Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Odčítání jest opakem sečítání; každému vzestupu přirozené
řadě čísel odpovídá sestup. Častým cvičením po
znají žáci, možno čísla kterémkoli pořádku sečísti. Nejdůležitější
. provedeném odčítání vysvětlí pojem méně.
V oboru prvé desítky naučí žáci postupně ovládati úkoly
těmito rovnicemi vytčené:
2 1;
3 2;
4 konečně
10 5.
Praktickou cenu toliko rozklad sčítance; jest základem
sečítání odčítání přechodem desítky desítky. Při každém čísle základním probéře proto napřed celá
řada příkladů sečítacích potom připojí každé úloze příslušný
úkol odčítací.
Předem seznámiti jest žáky slůvkem „bez“ jeho značkou.—
Mezi úkoly sečítání oboru prvé desítky (sečítá předem
v oboru prvé pětky, předvedení čísel druhé pětky teprve oboru
celé desítky), vyskytují mnohé, jež jsou obrácením úkolů dřívějších
(jako 7). Tyto úkoly obrácené převésti jest původní,
a tak, sčítání počne sčítancem druhým.
R ozklad čísel 10. čítance
pětidílné „Chyby“); potom ubíráme vždy jedné kuličce počínajíce
od pěti kuliček (hranolů, hůlek d.
S počátku vždy koule ubíráme, později zakrýváme, je-li pojem
odčítání žákům již jasný, potom počet kulí, jež máme odečísti, jen od
dělujeme.
Po objasnění významu odčítání slůvka „bez“ „méně“ pokračuje
se odčítání ubíráním ubírá Casto pilně ode-
čítati jest řadách; ubírá d.
Později ukáže souvislost odčítání sečítáním; žáci se
znají, plyne 3.
Touto souvislostí usnadní žákům zapamatování součtu roz
dílu čísel.) jmenujeme (nevšímajíce si
zatím výsledku) poté vybídne učitel
žáky, aby určitý počet znazorňovadel „udělali“ bez jedné; potom
teprve přikročí odčítání jedné vzhledem výsledku následným
napisováním (bez značí vodorovnou čarou, což stále znázorňovalo
příslušným pohybem ruky).
Vyjde rčení žákům známých: panna (hračka) bez ruky,
kabát bez knoflíků, hoch bez míče (Viz básničku II. této souvislosti dlužno při cvičení od
čítání přihlížeti
