Svištěl prázdných boudách krámcích, bil oken
hostinců, jež byla zatlučena přes zimu prkny. Ale chyba
je právě tom, autor sám sdílí Vejvodou tento blud,
který filosofii tak skvěle byl Schopenhauerem Nietzschem
vyvrácen.!
Nastával večer, spustil déšť, severu dul chvílemi
vítr. Touláte ulicích, ob-
Idičují vás budovy zlé dle zevnějšku (možno určitě říct)
ne zle zařízené uvnitř, může vás vzbuditi krásné my
šlenky architektuře, hygieně ještě mnohém jiném,
moudrém vysokém potkávají vás dobře teple oblečení
dé, jsou vlídni, vždy vás straní, nechtějíce delikátně ani
K»zorovati smutného fakta, existujete. w
Jednou podzim . Bůh ví, duše hlado-
řého člověka nasytiti lépe zdravěji než duše sytého,
o jest these, které dal vyvoditi velice vtipný závěr
>a prospěch sytých .. Jednou podzim přišel jsem velice nemilého
a nepohodlného postavení: městě, kam jsem právě přijel
a kde jsem neměl ani jednoho známého, octl jsem bez
krejcaru kapse bez bytu.. Vláčeje nohy mokrém písku a
upřeně dívaje něho touhou, najiti něm jakékoliv
zbytky jedlých předmětů, toulal jsem sám mezi pustými
budovami tržními boudami myslil jsem to, jak je
dobře býti syt. Ted bylo pusto ticho, nebot
bylo konci října. 8u
nější, byl pro sestrojil filosofii prostě proto, že
to člověk, jenž své sečtělosti vždycky bude takto užívat;
aby našel arsenál argumentů pro své nejslaboš-
ŠtČjSí skutky.
Nejsvěžejší části knihy jsou dialogy mezi Vejvodou Bef-
tynou, dávající vzpomínati Šimáčka dramatika pak
zvláště líčení jejich minulého románu, svítící smyslným svým*
purpurem ostatní šedi..
Prodav první dni všechno svého obleku, bez čeho
bylo možno obejiti, odešel jsem města místo, zvané
>Ústí<, kde byl přístav parníků kde létě, čas plavby
kypěl živý ruch pracovní.noví romány.
Vyprávění býValého čloVěka. Vlny řeky pě-
.
. určitém stavu kultury možno ukonejšiti
spíše hlad duševní než hlad těla. Jeho román vzešel inspirace příliš rozumové a
příliš málo básnické, tom myslím kořen jeho nedostatků. nevadilo, kdyby autor jej předvedl jako
člověka, sváděného touto bludnou věrou praktický význam
spekulace, pro životní praxi, tedy jistou ironii
