ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 647 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nová literárnější delikátnější režie jevila aranžementu scén vůbec celém pojetí inter­ pretaci nesmrtelného díla. našich dnešních divadelních poměrech čin tento význam několikonásobný: pro literární výchovu obecenstva, pro nové navázání přervané naší herecké tradice shakespearovské jako experiment moderních snah režisérských. — A náhle zaslechli druhé straně trestnici divoký výkřik. PŘEL.MALÁ CHÓROMYSLNÁ. Namítati lze nanejvýš, Že vyvýšené vzdálené hlavní jeviště dává nám slabší illusi nežli obyčejná moderní scéna. Psíkem Lezla všech čtyřech. Jako kdysi, byla zase malým zvířetem. sl. Ale celkem výhody překonávají námitky a pokus lze zváti zdařilým. Otřásala zámkem, pak schúlila zemi upírala prázdný svůj hled klíčovou dírkou. shakespearovské jeviště dle vzoru mnichovského. Po dlouhé době zašuměla nad naší scénou peruť velké tra­ gické poesie novým uvedením Shakespearova »Romea a Julie* novém, výborném překladu Sládkově. Shakespeare dá při této úpravě scény hrát nezkráceně tempu, neru­ šeném dlouhými meziakty změnami kulis. Pan Jaroslav Kvapil, jenž nese tuším zásluhu tohoto činu, pokusil při této příležitosti uvést nájn zv. Tam pobíhala Maruška obalená šedou pytlovinou kři­ čela. Odběhla vracela se'zas, kopala tloukla svými křehkými pěstmi dveří vzdechy, sténání, dlouhé divoké blábolení vycházelo rtů jejích — a prázdné její oči bloudily stále zas otvoru klíčovému, hledaly, hledaly toho, který zachránil. MEYER-FÔRSTEROVA. jsou skutečností, zde však cítíme stále, sedíme před něčím, co je pouhým divadlem. Plnému dojmu překážely jen relativně prostřední výkony titulních rolích, nedosahující žádoucí výše veliké tragiky. Inšpektorka, která právě stála díže, aby zadělala na koláče dvacetiletému služebnímu jubileu svého muže* spěchala dvůr, přišel také Bartoš, zahradnický pomocník, a inspektor, jehož nos leskl již daleka, děti, ba i chromá Anna; služky, které prádelně pomocníkem žertovaly: všichni, všichni přišli spěchali zahrady. zuřila, jako svých nejhorších dnů. cítíme stát sami, prkna nám. A rtů jejích znělo dlouze bolestně, vězňům celách pronikalo kostí, její srdcervoucí: >Lem! Leml Lem! Lem! Lem!< A teprve večer zpozorovali, chybí vězeň. Hilbertové zůstává ovšem naděje další . JAROSLAV PSENIČKA. •3^ tam. DiVadlo