Stručné základy elektrotechniky vykonaly dvěma vydáním i kus dobré průkopnické práce. Vznikly z mé potřeby ku přednáškám na vysoké škole stavebního inženýrství při vysokém učení technickém v Praze a na vysoké škole báňské v Příbrami. Že kniha byla oblíbená i na vyšších školách průmyslových, ba jako spis pro rekapitulaci před zkouškami z obecné elektrotechniky na elektrotechn. fakultě pražské, mi bylo mnohokráte prokazováno.
Autor: Václav Pošík
Strana 405 z 500
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Rotor totiž běhu protíná, jak víme, to
čivé pole toliko rychlostí skluzovou, při témže počtu vodičů
má tedy kartáčcích jenom zcela nepatrné napětí, jež možno
také odebírati přiměřeného počtu závitů vinutí statorového. Zavedeme-li rotoru přes regul.
Kdybychom rotorový magnetující proud dostatečně zesílili,
až převzal celé buzení motoru, statorový budicí
proud zmizel, získáváme výhodu, vyvození téhož to
čivého pole nám postačí pro potřebný budicí proud rotoru
jen zcela nepatrné napětí porovnání předchozím plným na
pětím statorovým. Tím přirozeně poklesne budicí proud
statorový.
■V tom nutno spatřovati značnou přednost před motory in
dukčními.
.
Lze však jiti ještě dále: zesílíme-li ještě více magnetující
proud rotoru, donutíme tím stator odběru proudů kapa
citních, nichž víme, jimi lze poš inu-
t fázi. toho vyplývá, kartáčková
napětí musejí míti týž kmitočet jako stator síť, musí
fk platí však pro případ, rotor otáčí. transformátor ko
lektorové kartáčky jalový (magnetující) proud (za vnuceným
napětím 90° dostihující), začne rotor spolubudit točivé pole,
jež určitou velikost. Předem však
třeba rotorové kartáčky tak nastaviti, aby osy fázových vi
nutí rotorových shodovaly osami příslušných fází stato
rových. prvá výborná vlastnost sběrníku, který ote
vřel novou cestu zlepšení účiníku hodnotu cos q>= 1. Proto možno rotor přes sběrník napájeti
ze sítě, ovšem při vyšším napětí bylo nutno tak učiniti za
účasti regulačního (auto)transformátoru.předchozím, kde stejnosměrný tok byl obvodě rotoru
sinusově rozložen. Rovnováze mezi statorovým (síťovým) napětím a
napětími rotorovými jsme vyhověli regulačním transformá
torem, vhodně nařízeným.
Docházíme tedy poznatku, vinutí rotorové ko
lektoru vždy kmitočet statorový, resp. sítě, prstencích však
kmitočet skluzový. Rotor kolektorové kartáěky jsou klidu,
ale možno míti zato, vzhledem statorové točivé pole se
otáčejí úhlovou rychlostí— &>. Začne-li se
za točivým polem opožďovati, pozmění velikosti kartáč
ková napětí úměrně relativnímu počtu otáček rotoru oproti to
čivému poli
