Ale povážíme-li, že
autor její vyspělém věku, naděje možnost dalšího
vývoje pramalá autor tento tomu ještě hercem že
tedy to, hře nejlepšího, totiž scénická její macha, při
rozenou vymožeností dlouholetých jeho styků jevištěm, nemůžeme
v >Návratu* viděti nic více než práci literárního diletanta.
Autor nám není více dlužen, poněvadž více nesliboval. hry Jiráskovy
přistupuje tomu ještě pocit satisfakce nad tím, tito dobří
vlastenci nepracovali nadarmo když pak ještě konec mladý
myslivec dostane svou pannu ajnemrovou protivlastenecké figury
veselohry jsou potrestány kletbou směšnosti, všecko pořádku. Bylo by
však nespravedlivo nepodotknouti ještě, Jirásek ukázal této
hře pozoruhodnou divadelní techniku, jmenovitě kresbě postav
a dikci. Vzal podnět manželskou ne-
ěru (horník navrátivší dlouholetého vězení, shledá svou ženu
. nám komické právě
proto, nám blízké, tak blízké, stále jsme nuceni sro
vnávat módami zvyky dneška. Panu
^elenskému nebylo celé spousty kusů, nichž byl kdy hrál,
a těžko vyabstrahovati některá pravidla, jak dělá, aby
is byl efektním, aby při něm mluvilo dramatické síle,
dokonce modernosti, naturalismu sociálnosti aby ani
dno padnutí opony nenašlo diváka lhostejným. 59
visí, ale při 16.
Ústřední jednota herecká pomohla příležitosti svého každo
ročního představení pašijovém týdnu scénu dramatu »Návrat«
od svého Člena Karla Želenského. Abstrahujeme toho, byla doba největších
převratů duševních, doba mnohém ohledu větší než naše —
v chvíli, kdy vidí naše dědečky babičky oživeny před
sebou nimi celé jejich milieu, bije nám oči především to,
co malých úkonech jejich denního života, jejich kroje, řeči
a zvyklostí nám zdá staromódním. Želenského právě končí. Nad tuto machu
- však nedostal, tam kde počíná vlastní umění, tam schopnosti
>. Každé slovo své místo, všecko přiléhá klape,
má svou štávu vůni. Škoda jen, tento duch, tak silný houžev
natý evokaci vymřelých pokolení, pohybuje tak úzkém
horizontě ideovém utkvívá tak příliš jen povrchu věcí dušil
— Novinka byla provedena sytě rázovitě, jmenovitě režie po
dala vzor, jak mají vypravovati hry, nichž jde prvé řadě
o drobnomalbu doby. Kdyby byla práce mladistvého
začátečníka, nalezli bychom při dobré vůli lecos, by
jakž takž vyvažovalo její velké nedostatky. století dovedeme usmívat (připomínám na
pr.DIVADLO. práce Stroupežnického Zikmunda Wintera), rokoko se
díváme humorem ovzduší, jež dýchali mlada naši děde
čkové babičky, dovede dokonce stěží jinak inspirovat
než veseloherně. Díváme své předky po
výšeného hlediska ješitné iluse, jsme později přišli svět
a proto jsme vyspělejší více víme než oni
