ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 95 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na­ jisto rozpláču. Rozhodl* jsem promluviti ní. — Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic rozumnějšího delikátnějšího. znamenalo, obíral všechno, vydě­ lala opiv její peníze, bil.JEDNOU PODZIM . A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším. A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti o sobě, svém Paškovi jejich poměru. Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci! Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich. všechno Paška . Onaje těch, které ulicích chodí. Kopal mě, vlasy tahal ještě nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. Chodit k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve­ selý čistě obléká. teď budu dělat? Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz­ trhal Šaty, žaket.. byl dočista nový stál pětku! I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za­ vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem. Ale všechno působilo mne silněji než jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči, kterých nemálo jsem slyšel před tím tom.. Řoztrhala bych vás všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází, plivla bych huby nic bych nelitovala. »podděvku« patnáct rublů a ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím bankéřem. bych byl nevýslovně stydal před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala. ale ještě nic nebylo ale začal běhat jinými holkami její peníze před očima: No, není zlosti? nejsem horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec! Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem k němu něho sedí opilá Duňka. Vůbec byl její, hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi chudý tonech. Často. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on mě takhle zmaloval. Podlá banda jste. taky pod obraz boží. Mně zas začaly zuby tancovat. hraje velmi krásně harmoniku. proto,, víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti: . pekařský tovaryš zrza­ vým knírem. — kdo to? Môj milý Jeden pekařský často tě bije? Jak kdy napije, bije. ona taky ježila zimy tak se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí — Jste ničemové, mužští