Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Snadno však svádí toto
počítání učitele tomu, zabývá toliko žáky čipernějšími za
nedbává váhavějších, kteří jich sledovati nemohou.
Kdo chce hbitě počítati, musí míti určitou zásobu poznatků, které
jsou nezvratným jeho majetkem kterými úplně volně vládne. Tito potom ne
berou účasti vyučování.
Teprve potom, když nabyli žáci zručnosti počítání některého
druhu, možno upozorniti výhody zkratky počítání když ty
byly nacvičeny, přistoupiti jest úkolům užitým, nimž vzaty jsou
poměry věcné oboru žákům známého, nemařilo výklady věc
nými mnoho času. Učitel úkol, žáci počítají
tiše; když hlásí někteří žáci, úkol řešili, jmenují výsledek.
Žák musí míti postup početní, rozklad čísel vždy mysli,
aniž všech věcech proslovil. Toto rychlé počítání mnohé
přednosti; učitel pozná žáky, mezi žáky probudí řevnivost, počítají
s velkou chutí velkým napětím duševním.
Při řešení normálním žáci nepracovali samostatně, učitel vedl je
otázkami. Úkol řeší žák takto:
140 182; nebo praví při úkolu 72. Proto smí toto rychlé (hbité) počítání
jen výjimečně cvičiti.—
vého druhu početního, řešiti chtěl již první ťikoly rozmanitým způsobem.
Teprve když žáci náležitě porozuměli způsobu normálnímu, nastoupí
hojné cvičení, nabyli žáci zručnosti početní stali samostatnými. Poznatky
ty ovládati musí každý počtář tou měrou, vybaví každý
.
Chyba jest, když při vyučování početním příliš katechisuje
a mnoho rozvláčně mluví; jest nezbj7tno, mnoho cvičilo po
čítalo.
Toto cvičení jest základem vší dovednosti početní, jest osou, kolem
které musí celé vyučování otáčeti. stupni středním zejména stupni vyšším děj řešení
úkolů způsobem nejkratším. Tím
získá především čase; mimo přinucen jest žák většímu na
pětí duševnímu, nabývá zručnosti počítání, pamatuje snáze čísla
a tím nabývá jistoty počítání. Při tom pracujte žáci čím dále tím samostatněji. děje se
tak dlouho, slabší žáci bez pomoci učitelovy počítati naučili. Denní cvičení početní základem jistoty hbitosti počítání. dřívějším učivem, načež cvičí se,
a počátku úkolech podobných těm, nichž vyvozeno bylo
pravidlo.
Nabyli-li žáci řešení úkolů některé skupiny jistoty samostat
nosti, cvičí potom počítání hbitém. Jen
když počítalo několik žáků chybně, počítá úkol ústně; tomu
volati jest zpravidla žáky slabší.
5. Když bylo řešení předvedeno, opakuje řešený úkol, for
mulují výsledky, srovnává se
