Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Konečně ustala. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Pojď, ubij tyto plné růže. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. Ale
ani jediné nezničil. Viděla
před sebdu cizince. Náhle ustal odhodil třísky. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. Stín dopadl slunný její koutek. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. zavýskla si. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
A tak přicházel den den. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde.
Ihned dala zase své divoké hry. Brzy bylo radostí,
.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Hleděl na
ni zamyšleně. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko.
Náhle vzhlédla. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka
