Mikrovlnné spoje jsou důležitým prostředkem pro přenos informace a jako takové se značnou měrou uplatňují v různých sítích. Vývoj v posledních letech je charakterizován dynamickým přechodem od analogových systémů k digitálním. Tento proces bývá nazýván procesem konvergence. Rozvoj komunikace všeho druhu od hlasové až po multimediální prostřednictvím lokálních ale především globálních sítí (Internetu) způsobil zásadní změny v technologiích používaných pro přenos digitálních signálů. Terestrické mikrovlnné systémy, nazývané směrové spoje ...
Při detailním rozboru však najdeme
celou řadu zásadních méně významných odlišností.7.1 Orbity komunikačních družic
V podstatě rozlišujeme čtyři základní typy drah pro komunikační satelity:
LEO nízká kruhová dráha (Low Earth Orbit 2000 km)
ICO střední kruhová dráha (Intermediate Circular Orbit (MEO) 5000 15000 km)
HEO vysoká eliptická dráha (High Elliptical Orbit) apogeu 40000 km, 63o
GEO geostacionární dráhy (GEostationary Orbit (GSO) 35786 km)
V Tab. 7.1 Původní Clarkeův návrh satelitního komunikačního systému
. 7. té
doby byla realizována celá řada satelitních komunikačních, navigačních, meteorologických
a dalších systémů družicemi různých drahách. Tři takové družice (vzájemně propojené) mohou
zajistit prakticky globální pokrytí zemského povrchu.
Po vypuštění první umělé družice Země (1957) trvalo však ještě dalších sedm let, než se
podařilo navést první komunikační družici geostacionární dráhu (Syncom 1964).
Zásadní rozdíl spočívá tom, retranslační zařízení umístěno umělé družici,
pohybující oběžné dráze kolem Země orbitě.1 původní Clarkeův náčrtek převzatý článku [6].
Obr.
Každý takový systém skládá kosmického segmentu, něhož patří družice jejich
řídící stanice pozemský segment sestávající uživatelských pozemských stanic. obr.49
7 Principy družicové komunikace
V principu družicová komunikace velmi podobá terestrickým spojům ARR DRR.1 jsou některé charakteristiky typických drah dále následuje shrnutí předností
a nevýhod jednotlivých orbit.
Clarke roce 1945.
Využití umělé družice Země pro retranslaci radiových signálů poprvé navrhl Arthur C.
7. Navrhl
už tehdy (dvanáct let před vypuštěním první umělé družice Země) umístit transpondér na
družici pohybující kruhové dráze rovině rovníku takové výšce, aby její doba
oběhu byla právě jeden hvězdný (siderický) den. Taková družice pro pozorovatele na
Zemi stále jednom místě oblohy
