»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Stín dopadl slunný její koutek. Viděla
před sebdu cizince. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu.
Náhle vzhlédla. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Ale
ani jediné nezničil. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Brzy bylo radostí,
. Konečně ustala.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři.
A tak přicházel den den. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Náhle ustal odhodil třísky. zavýskla si. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Hleděl na
ni zamyšleně. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Pojď, ubij tyto plné růže.
Ihned dala zase své divoké hry. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané
