ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 93 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Kam bychom šli? Ona pátravě dívala tmy všechny strany. Vážil jsem vždycky dobrých myšlenek snažil užívati jich dle možnosti.JEDNOU PODZIM 87 hloubán své podkopnické práce, jsem úplně zapomněl na všechno ostatní, mimo to, môže býti boudě .. Nastával večer. Nerozuměl jsem, tím míní proto jsem mlčel.ptala tiše moje pomocnice.. Jak odtrhneme? radš ukruťme zámek. Vyryjem jámu tam snad jsou ještě pevná prkna. Tamhle převrácená loďka.. Dobré myšlenky zřídka kdy zapadnou ženské hlavy; ale jak vidíte, stane přece někdy. — Dej taky. Slunečník Železný soudek všechno bylo nejedlé! Cítil jsem, moje na­ děje hasnou. Našel jsem zámek trhnuv jím, vytrhl jsem vším všudy Moje pomocnice mžikem shýbla jako had vklouzla otcvřevší čtyřhranný vchod boudy. Vlny šuměly jaksi hlušeji než dřív déšť bub­ noval prkna boudy zvučněji silněji. Bochník. tom ozval její nadšený výkřik: Aha! Tady je! — Kdo? — Chléb. Odtamtud zaslechl jsem její pochvalu: Chlapík! Jediná maličká pochvala ženy dražší než dithyramb muže kdyby byl výmluvnějším než starověcí novověcí řečníci dohromady! Ale tehdy byl jsem náladě méně pří­ větivé než jsem ted proto nevšímaje pochvaly své pří­ telkyně, zeptal jsem krátce strachem: tam co? Ona začala monotonně vypočítávati své objevy. — Povídám, bouda podlahu? Jak má, darmo dřeme. Déšť houstl, řeka řvala, odkudsi nesl nám táhlý, jsměšný hvizd, jakoby někdo veliký nikoho nebojící ízdal pozemský pořádek ten ošklivý podzimní večer ta nás dva, hrdiny toho večera Srdce bolestně nylo od bo hvizdotu, ale mně nevadilo, abych nejedl chtivě, čem nezůstala mnou ani dívka, jež šla levici. . Kdesi zavřeštěla trubka nočního hlídače. Tma, vlhká, nahnilá, zimavá houstla kolem nás.. Ne­ chceš tam? — Třeba. musíme odtud. Prázdné pytle.. Jenom mokrý! Chytej! K mým nohám padl bochník ním ona, moje skvostná přítelkyně Ulomil jsem kousek, dal úst žvýkal. Bylo temno, mokro, šumno. — Koš lahvemi. . A šli jsme, lámajíce cestou kořisti nacpávajíce si ta. žvýkal . beztoho slabý. — podlahu nebo ne?