Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci.
Náhle vzhlédla. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Konečně ustala. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Hleděl na
ni zamyšleně.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pojď, ubij tyto plné růže. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Stín dopadl slunný její koutek. Náhle ustal odhodil třísky. Ale
ani jediné nezničil.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Brzy bylo radostí,
. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
A tak přicházel den den. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Viděla
před sebdu cizince.
Ihned dala zase své divoké hry. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. zavýskla si. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola
