Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Prakticky
se projevuje dokonalý rozptyl tak, zdroj světla není
patrný celá plocha jeví rovnoměrně jasná* např. 13/1 )
jako opalinového skla. Prostup příoý nastává tehdy, proohází-11
paprsek planparalelní deskou čiré faaoty při průchodu se
netříští, prochází tudíž nezměněn nehledě pošinutí, kte
ré vzniká lomem světla (obr. Činitel přímého prostupu
F= ___
r p
Proohází-li světlo dokonale rozptylující hmotou, vzniká
prostup rozptylný (difúzní) paprsek šíří všemi směry
podle zákona iambertova (obr» 12/1) činitel rozptylného
prostupu w
<T =
Ld p
Osvětlení vyvolané takovou rozptylnou hmotou počítá od
rozptylné plochy, která stává vlastním zdrojem. část
světla prostupuje pravidelně část roaptylně (obr.vané místnosti např. 11/1 ). znečištěním nebo při tmavém zabarve
ní stropu, stín podlahy. Vlákno žárovky slaběji vidět
a přitom okolní sklo slabě prozářeno, některého skla
(matového) prostupují paprsky tak, jsou sice roztříště
ny, ale maximální svítivost směru přímého prostupu,
-.
Propustnost
Světelný tok prošlý prostředím můžeme opět vyjádřit
poměrem světelného toku propuštěného toku dopadají
címu tj. koule
z rozptylného skla nám jeví jako svítící plocha«
V praxí vyskytuje prostup smíšený, tzn. činitelem prostupu
Fz
L ji—
Prostupující světelný tok dělíme opět prostup přímý (re
gulérní) difúzní.
Zdroj světla vidět tak, jako mezi okem zdrojem
nebylo žádné prostředí
