zavýskla si. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Stín dopadl slunný její koutek. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Pojď, ubij tyto plné růže. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit.
Ihned dala zase své divoké hry. Náhle ustal odhodil třísky.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu.
A tak přicházel den den. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Ale
ani jediné nezničil. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Viděla
před sebdu cizince. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Hleděl na
ni zamyšleně. Konečně ustala. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak.
Náhle vzhlédla. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Brzy bylo radostí,
. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa
