Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Brzy bylo radostí,
. Stín dopadl slunný její koutek. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Náhle ustal odhodil třísky. zavýskla si. Konečně ustala. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru.
Ihned dala zase své divoké hry. Ale
ani jediné nezničil. Pojď, ubij tyto plné růže. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati.
Náhle vzhlédla. Viděla
před sebdu cizince. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím.
A tak přicházel den den.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Hleděl na
ni zamyšleně.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka
