Obrátila dveřím poskakovala při nich sem a. Před nohama skákala žába,,
která asi zachránila písčitou pěšinku při vynášení
bahna; vybuchala při skocích jejích hlasitý srdečný
smích. jeho
srdci zazvonilo, když náhle při opětném zatočení zaslechl
s jejích rtů dosud tupě zapečetěných poslední slova říkadla. Klíč zachřestil, branka zapadla.630 MEYER-FÔRSTRROVÁ:
změnou, téměř povzbuzením mysliti stuchlém přítmí vě
zeňské cely dítě. Maruška seděla všecka bez
hnutí. Že
duŠka obcházela malém, bludičkovitém těle, volala po
vykoupení. Celé dopoledne tupě lhostejně
přihlížela, jak brankou vynášel zahradnický pomocník
z nádržky dešťovou vodu vyčerpané bahno silničního
příkopu. Jako psíček chovala tiše, aby nevyrušila blahodárné
a teplé chvění, které probíhalo jejím tělem. venku vzda
lovaly chvatné, spěchající kročeje silnici.
Vzepřel proti dveřím, jež povolily sténajíce, vyvrávoral
ven.
.
Kdysi vyřítila Maruška vstříc táhla jej bran
ce, která byla vysoké železnými hroty opatřené
zdi, dělící zahradu silnice. Mračna stáhla na
jejích rysech blesk vzpomínky pronikl klikatě jejím moz
kem. A
vyzývavě, horlivě samém spěchu štěbetala, stiskajíc kliku:
>Leml Lem! Lem! Lem!<
Vězeň otočil klíč. Náhle sešklebil její obličej. Pokaždé odměnil jej jasný, jásavý smích. Zvolna, zcela
zvolna hladil její plavý vlas.
Postála hodnou chvíli téže šikmé poloze, jaké byla
vsunuta, blbě usmívajíc. Vykračoval písčité
stezce sem tam, své kroky řídě dle kroků jejích, provázeje
chůzi dětským říkáním.
Jednoho dne položil ruku hlavu. Jak často odkvapil ode hry
k této brance otřásal poklekal ní, aby mohl zahléd
nout! alespoň dírkou klíčovou silnici! toto počínání
temně pamatovala. Teprve nyní, když
viděla, přítel její vstupuje, probleskl zákmit rozpomínky
její myslí, slabý stín myšlenky. Neboť uhodl, nebylo zvířetem. Maruška, která stála těsně ním, byla stržena rovněž
na silnici klesla zpola kolena. Ale témže okamžení
pocítila, jak chopily železné paže strčily zpět do
zahrady.. také když nechal dve
řích klíč odešel dvora, aby přinesl lopaty hrábě, ne-
procitlo hnutí přiblížiti brance. Zpívala broukala si. Chraptivý zvuk vyrval hrdla. blahé rozkoši^
jako ssála nesmírně sladké cukrovinky, žvatlala: »Lemt
Lem! Leml<
Jindy vzal ruku. Táhla vězně dvířkám. Při poslední větě pokaždé lehce
zatočil, malém oblouku přelétla jeho pravé ruky
k levé
