Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu.
Ihned dala zase své divoké hry. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. zavýskla si. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Viděla
před sebdu cizince. Náhle ustal odhodil třísky. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde.
Náhle vzhlédla. Ale
ani jediné nezničil. Konečně ustala. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Pojď, ubij tyto plné růže. Brzy bylo radostí,
.
A tak přicházel den den.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Stín dopadl slunný její koutek. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Hleděl na
ni zamyšleně
