Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
2. omezování jeví mistr,“ platí
i vyučování početním. příčině číselných obrazů padá to
na váhu, číslo nestává jasným samo sebou, množstvím věcí
stejnorodých, nýbrž teprve srovnáním čísly jinými. Proto buď vyučování početní na
všech stupních cvičením usuzování zároveň technickém provádění
výkonů početních.—
na nižším stupni, kde jde často příliš daleko. Hlavní věcí jest ovšem správnost počtu; žadoucno však
jest, aby dospěli žáci též hbitému počítání, aby počítali, pokud to
možno jest, pěkně. Při tom dlužno dbáti kategorie a
zvláštních poměrů které školy.
Správně (jistě) počítá, kdo dodělá správného výsledku, hbitě
počítá, kdo dospěje správnému výsledku nejrychleji; pěkně po
čítá, kdo řeší úkol přehledně užitím přiměřených výhod krásnou
formou. „Kterak vypočítáš 28?“ Žák řekne: Počítám napřed
. Zajisté jest lépe probrati méně učiva nacvičiti dobře,
než probrati učiva mnoho nedosíci.
Cílem každé methody vyučování počtům není toliko, žáci
učivo pochopili, nýbrž, nabyli též jistoty, zručnosti (hbitosti)
v počítání, počítali, pokud možná, pěkně (elegantně).
Na mnoze žádejme, žáci místo pravidla určili postup řešení
na příkladě. První po
žadavek (pochopiti učivo) též požadavek, aby počítali žáci správně,
odnáší způsobu předvedení učiva, ostatní pak závisí cvičení. pravého porozumění, po
třebné dovednosti samostatnosti. tohoto maxima vybrati jest přede
vším to, vyžaduje skutečná potřeba, dosaženo bylo plného porozumění
a vhodným cvičením potřebné dovednosti. Předvedení nacvičení učiva. Nezáleží tom, probrati všecka možná
cvičení které skupiny početní, nýbrž spíše tom, nabyli žáci samo
statnosti jistoty řešení úkolů snazších.
Osnovy učebné předpisují hrubých rysech maximum učiva, které probrati
se může toliko poměrech nejpříznivějších. Abstrakce čísla od
věcí nazíraných jest věcí nezbytnou; proto musejí znazorňovadla zmi-
zeti, vykonala-li svou službu.
P ravidel vým ěrů uvedeno buď nejm éně; výměry jsou
žákům méně přístupny, škoda jest času, který jim věnuje, pra
vidla mají jen nepatrnou cenu, nedovede-li jich žák náležitě užiti.
By žáci náležitě pochopeného učiva dovedli správně užiti ře
šení úkolů, jest třeba, příslušné úkoly především náležitě posoudili
a potom samostatně hbitě řešili. Znazorňovadlem po-
skytnouti jest žáku vždy jen tolik pomoci, kolik třeba, provedl
žádaný pochod myšlenkový; neboť mají býti znazorňovadla toliko
můstkem, vedoucím vnějšího názoru pojmu.
Jest tudíž nutno probrati toliko učivo nejpotřebnější, avšak dii-
kladně
