MALÁ CHÓROMYSLNÁ. Psíkem Lezla všech čtyřech. Jako kdysi,
byla zase malým zvířetem. •3^
tam. zuřila, jako svých nejhorších dnů. cítíme stát sami, prkna nám.
PŘEL.
A rtů jejích znělo dlouze bolestně, vězňům celách
pronikalo kostí, její srdcervoucí: >Lem! Leml Lem!
Lem! Lem!<
A teprve večer zpozorovali, chybí vězeň.
Tam pobíhala Maruška obalená šedou pytlovinou kři
čela. Ale celkem výhody překonávají námitky a
pokus lze zváti zdařilým. našich dnešních
divadelních poměrech čin tento význam několikonásobný: pro
literární výchovu obecenstva, pro nové navázání přervané naší
herecké tradice shakespearovské jako experiment moderních
snah režisérských. Namítati lze nanejvýš,
Že vyvýšené vzdálené hlavní jeviště dává nám slabší illusi nežli
obyčejná moderní scéna. Odběhla vracela se'zas,
kopala tloukla svými křehkými pěstmi dveří vzdechy,
sténání, dlouhé divoké blábolení vycházelo rtů jejích —
a prázdné její oči bloudily stále zas otvoru klíčovému,
hledaly, hledaly toho, který zachránil. Inšpektorka, která právě stála díže, aby zadělala
na koláče dvacetiletému služebnímu jubileu svého muže*
spěchala dvůr, přišel také Bartoš, zahradnický pomocník,
a inspektor, jehož nos leskl již daleka, děti, ba
i chromá Anna; služky, které prádelně pomocníkem
žertovaly: všichni, všichni přišli spěchali zahrady. Otřásala zámkem, pak schúlila zemi upírala
prázdný svůj hled klíčovou dírkou. Nová literárnější delikátnější režie
jevila aranžementu scén vůbec celém pojetí inter
pretaci nesmrtelného díla. Hilbertové zůstává ovšem naděje další
. —
A náhle zaslechli druhé straně trestnici divoký
výkřik.
Po dlouhé době zašuměla nad naší scénou peruť velké tra
gické poesie novým uvedením Shakespearova »Romea a
Julie* novém, výborném překladu Sládkově. Plnému dojmu překážely jen relativně
prostřední výkony titulních rolích, nedosahující žádoucí výše
veliké tragiky. Shakespeare
dá při této úpravě scény hrát nezkráceně tempu, neru
šeném dlouhými meziakty změnami kulis.
shakespearovské jeviště dle vzoru mnichovského. sl. JAROSLAV PSENIČKA.
jsou skutečností, zde však cítíme stále, sedíme před něčím, co
je pouhým divadlem. Pan Jaroslav Kvapil, jenž nese tuším zásluhu
tohoto činu, pokusil při této příležitosti uvést nájn zv. MEYER-FÔRSTEROVA.
DiVadlo
