ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 645 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud­ kostí zuřivou dále. Pojď, ubij tyto plné růže. Náhle vzhlédla. Pojď, zde ty rezedy též!< Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Hluboký, spo­ kojený vzdech vzedmul prsa. Viděla před sebdu cizince. Konečně ustala. rychlostí stračí brebtala svému malému katovskému dílu. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Ale ani jediné nezničil. Zoufalý smích tkvěl jeho tváři. Pot lil přes dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. A tak přicházel den den. Tak, tak také on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi, roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Brzy bylo radostí, . Hleděl na ni zamyšleně. Stín dopadl slunný její koutek. Také Maruška smála hlasitě zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá­ honu. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka­ nými, jež směřovaly trestnického dvora. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že mně podařila věc pouze zpola. »HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh, máš vydatnou ruku. Bylať po­ skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za­ hradě, zdmi obehnané. Ihned dala zase své divoké hry. stále stále unikal ten strašný, jasný, krátký výkřik. Náhle ustal odhodil třísky.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7 musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Zrak jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát ho již Maruška poznala zdaleka. >Podvod samý pod­ vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance, ani Marušku již neohlédnuv. Neboť byl pán vysokého stavu a opíral veliké jmění velkou protekci. zavýskla si. »Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij, co pod ruku přijde. Stál tehdy před Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Tloukla jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula štěstím. Považ jen, zotavila že venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a já nikdy již nemohu přes tuto zeď —< Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se usmívajíc muže, divoce hučícího. — Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno- tisován Maruščinu hru. Dnes však ne- sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Jakás příbuznost duší mluvila němu