Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Než byly tištěné početnice, užívalo početnic psaných učiteli,
kněžími, úředníky obchodníky. století. Počítání liniích udrželo 18. tomu druží ještě
okolnost, následkem války třicítileté byl nedostatek škol, učitelů
a zájmu pro pokrok.
Tento mechanismus udržel přes 200 let.
Nápadno jest, násobení dělení dvěma považováno bylo za
zvláštní početní výkon, jenž vyloučen byl násobení dělení. Jinou početnici, obsahující za
čátky počtův cifry liny, vydal Jiří Mikuláš Brněnský
v Praze (r. počítání čísly celými následovalo počítání se
zlomky, jednotlivé druhy počtů občanských různé, často dosti za
jímavé úkoly namnoze rázu algebraického. Nejstarší známá tištěná početnice
česká, sestavená podle Adama Riese, vydána byla prací nákladem
O ndřeje 1530 Norimberce (Nowé knížky wo
počtech) let později Praze.
—.
Tehdejší početnice neznamenají stránce methodické pokroku;
toliko zdvojnásobení půlení nebyla již zvláštní výkony početní
považována; mimo věnována byla větší pozornost nauce zlomcích
a stránce věcné. Tito však do
podstaty počtů náležitě nevnikli jedinou jejich snahou bylo, při-
způsobiti počítání potřebám praktického života. století
značný pokrok.
I přes Čirý mechanismus jevil methodice početní 16.
Počítání perem, jest počítání číslicemi; učilo pouze na
školách vyšších.I
Sečítání odčítání bylo liniích pohodlné, násobení dělení
však zdlouhavé.
Počítání tehdejší bylo zcela mechanické; počalo definicí, uká
zalo se, kterak jest neb onu věc konati, udáno pravidlo, jemuž
musel žák věřiti, konečně řešeny podle pravidla příklady.
Riese žádá, učili žáci především násobilce nazpamět,
a bývá pokládán tvůrce násobilky. Početnice Riesovy měly počátku vedle číslic arab
ských též číslice římské, které však později již nevyskytují. Počítati tam něco
z paměti, nepomýšlel nikdo. Nelze se
tudíž diviti, žáci při tomto mechanismu učivo záhy zapomněli že
muselo býti každého roku znova probíráno. 1567).), nýbrž podle výkonů početních tomto
pořádku: numerace (čítání), sečítání, odčítání, zdvojnásobení, půlení,
násobení dělení.
Ve věku 17. zabývali učenci více vyššími iikoly početními
a přenechali úkoly nižší kněžím, učitelům písařům.
Tehdejší početnice nebyly sestaveny podle oborů číselných (po
čítání 10, 100, 1000
