ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 93 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Déšť houstl, řeka řvala, odkudsi nesl nám táhlý, jsměšný hvizd, jakoby někdo veliký nikoho nebojící ízdal pozemský pořádek ten ošklivý podzimní večer ta nás dva, hrdiny toho večera Srdce bolestně nylo od bo hvizdotu, ale mně nevadilo, abych nejedl chtivě, čem nezůstala mnou ani dívka, jež šla levici. Vážil jsem vždycky dobrých myšlenek snažil užívati jich dle možnosti. žvýkal .. musíme odtud.. Bylo temno, mokro, šumno.. Bochník. Našel jsem zámek trhnuv jím, vytrhl jsem vším všudy Moje pomocnice mžikem shýbla jako had vklouzla otcvřevší čtyřhranný vchod boudy. Slunečník Železný soudek všechno bylo nejedlé! Cítil jsem, moje na­ děje hasnou. — podlahu nebo ne?. — Povídám, bouda podlahu? Jak má, darmo dřeme. beztoho slabý. . Jak odtrhneme? radš ukruťme zámek. Kam bychom šli? Ona pátravě dívala tmy všechny strany.ptala tiše moje pomocnice. Nastával večer. — Dej taky. Tma, vlhká, nahnilá, zimavá houstla kolem nás. . Odtamtud zaslechl jsem její pochvalu: Chlapík! Jediná maličká pochvala ženy dražší než dithyramb muže kdyby byl výmluvnějším než starověcí novověcí řečníci dohromady! Ale tehdy byl jsem náladě méně pří­ větivé než jsem ted proto nevšímaje pochvaly své pří­ telkyně, zeptal jsem krátce strachem: tam co? Ona začala monotonně vypočítávati své objevy. Ne­ chceš tam? — Třeba. Vlny šuměly jaksi hlušeji než dřív déšť bub­ noval prkna boudy zvučněji silněji. Prázdné pytle.. tom ozval její nadšený výkřik: Aha! Tady je! — Kdo? — Chléb. — Koš lahvemi. Dobré myšlenky zřídka kdy zapadnou ženské hlavy; ale jak vidíte, stane přece někdy.. A šli jsme, lámajíce cestou kořisti nacpávajíce si ta. Tamhle převrácená loďka. Kdesi zavřeštěla trubka nočního hlídače. Nerozuměl jsem, tím míní proto jsem mlčel. Vyryjem jámu tam snad jsou ještě pevná prkna.JEDNOU PODZIM 87 hloubán své podkopnické práce, jsem úplně zapomněl na všechno ostatní, mimo to, môže býti boudě . Jenom mokrý! Chytej! K mým nohám padl bochník ním ona, moje skvostná přítelkyně Ulomil jsem kousek, dal úst žvýkal