Brzy bylo radostí,
. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Náhle ustal odhodil třísky. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko.
Náhle vzhlédla. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa.
A tak přicházel den den. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Hleděl na
ni zamyšleně.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Jakás
příbuznost duší mluvila němu.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Ale
ani jediné nezničil. Konečně ustala. Stín dopadl slunný její koutek. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Viděla
před sebdu cizince. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Pojď, ubij tyto plné růže. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu.
Ihned dala zase své divoké hry. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. zavýskla si
