Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv.
A tak přicházel den den. Viděla
před sebdu cizince.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Hleděl na
ni zamyšleně.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Konečně ustala. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Náhle ustal odhodil třísky. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané.
Ihned dala zase své divoké hry.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Ale
ani jediné nezničil. Pojď, ubij tyto plné růže. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Brzy bylo radostí,
. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Stín dopadl slunný její koutek. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. zavýskla si. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu.
Náhle vzhlédla. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu
