ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 96 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
-To byly první ženské polibky, jež život přine^ byly, nejkrásnější polibky, neboť pozdější st •mnoho nic nedávaly . Proč mně dávno neřekl, ti zimal Obejmi ted, hned bude teplej . Tiše jsem zasténal zaskřípěl zuby skoro v tutéž minutu pocítil jsem sobě dvě chladné, malé ruce — jedna nich dotkla Šíje, druhá lehla tvář a současně zavzněl znepokojený, tichý, laskavý hlas: »Co je?« Byl bych přísahal, ptá někdo jiný Na­ taša, jež právě ted prohlásila, všichni mužští jsou •pra­ šivci* jim všem přeje, aby »pošli<.No neplač, neplač,. mně zdálo, jsem části vyplnil svůj úkol; každém případě jsem tehdy považoval za •veličinu světu nevyhnutelnou způsobilou sehráti velkou historickou úlohu! ted zahřívala svým tělem prodejná žena, nešťastné, sbité, vyhnané stvoření, jež nemá životě ani místa ani ceny ach, byl bych tak rád býval, kdyby to všechno byl jen sen, ošklivý sen, těžký sen Než, bohu­ žel, bylo příliš pravda: mě, sypaly chladné kapky *deště, prsům mým tiskla ženská prsa, tvář vál mi její teplý dech. Vyl sténal vítr, déšť bubnoval dno lodky, vlny pleskaly objímajíce těsně, chvěli přece zimou. Třikrát bud já proklát! ironie bylo tom.MAXIM GORKfj: Bylo nedobře najisto více zimy než řečí mé sousedky. . všechno bylo skutečností, těžší než nejošklivější sen . tebou? Pil jsi? Vyhnali místa? Nic toho nedělej! A ona začla těšit, dodávat síly. Nataša konejšila: No, no, přestaň přec! Nep. polož se na zem tak, lehnu, hned bude teplej’. Pomyslete sil Vždyť jsem se v ten čas obíral vážně myšlenkami osud lidský, myslil jsem reorganisaci sociálního postavení, politické pře­ vraty, četl jsem různé čertech moudré knihy (hlubina jejich myšlenek byla dojista nedostupná samým autorům), já onen čas chystal učiniti sebe >mocnou společensky aktivní sílu*. rnol Bohdá zas napraví Dostaneš zas místo. Ale ona zas začala mluvit rychle, spěšně: ti? Zima? Ach ty, ty! Sedí a mlčí jako sova... Pod vlivem jejích řečí naivních laskavých mém nitru cosi počalo táti, jakoby se tam byl vznítil nějaký ohníček. očí plným proudem vyhrkly slzy, smývajíce mého srdce mnoho zloby, zoufalství, hlouposti bláta nahromadivších něm p toutonocí. A Nataša stále povídala čemsi, povídala tak laskavě . lít mě, mnoho, bez konce, vroucně.a soustrastně, jak jen ženy dovedou.děti