ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 645 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
zavýskla si. rychlostí stračí brebtala svému malému katovskému dílu. Jakás příbuznost duší mluvila němu. Tak, tak také on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi, roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. »HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh, máš vydatnou ruku. Stín dopadl slunný její koutek. Pot lil přes dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. Pojď, ubij tyto plné růže. Neboť byl pán vysokého stavu a opíral veliké jmění velkou protekci. Zoufalý smích tkvěl jeho tváři. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka­ nými, jež směřovaly trestnického dvora.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7 musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Ihned dala zase své divoké hry. Náhle ustal odhodil třísky. Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát ho již Maruška poznala zdaleka. Považ jen, zotavila že venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a já nikdy již nemohu přes tuto zeď —< Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se usmívajíc muže, divoce hučícího. >Podvod samý pod­ vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance, ani Marušku již neohlédnuv. Také Maruška smála hlasitě zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá­ honu. A tak přicházel den den. Zrak jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud­ kostí zuřivou dále. Stál tehdy před Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Ale ani jediné nezničil. Dnes však ne- sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. — Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno- tisován Maruščinu hru. Viděla před sebdu cizince. Tloukla jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula štěstím. »Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij, co pod ruku přijde. stále stále unikal ten strašný, jasný, krátký výkřik. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Hleděl na ni zamyšleně. Konečně ustala. Pojď, zde ty rezedy též!< Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Náhle vzhlédla. Bylať po­ skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za­ hradě, zdmi obehnané. Brzy bylo radostí, . Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že mně podařila věc pouze zpola. Hluboký, spo­ kojený vzdech vzedmul prsa