Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
Náhle vzhlédla. Ale
ani jediné nezničil. Konečně ustala. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Náhle ustal odhodil třísky. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Hleděl na
ni zamyšleně.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Pojď, ubij tyto plné růže. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Brzy bylo radostí,
. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. zavýskla si. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Stín dopadl slunný její koutek.
A tak přicházel den den. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik.
Ihned dala zase své divoké hry. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Viděla
před sebdu cizince. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru
