Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Pojď, ubij tyto plné růže.
Náhle vzhlédla. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Viděla
před sebdu cizince. Konečně ustala. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Ale
ani jediné nezničil. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou.
A tak přicházel den den. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Brzy bylo radostí,
. Hleděl na
ni zamyšleně. Stín dopadl slunný její koutek. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
Ihned dala zase své divoké hry. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Náhle ustal odhodil třísky.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. zavýskla si.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Jakás
příbuznost duší mluvila němu
