Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám
hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci!
Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo
síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich.. Vůbec byl její,
hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi
chudý tonech.JEDNOU PODZIM . Rozhodl*
jsem promluviti ní. teď budu dělat?
Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz
trhal Šaty, žaket.
— kdo to? Môj milý Jeden pekařský často
tě bije? Jak kdy napije, bije. Onaje těch,
které ulicích chodí. Chodit
k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve
selý čistě obléká. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on
mě takhle zmaloval.
— Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic
rozumnějšího delikátnějšího. Často. Ale všechno působilo mne silněji než
jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči,
kterých nemálo jsem slyšel před tím tom.
A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti
o sobě, svém Paškovi jejich poměru. bych byl nevýslovně stydal
před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala.
A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším. taky pod obraz
boží. byl dočista nový stál pětku!
I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za
vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem.. Podlá
banda jste. proto,,
víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější
a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti:
. Kopal mě, vlasy tahal ještě
nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. ona taky ježila zimy tak
se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí
— Jste ničemové, mužští. hraje velmi krásně harmoniku. všechno Paška . »podděvku« patnáct rublů a
ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím
bankéřem. ale ještě nic
nebylo ale začal běhat jinými holkami její
peníze před očima: No, není zlosti? nejsem
horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec!
Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem
k němu něho sedí opilá Duňka. pekařský tovaryš zrza
vým knírem. Řoztrhala bych vás
všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází,
plivla bych huby nic bych nelitovala. znamenalo, obíral všechno, vydě
lala opiv její peníze, bil.
kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na
jisto rozpláču. Mně
zas začaly zuby tancovat
