Brzy bylo radostí,
. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Jakás
příbuznost duší mluvila němu.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Pojď, ubij tyto plné růže. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Ale
ani jediné nezničil.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati.
Ihned dala zase své divoké hry. Stín dopadl slunný její koutek.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik.
Náhle vzhlédla. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak.
A tak přicházel den den. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Konečně ustala. Hleděl na
ni zamyšleně. zavýskla si. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Viděla
před sebdu cizince. Náhle ustal odhodil třísky. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko
