ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 95 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci! Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich.. znamenalo, obíral všechno, vydě­ lala opiv její peníze, bil. taky pod obraz boží. Onaje těch, které ulicích chodí. bych byl nevýslovně stydal před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala.JEDNOU PODZIM . Kopal mě, vlasy tahal ještě nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. všechno Paška . ale ještě nic nebylo ale začal běhat jinými holkami její peníze před očima: No, není zlosti? nejsem horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec! Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem k němu něho sedí opilá Duňka. Řoztrhala bych vás všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází, plivla bych huby nic bych nelitovala. proto,, víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti: . byl dočista nový stál pětku! I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za­ vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem. — kdo to? Môj milý Jeden pekařský často tě bije? Jak kdy napije, bije. pekařský tovaryš zrza­ vým knírem. hraje velmi krásně harmoniku.. — Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic rozumnějšího delikátnějšího. »podděvku« patnáct rublů a ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím bankéřem. A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším. Vůbec byl její, hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi chudý tonech. kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na­ jisto rozpláču. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on mě takhle zmaloval. Chodit k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve­ selý čistě obléká. Podlá banda jste. ona taky ježila zimy tak se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí — Jste ničemové, mužští. A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti o sobě, svém Paškovi jejich poměru. Rozhodl* jsem promluviti ní. Ale všechno působilo mne silněji než jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči, kterých nemálo jsem slyšel před tím tom. Mně zas začaly zuby tancovat. Často. teď budu dělat? Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz­ trhal Šaty, žaket