. kdežto
u knihy novém životě* byly tyto snahy Simáčkovy
mpatické jakožto projevující možnosti dalšího vývoje,
ím >Světlech minulosti* zabředlé písčinu.. Přichyluje zevního realismu etů m
a dějům vnitřním, nadhazuje otázky svědomí svě
tového názoru, chce demonstrovat procesy působiti
široce rozvlněnou, kvetoucí zpívající dikcí. Masarykovi, které snadno za
jeho málo tajenými narážkami uhodnete. Slovem tedy: kniha
proti novým myšlenkám, proti mladší generaci, ale současně
kniha, která svou methodou, stavbou dikcí ukazuje, jak
mladší generace vývoj talentu Šimáčkova působila, ne
gativně positivně. tím jen rozdílem. Pan
Háček chce být něčím, čem nebyla nikdy jeho force:
ychologickým analytikem, svědomitým, skrupu-
6*
. M
i jinde nové pokolení, zápasící poutech těsné občanské
existence životě kráse volnosti, nových heroismech
myšlenky činu.po
ciťuji upjatou jeho snahu, nezůstati později přišlými na
šimi prosaisty.NOVÉ ROMÁNY. Jiráskovi
a Raisovi? Ale Šimáčka jisté doby přímo kara-
kteristický příznak, abych ukázal, tento můj úsudek není
lehkovážně ukvapen, ale opírá delší stopování jeho
produkce, cituji, jsem napsal již Rozhledech října
1898 příležitosti jeho knihy novém životě*: ♦. pp. přec
nelze říci každém našem prosaistovi, př.
Tak nejinak rozuměti jest slovům, jichž jsem užil na
počátku těchto článků, totiž autoři románů, jimiž se
zde obírám, učili mladých novým úkolům novým způ
sobům výrazu.*
Tato slova vysvětlují odůvodňují dostatečně můj úsudek
divu mladší naší prósy Šimáčka neváhám appli-
rati >Světla minulosti*. Učiti nemusím přec snad puntičkářský vy-1
kládat, jaký všeobecně přijatý smysl toto slovo kritice
a historii umění? učit něčemu někoho umění
neznamená* totéž jako ševcovině jiných počestných ře
meslech? znamená prostě dát sebe někým působit
a být jeho prostřednictvím upozorňován jiné způsoby
stylu, jiné formy methody tvoření, nové látky úkoly?
A nejen prostřednictvím těch, jimž obdivujeme, ale
i prostřednictvím těch, kteří nás dráždí odporu přec
známou pravdou, odpůrcové určují více náš život, než
přátelé? Krátce, chci říci, nebýt obratu, jenž prvých
let devadesátých prováděla mladá generace próse, nebyla
by >Světla minulosti* naprosto tím čím jsou. ten nejnechápavější nyní musí uznat,
čte-li, jak Vejvoda svém literárním krédu, psaném příteli,
vyslovuje všecko, Šimáček zlé pánům Moderní
Revue, Šaldovi prof
