Ihned dala zase své divoké hry. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Brzy bylo radostí,
. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Pojď, ubij tyto plné růže. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko.
A tak přicházel den den. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Stín dopadl slunný její koutek. Hleděl na
ni zamyšleně. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Ale
ani jediné nezničil. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Viděla
před sebdu cizince. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Náhle ustal odhodil třísky. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. zavýskla si. Konečně ustala. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv.
Náhle vzhlédla. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku
