Ale
ani jediné nezničil. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Konečně ustala. Hleděl na
ni zamyšleně.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
Náhle vzhlédla. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Viděla
před sebdu cizince. Náhle ustal odhodil třísky. zavýskla si. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
Ihned dala zase své divoké hry.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Brzy bylo radostí,
. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru.
A tak přicházel den den. Jakás
příbuznost duší mluvila němu.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Stín dopadl slunný její koutek. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Pojď, ubij tyto plné růže. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci
