Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Možno sice poukázati dovolené záměny členů srovnalostí, leč
záměna praktické ceny nemá., 2. Stanovením součinu vnějších
i vnitřních členů několika správných srovnalostí seznají žáci, jsou
tyto součiny sobě rovny. příkladů, ve
kterých oba členy poměru týmž číslem násobí nebo dělí, aniž se
udavatel změní, seznají žáci, možno poměr rozšířiti nebo krátiti.
4 •
5
2 stojí K.
.) vnitřní vnější.
Daný úkol řešiti lze srovnalostí, úsudky sestavením zlomku takto:
a) Srovnalostí
X :2
X .
— •
25
2 14
X .
Ú sudky
121 K,
25 K,
1 ==1 h
8 h,
1
2 h,
1
2 h,
00
WOS
.
Nejdůležitějšího užití srovnalost při řešení úkolů počtu troj-
ělenného; leč zde rozhodnou přednost řešení úsudky nebo sesta
vením zlomku. Ježto většímu množství kou
pené látky odpovídá více peněz (2, násobnému počtu .
V úkolu: 121m látky podm ínka
8 látky otázka
vypočítati jest známých veličin, veličinu čtvrtou., 4.106 —
a poměry, mající stejný udavatel, json rovny.
Hojně cvičiti jest vyjadřování poměrů nejmenšími čísly celými.
Srovnalost vytvoří rovných poměrův označí se
členy (1. Srovnalostí sestavení zlomků užívá při písemném
řešení složitějších úkolů počtu trojčlenného.
násobný počet K), jsou oba druhy veličin poměru přímém. Oba druhy ve
ličin jsou sobě závislé, jest, každé veličině druhu jed
noho odpovídá veličina druhu druhého. K.
Nejdůležitější věcí při řešení úkolů počtem trojčlenným jest,
by usoudili žáci, jsou-li dané dva druhy (ne, jako často říkává, obě
veličiny) veličin poměru přímém nebo nepřímém. Potom ukáže vyvodí, lze vždy jeden
vnější vnitřní člen srovnalostí týmž číslem násobiti nebo děliti.
Z rovnosti součinů vnitřních vnějších členů vyvodí pravidla
pro řešení srovnalostí
