Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Hleděl na
ni zamyšleně.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. zavýskla si. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
A tak přicházel den den. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Náhle ustal odhodil třísky.
Náhle vzhlédla.
Ihned dala zase své divoké hry. Viděla
před sebdu cizince. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Pojď, ubij tyto plné růže. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Konečně ustala. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Brzy bylo radostí,
. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Stín dopadl slunný její koutek. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Ale
ani jediné nezničil.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati
