Stručné základy elektrotechniky

| Kategorie: Kniha Učebnice  | Tento dokument chci!

Stručné základy elektrotechniky vykonaly dvěma vydáním i kus dobré průkopnické práce. Vznikly z mé potřeby ku přednáškám na vysoké škole stavebního inženýrství při vysokém učení technickém v Praze a na vysoké škole báňské v Příbrami. Že kniha byla oblíbená i na vyšších školách průmyslových, ba jako spis pro rekapitulaci před zkouškami z obecné elektrotechniky na elektrotechn. fakultě pražské, mi bylo mnohokráte prokazováno.

Autor: Václav Pošík

Strana 404 z 500

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Komutátor tedy sbí jednotlivá napětí vodičů napětí kartáčkové. klidu motoru jest ovšem celý rotor bez napětí. Mějme dvojpólový asynchronický motor fázovou kotvou spojenou trojúhelníku.hlavnímu poli nejsou klidu, ale otáčejí souhlasným směrem kotvou, jenže otáčkami nf:, bude teď mechanická úhlová rychlost vektoru kartáčkového napětí rovna (168) Bude tedy celková úhlová rychlost kartáčkového napětí rovna Z této rovnice vychází kmitočet kartáčkového napětí Tato rovnice praví, kmitočet kartáčkového napětí daného stroje závisí jedině počtu otáček kartáčků oproti hlavnímu poli smyslu otáčení kotvy. (169) f ■nk J • (170) . prsten­ cům však vůbec nepřihlížejme mysleme zato opačné straně rotoru sběrník třemi kartáčky 120° sebe vzdá­ lenými. Možno tedy právem vrátit staršímu názvu , jako plně odůvodněnému.105) Nyní postupme dále. Jak víme, mají fázová napětí vzájemnou odchylku rovněž 120°. Podle názoru autora této knihy byl vhodný i název . Odvozeniny: kolektorové sběrníkové stroje pod. Napětí vodičů mají kmitočet napětí kartáčkové palifk- Komutátor představuje ludíž . Připojením statoru síť vzniká jeho vinutí točivé pole magnetické, mající oproti statoru rotoru úhlovou rychlost m má-li síť kmitočet Máme analogický případ 105) Autor ponechává ESC, aby rozhodl přes vžitý, leč cizí kom utátor = kolektor oficiálním zavedení tohoto českého pojmenování e názvů dosavadních