Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
—
Místo František dostal 3krát „jedno jablko“ bylo říci, do
stal 3kráte jednom jablku (mohl dostati totéž jablko třikráte). Proto nepočítejme sedmého
dílu 364, nýbrž sedminu 364.
Zřetelnost mluvnická logická toho žádá, aby nebyly úkolu
vztahy, kterými vzniknouti mohlo neporozumění nebo dvojsmysl. nesprávných akkusativů slov: Čitatel, jmenovatel,
násobenec, nasobitel, dělenec, dělitel Slova tato skloňovati jest
podle vzoru neživotného, při němž srovnává akkusativ nomi
nativem. Nesprávno bylo tázati se:
3 zedníci vystaví zeď dní; zedníci potřebovali tomu kolik
dní? nebo: tucet per jest /í, tuctů stojí kolik?
I slůvkách tázacích buď učitel opatrný; místo správného „kolik“
neužívej nesprávného „co“ nebo „mnoho-li“ místo „jaký“, jímž tážeme
se jakosti, jest případech, kde tážeme druhu, užiti slova
„který“. Zpravidla jest položití podmínky úkolu před otázku;
výjimku činí úkoly jednoduché, obsahující jedinou toliku podmínku;
v nich bývá otázka místě prvém podmínka místě druhém.
Y úkolu určitého obnosu dostane polovičku třetinu a
30 nevysvítá, rozdělili celý obnos; schází tudíž pří
slušná připomínka.
Eozdělí-li celek rovných dílů, jest jeden prvým, jiný druhým,
třetím dílem, každý jest však pětinou. Chybou jest př.
Slůvko tázací položeno buď vždy prvé místo otázky, tedy úkolech
jednoduchých buď třeba prvním slovem úkolu vůbec úkolech složi
tějších buď prvým slovem podmínkách. říci: „Marie dostala jednou tolik ořechů
jako Anna“ zde vlastně řečeno, dostaly obě stejně ořechů; mělo
se říci, dostala Marie dvakráte tolik ořechů jako Anna.
.
Nezřídka říkává se: pátý díl, třetí díl místo pětina, třetina p. Předpokládá však, slova samozřejmá
vynechávají, dosti činěno bylo požadavku: Mluva početní buď stručná
a úsečnáT~V úkolu: Zač lil žita, je-li lil jest
samozřejmo, dána jest cena žita téhož druhu.
Místo správného „zbude“ užívá často „zbyde“. —
Při kladení kostek znázornění čísla bylo tedy tázati se,
„kolikrát položil jsem jedné kostce stůl (místo jednu kostku)?“
často chybuje sklonbě některých názvů početních; zhusta
užívá př.—
Mluvou vyjádřiti jest vždy zcela správně přesně číselné poměry
v příkladech.
• Velmi důležito jest, které místo položí při sestavení úkolu
slůvko tázací. —
Místo „5krát vyšší“, bylo říci „5krát tak vysoký“. otázce „kolik dostal každý?“ jest slůvko každý jen tehdy
správné, dostali-li všickni stejně; jinak nahraditi jest slovem „který“
