Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Ale
ani jediné nezničil. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Stín dopadl slunný její koutek. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Pojď, ubij tyto plné růže. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Viděla
před sebdu cizince. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. zavýskla si.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Konečně ustala. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu.
Náhle vzhlédla. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci.
Ihned dala zase své divoké hry. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Náhle ustal odhodil třísky. Brzy bylo radostí,
.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
A tak přicházel den den.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Hleděl na
ni zamyšleně. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále
