Stručná methodika počtů

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...

Vydal: Neurčeno Autor: Karel Domin

Strana 35 z 127

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
otázce „kolik dostal každý?“ jest slůvko každý jen tehdy správné, dostali-li všickni stejně; jinak nahraditi jest slovem „který“. Nezřídka říkává se: pátý díl, třetí díl místo pětina, třetina p. — Místo „5krát vyšší“, bylo říci „5krát tak vysoký“. Slůvko tázací položeno buď vždy prvé místo otázky, tedy úkolech jednoduchých buď třeba prvním slovem úkolu vůbec úkolech složi­ tějších buď prvým slovem podmínkách. Proto nepočítejme sedmého dílu 364, nýbrž sedminu 364. . Eozdělí-li celek rovných dílů, jest jeden prvým, jiný druhým, třetím dílem, každý jest však pětinou. říci: „Marie dostala jednou tolik ořechů jako Anna“ zde vlastně řečeno, dostaly obě stejně ořechů; mělo se říci, dostala Marie dvakráte tolik ořechů jako Anna. Zřetelnost mluvnická logická toho žádá, aby nebyly úkolu vztahy, kterými vzniknouti mohlo neporozumění nebo dvojsmysl. Předpokládá však, slova samozřejmá vynechávají, dosti činěno bylo požadavku: Mluva početní buď stručná a úsečnáT~V úkolu: Zač lil žita, je-li lil jest samozřejmo, dána jest cena žita téhož druhu. Y úkolu určitého obnosu dostane polovičku třetinu a 30 nevysvítá, rozdělili celý obnos; schází tudíž pří­ slušná připomínka. — Místo František dostal 3krát „jedno jablko“ bylo říci, do­ stal 3kráte jednom jablku (mohl dostati totéž jablko třikráte).— Mluvou vyjádřiti jest vždy zcela správně přesně číselné poměry v příkladech. Zpravidla jest položití podmínky úkolu před otázku; výjimku činí úkoly jednoduché, obsahující jedinou toliku podmínku; v nich bývá otázka místě prvém podmínka místě druhém. Chybou jest př. nesprávných akkusativů slov: Čitatel, jmenovatel, násobenec, nasobitel, dělenec, dělitel Slova tato skloňovati jest podle vzoru neživotného, při němž srovnává akkusativ nomi­ nativem. • Velmi důležito jest, které místo položí při sestavení úkolu slůvko tázací. — Při kladení kostek znázornění čísla bylo tedy tázati se, „kolikrát položil jsem jedné kostce stůl (místo jednu kostku)?“ často chybuje sklonbě některých názvů početních; zhusta užívá př. Nesprávno bylo tázati se: 3 zedníci vystaví zeď dní; zedníci potřebovali tomu kolik dní? nebo: tucet per jest /í, tuctů stojí kolik? I slůvkách tázacích buď učitel opatrný; místo správného „kolik“ neužívej nesprávného „co“ nebo „mnoho-li“ místo „jaký“, jímž tážeme se jakosti, jest případech, kde tážeme druhu, užiti slova „který“. Místo správného „zbude“ užívá často „zbyde“