Viděla
před sebdu cizince.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Konečně ustala. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Hleděl na
ni zamyšleně. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru.
Náhle vzhlédla.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Pojď, ubij tyto plné růže. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Stín dopadl slunný její koutek. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko.
Ihned dala zase své divoké hry. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Ale
ani jediné nezničil. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Brzy bylo radostí,
. zavýskla si. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Náhle ustal odhodil třísky. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je.
A tak přicházel den den
