Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je.
Náhle vzhlédla. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Ale
ani jediné nezničil. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Stín dopadl slunný její koutek. Hleděl na
ni zamyšleně. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Pojď, ubij tyto plné růže. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola.
A tak přicházel den den.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati.
Ihned dala zase své divoké hry. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Konečně ustala. Brzy bylo radostí,
. Viděla
před sebdu cizince. Náhle ustal odhodil třísky. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. zavýskla si. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru
