ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 95 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
ale ještě nic nebylo ale začal běhat jinými holkami její peníze před očima: No, není zlosti? nejsem horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec! Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem k němu něho sedí opilá Duňka. Ale všechno působilo mne silněji než jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči, kterých nemálo jsem slyšel před tím tom. Často.. ona taky ježila zimy tak se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí — Jste ničemové, mužští. Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci! Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich. taky pod obraz boží. byl dočista nový stál pětku! I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za­ vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem. A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším. bych byl nevýslovně stydal před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala. Onaje těch, které ulicích chodí. znamenalo, obíral všechno, vydě­ lala opiv její peníze, bil. — Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic rozumnějšího delikátnějšího. všechno Paška . — kdo to? Môj milý Jeden pekařský často tě bije? Jak kdy napije, bije. kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na­ jisto rozpláču. »podděvku« patnáct rublů a ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím bankéřem. Řoztrhala bych vás všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází, plivla bych huby nic bych nelitovala. Podlá banda jste. Chodit k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve­ selý čistě obléká. Kopal mě, vlasy tahal ještě nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. Rozhodl* jsem promluviti ní. A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti o sobě, svém Paškovi jejich poměru.. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on mě takhle zmaloval. pekařský tovaryš zrza­ vým knírem.JEDNOU PODZIM . proto,, víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti: . Vůbec byl její, hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi chudý tonech. Mně zas začaly zuby tancovat. hraje velmi krásně harmoniku. teď budu dělat? Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz­ trhal Šaty, žaket