Často. teď budu dělat?
Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz
trhal Šaty, žaket. Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám
hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci!
Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo
síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich.
— Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic
rozumnějšího delikátnějšího. pekařský tovaryš zrza
vým knírem.JEDNOU PODZIM .
— kdo to? Môj milý Jeden pekařský často
tě bije? Jak kdy napije, bije. Chodit
k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve
selý čistě obléká. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on
mě takhle zmaloval. »podděvku« patnáct rublů a
ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím
bankéřem. taky pod obraz
boží. Ale všechno působilo mne silněji než
jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči,
kterých nemálo jsem slyšel před tím tom. bych byl nevýslovně stydal
před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala. znamenalo, obíral všechno, vydě
lala opiv její peníze, bil. Kopal mě, vlasy tahal ještě
nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. ale ještě nic
nebylo ale začal běhat jinými holkami její
peníze před očima: No, není zlosti? nejsem
horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec!
Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem
k němu něho sedí opilá Duňka.. Mně
zas začaly zuby tancovat. všechno Paška . Rozhodl*
jsem promluviti ní.
A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším.
kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na
jisto rozpláču. Podlá
banda jste.. proto,,
víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější
a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti:
. Řoztrhala bych vás
všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází,
plivla bych huby nic bych nelitovala. Vůbec byl její,
hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi
chudý tonech. ona taky ježila zimy tak
se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí
— Jste ničemové, mužští. Onaje těch,
které ulicích chodí. hraje velmi krásně harmoniku. byl dočista nový stál pětku!
I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za
vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem.
A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti
o sobě, svém Paškovi jejich poměru
