Viděla
před sebdu cizince. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Konečně ustala. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Pojď, ubij tyto plné růže. Stín dopadl slunný její koutek. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím.
Ihned dala zase své divoké hry.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. zavýskla si.
A tak přicházel den den. Ale
ani jediné nezničil. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola.
Náhle vzhlédla. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Hleděl na
ni zamyšleně. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Brzy bylo radostí,
. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Náhle ustal odhodil třísky. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde
