Školní knihy, v některém c. k. školním knihoskladě vydané, nesmějí se prodávatí dráže nežli za cenu na titulním jich listě udanou. Stručný přehled vývoje počtův a methodiky početní. Počty až do 16. století. Nauka početní (arithmetika) jest tak stará jako lidstvo samo. Když naučil se člověk mysliti a množství předmětů jej obklopujících rozeznávati, počítal. Toto počítání záleželo v tom, že označila se každá věc určitého množství věcí stejnorodých číslovkou, při čemž se často k jednotlivým číslovkám přidružily zvláštní citaci předměty (prsty, kaménky a p.), by se jimi pamět podporovala ...
Při počítání užitém přesně logického stanoviska poměry ne
vyskytují vyskytnouti nemohou; mluví-li zde poměrech, míní
se vlastně srovnalosti, jest srovnání poměru věcného poměrem
čísel. Pojmy nacvičí tím, dvou známých veličin (člen
přední, zadní udavatel) počítá veličina třetí.
Zvláštní důraz položití jest to, udavatel stanoví, kolikráte
jest přední člen větší než zadní jím určena jest velikost poměru,
.105
V téže době vydělá:
dvojnásobnou odměnu dvojnásobný počet dělníků a
poloviční obnos polovice dělníků.
Ježto zakládá celá nauka podobnosti (útvarů měřických) na
srovnalostech, doporučují mnozí methodikové, odvozena byla nauka
o srovnalostech souvislosti útvary podobnými.
Právě tato souvislost poměru věcí poměru čísel jest pro vyučo
vání velmi důležitá: jest stále poukazovati. Soudí se:
3 3krát 3krát Takové srovnání dvou čísel,
kterým určuje^ kolikráte jest jedno nich větší než druhé, slově
poměrem.
Touž odměnu obdrží:
Za doby dvojnásobný počet dělníků trojnásobnou dobu
třetina dělníků.
Na vyšším stupni, kde tvoří počty občanské hlavní úkol vyučo
vací, kde řešiti jest příslušné úkoly též písemně, nutno probrati též
pom ěry srovnalosti, jež jsou základem počtu trojčlenného. otázce „ve kterém poměru jest stáří dvou přátel, nichž čítá
jeden druhý det?“ odpoví vlastně srovnalosti (stáří):
s* 5.
O poměrech arithmetických netřeba škole obecné mluviti, a
proto zde přihlíženo bude toliko poměrům geometrickým.
Poté vyloží pojm Členy poměru, člen přední (první) zadní
(druhý), udavatel; označí se, kterak poměry napisují kterak se
vyslovují.
Podobně seznají žáci jiných jim známých poměrech závěr
přímý nepřímý.
Poučení poměrech šestém školním roce díti musí prak
ticky názorně. Ježto doba, kdy se
užívalo řešení praktických úkolů výlučně jen srovnalosti, již minula,
mají nyní níže organisovaných školách jen nepatrnou cenu vyučo
vací. Tím ovšem není míněno, mohly poměry srovnalosti
v algebře měřictví pohřešovati.
Třeba příkladě: lig kávy zač jsou kg?“ srov
nává množství též cena Tím určuje se
vztah (závislost) těchto stejnorodých čísel, čili jejich poměr
