu
jeme které době naší práce odpočinku neustále
mění. Denně docházíme většinou stejní
pracoviště, denně vracíme domii, žijeme jednom městě,
v jedné ulici, používáme stejného dopravního prostředku
a zde všude setkáváme světlem denním nebo umělým,
které naplňuje prostor které vnímáme většinou podvědomě,
tu tam však zvýšenou pozorností, jestliže nás upoutá
zvláštní světelná situace (týká denního světla) nebo
nové řešení známého prostředí řešení prostředí, kde jsme
ještě nebyli (týká světla umělého). platí všech případech, jde
o exteriér široké škále druhů nebo interiér rovněž ši
roké škále druhů, přičemž prostor nevnímáme sám sobě, ale
vždy objektem nebo několika objekty zamýšlené kompo
zici nebo náhodném seskupení.
Vyslovíme-li slovo prostor, máme představu, která od
povídá nakonec skutečnosti, horizontálně vertikálně vy
mezeného prostředí
