ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 646 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jako psíček chovala tiše, aby nevyrušila blahodárné a teplé chvění, které probíhalo jejím tělem. Vykračoval písčité stezce sem tam, své kroky řídě dle kroků jejích, provázeje chůzi dětským říkáním.. Zpívala broukala si. Že duŠka obcházela malém, bludičkovitém těle, volala po vykoupení. Neboť uhodl, nebylo zvířetem. A vyzývavě, horlivě samém spěchu štěbetala, stiskajíc kliku: >Leml Lem! Lem! Lem!< Vězeň otočil klíč. . venku vzda­ lovaly chvatné, spěchající kročeje silnici. Jednoho dne položil ruku hlavu. Klíč zachřestil, branka zapadla. Mračna stáhla na jejích rysech blesk vzpomínky pronikl klikatě jejím moz­ kem. Maruška seděla všecka bez hnutí. Táhla vězně dvířkám. Zvolna, zcela zvolna hladil její plavý vlas. Chraptivý zvuk vyrval hrdla. jeho srdci zazvonilo, když náhle při opětném zatočení zaslechl s jejích rtů dosud tupě zapečetěných poslední slova říkadla. Náhle sešklebil její obličej. Postála hodnou chvíli téže šikmé poloze, jaké byla vsunuta, blbě usmívajíc.630 MEYER-FÔRSTRROVÁ: změnou, téměř povzbuzením mysliti stuchlém přítmí vě­ zeňské cely dítě. Obrátila dveřím poskakovala při nich sem a. také když nechal dve­ řích klíč odešel dvora, aby přinesl lopaty hrábě, ne- procitlo hnutí přiblížiti brance. Při poslední větě pokaždé lehce zatočil, malém oblouku přelétla jeho pravé ruky k levé. Celé dopoledne tupě lhostejně přihlížela, jak brankou vynášel zahradnický pomocník z nádržky dešťovou vodu vyčerpané bahno silničního příkopu. Jak často odkvapil ode hry k této brance otřásal poklekal ní, aby mohl zahléd­ nout! alespoň dírkou klíčovou silnici! toto počínání temně pamatovala. blahé rozkoši^ jako ssála nesmírně sladké cukrovinky, žvatlala: »Lemt Lem! Leml< Jindy vzal ruku. Ale témže okamžení pocítila, jak chopily železné paže strčily zpět do zahrady. Kdysi vyřítila Maruška vstříc táhla jej bran­ ce, která byla vysoké železnými hroty opatřené zdi, dělící zahradu silnice. Vzepřel proti dveřím, jež povolily sténajíce, vyvrávoral ven. Teprve nyní, když viděla, přítel její vstupuje, probleskl zákmit rozpomínky její myslí, slabý stín myšlenky. Pokaždé odměnil jej jasný, jásavý smích. Před nohama skákala žába,, která asi zachránila písčitou pěšinku při vynášení bahna; vybuchala při skocích jejích hlasitý srdečný smích. Maruška, která stála těsně ním, byla stržena rovněž na silnici klesla zpola kolena