Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Předpokládá však, slova samozřejmá
vynechávají, dosti činěno bylo požadavku: Mluva početní buď stručná
a úsečnáT~V úkolu: Zač lil žita, je-li lil jest
samozřejmo, dána jest cena žita téhož druhu. Chybou jest př.—
Mluvou vyjádřiti jest vždy zcela správně přesně číselné poměry
v příkladech.
• Velmi důležito jest, které místo položí při sestavení úkolu
slůvko tázací. —
Místo „5krát vyšší“, bylo říci „5krát tak vysoký“.
Eozdělí-li celek rovných dílů, jest jeden prvým, jiný druhým,
třetím dílem, každý jest však pětinou. nesprávných akkusativů slov: Čitatel, jmenovatel,
násobenec, nasobitel, dělenec, dělitel Slova tato skloňovati jest
podle vzoru neživotného, při němž srovnává akkusativ nomi
nativem. —
Místo František dostal 3krát „jedno jablko“ bylo říci, do
stal 3kráte jednom jablku (mohl dostati totéž jablko třikráte).
.
Slůvko tázací položeno buď vždy prvé místo otázky, tedy úkolech
jednoduchých buď třeba prvním slovem úkolu vůbec úkolech složi
tějších buď prvým slovem podmínkách.
Místo správného „zbude“ užívá často „zbyde“. —
Při kladení kostek znázornění čísla bylo tedy tázati se,
„kolikrát položil jsem jedné kostce stůl (místo jednu kostku)?“
často chybuje sklonbě některých názvů početních; zhusta
užívá př.
Nezřídka říkává se: pátý díl, třetí díl místo pětina, třetina p. říci: „Marie dostala jednou tolik ořechů
jako Anna“ zde vlastně řečeno, dostaly obě stejně ořechů; mělo
se říci, dostala Marie dvakráte tolik ořechů jako Anna. Proto nepočítejme sedmého
dílu 364, nýbrž sedminu 364.
Y úkolu určitého obnosu dostane polovičku třetinu a
30 nevysvítá, rozdělili celý obnos; schází tudíž pří
slušná připomínka. otázce „kolik dostal každý?“ jest slůvko každý jen tehdy
správné, dostali-li všickni stejně; jinak nahraditi jest slovem „který“.
Zřetelnost mluvnická logická toho žádá, aby nebyly úkolu
vztahy, kterými vzniknouti mohlo neporozumění nebo dvojsmysl. Zpravidla jest položití podmínky úkolu před otázku;
výjimku činí úkoly jednoduché, obsahující jedinou toliku podmínku;
v nich bývá otázka místě prvém podmínka místě druhém. Nesprávno bylo tázati se:
3 zedníci vystaví zeď dní; zedníci potřebovali tomu kolik
dní? nebo: tucet per jest /í, tuctů stojí kolik?
I slůvkách tázacích buď učitel opatrný; místo správného „kolik“
neužívej nesprávného „co“ nebo „mnoho-li“ místo „jaký“, jímž tážeme
se jakosti, jest případech, kde tážeme druhu, užiti slova
„který“
