předvádí-li malý život, musí za
nechali mezi jím sebou jistou distanci, ozvuk této
distance jakýkoliv, ironie karikatura, soucit tragika.
Jinak ani historie skončit nemohla; mathematický zákon,
jenž ovládá poměry duší, musil dát těmto dvěma lidem na
konec přece jen zase rozejít.
omlouvá je, dává úst sebe, stotožňuje ním. Stejně dobře celku
chycena Bettyna superioritě svého ženského instinktu, roz
marné kočičí hravosti houževnaté vůle nad chabým mužem
našich dnů, jenž není než unavený mozek přecitlivělý nerv.
Není nám proto činiti jen Vejvodou, ale Šimáčkem
samotným.krejčí':
B2
viti kletby svého mládí, stále vzdychající domnělé prose
svého nynějšího života nějakém životě vyšším, ale nema
jící naň síly odvahy, nedovedoucí myslit žít jednotně,
ale stále rozlišující mezi skutečností ideálem tím drážděný
k neplodnému mudrování vždy hlouběji šinoucí po
šikmé ploše existence čistě mechanické vegetativní —
spočítejte všecky takové Vejvody vlastech českých na
leznete mnohé vysvětlení pro naši nepodnikavost, malost,
oblomovštinu, odvislost všech směrech. sám je, který zde vytáhl pole proti
velkým, smělým vzletům, proti pokusům nové svobodnější
formy života, který říká: Nevěřte sobě, nepodnikejte ničeho^
spokojte žijte jakž takž, jen abyste žili. Postavte vedle
takového Vejvody moderního Angličana nebo Němce vy
cítíte hned, něm českého. Ale
pan ŠimáČek svého Vejvodu ani neironisuje, ani nekarikuje,
ani nekreslí jako tragickou oběť, ne, vyrovnává každou
distanci mezi jím sebou, očividně těší jeho konklusí,. Všecko re
lativní, cesta moudrosti jde středem všeho, marno zápasit
za absolutní hodnoty nejlepším všeho nalézt klid a
být dobrým člověkem. Klid rozumějte však nepohnutost
umdleného chabého; dobrým člověkem rozumějte však
malým, zpohodlnělým člověkem, jehož celá dobrota spoč
vtom, laskav chudým dětem, chudině snad i
řatům, což však nevadí, aby těch skromných darů živ
na něž omezil, neužíval rafinovaností přímo epikurejsk
Snadno pochopit, toto evangelium apathie čelí pr
oněm morálním uměleckým hodnotám, které razilo.
A ovšem povážlivé. pak není jeho román umělecky
objektivní studií plochého života, ale jeho knihou propagační. Jenže při románu, jako při
každém básnickém díle, nezáleží průběhu, ale tom, co
jím chce básník říci, jaký svůj vlastní pocit života jím chce
vyjádřit. když nejobjektivnější, musí být vůči
svým postavám soudcem. Autor právo tvořit duše malé, prostřední zba
bělé, záleží jen tom, aby jeho vlastní smýšlení bylo velkér
to jest básnické
