ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 645 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Brzy bylo radostí, . Bylať po­ skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za­ hradě, zdmi obehnané. Náhle ustal odhodil třísky. Tak, tak také on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi, roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Tloukla jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula štěstím. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka­ nými, jež směřovaly trestnického dvora. Dnes však ne- sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Náhle vzhlédla. Pojď, zde ty rezedy též!< Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Hluboký, spo­ kojený vzdech vzedmul prsa. A tak přicházel den den. Považ jen, zotavila že venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a já nikdy již nemohu přes tuto zeď —< Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se usmívajíc muže, divoce hučícího. — Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno- tisován Maruščinu hru. Pot lil přes dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Hleděl na ni zamyšleně. »HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh, máš vydatnou ruku. Jakás příbuznost duší mluvila němu. Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát ho již Maruška poznala zdaleka. Ale ani jediné nezničil. Konečně ustala. Stín dopadl slunný její koutek. Také Maruška smála hlasitě zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá­ honu. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že mně podařila věc pouze zpola. rychlostí stračí brebtala svému malému katovskému dílu. stále stále unikal ten strašný, jasný, krátký výkřik. Neboť byl pán vysokého stavu a opíral veliké jmění velkou protekci. Zrak jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Zoufalý smích tkvěl jeho tváři. Viděla před sebdu cizince. >Podvod samý pod­ vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance, ani Marušku již neohlédnuv.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7 musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud­ kostí zuřivou dále. »Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij, co pod ruku přijde. Pojď, ubij tyto plné růže. Stál tehdy před Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Ihned dala zase své divoké hry. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. zavýskla si