Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Teprve potom, když nabyli žáci zručnosti počítání některého
druhu, možno upozorniti výhody zkratky počítání když ty
byly nacvičeny, přistoupiti jest úkolům užitým, nimž vzaty jsou
poměry věcné oboru žákům známého, nemařilo výklady věc
nými mnoho času.
Teprve když žáci náležitě porozuměli způsobu normálnímu, nastoupí
hojné cvičení, nabyli žáci zručnosti početní stali samostatnými.
Chyba jest, když při vyučování početním příliš katechisuje
a mnoho rozvláčně mluví; jest nezbj7tno, mnoho cvičilo po
čítalo.
Toto cvičení jest základem vší dovednosti početní, jest osou, kolem
které musí celé vyučování otáčeti.
Nabyli-li žáci řešení úkolů některé skupiny jistoty samostat
nosti, cvičí potom počítání hbitém. Snadno však svádí toto
počítání učitele tomu, zabývá toliko žáky čipernějšími za
nedbává váhavějších, kteří jich sledovati nemohou.
Žák musí míti postup početní, rozklad čísel vždy mysli,
aniž všech věcech proslovil. Učitel úkol, žáci počítají
tiše; když hlásí někteří žáci, úkol řešili, jmenují výsledek. Při tom pracujte žáci čím dále tím samostatněji. Jen
když počítalo několik žáků chybně, počítá úkol ústně; tomu
volati jest zpravidla žáky slabší. stupni středním zejména stupni vyšším děj řešení
úkolů způsobem nejkratším. Úkol řeší žák takto:
140 182; nebo praví při úkolu 72.
Při řešení normálním žáci nepracovali samostatně, učitel vedl je
otázkami.
5. Poznatky
ty ovládati musí každý počtář tou měrou, vybaví každý
. Tito potom ne
berou účasti vyučování.
Kdo chce hbitě počítati, musí míti určitou zásobu poznatků, které
jsou nezvratným jeho majetkem kterými úplně volně vládne. dřívějším učivem, načež cvičí se,
a počátku úkolech podobných těm, nichž vyvozeno bylo
pravidlo. Tím
získá především čase; mimo přinucen jest žák většímu na
pětí duševnímu, nabývá zručnosti počítání, pamatuje snáze čísla
a tím nabývá jistoty počítání. Toto rychlé počítání mnohé
přednosti; učitel pozná žáky, mezi žáky probudí řevnivost, počítají
s velkou chutí velkým napětím duševním. děje se
tak dlouho, slabší žáci bez pomoci učitelovy počítati naučili.—
vého druhu početního, řešiti chtěl již první ťikoly rozmanitým způsobem. Když bylo řešení předvedeno, opakuje řešený úkol, for
mulují výsledky, srovnává se. Denní cvičení početní základem jistoty hbitosti počítání. Proto smí toto rychlé (hbité) počítání
jen výjimečně cvičiti
