ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 645 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zrak jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. Hleděl na ni zamyšleně. »HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh, máš vydatnou ruku. rychlostí stračí brebtala svému malému katovskému dílu. zavýskla si. Považ jen, zotavila že venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a já nikdy již nemohu přes tuto zeď —< Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se usmívajíc muže, divoce hučícího. A tak přicházel den den. Bylať po­ skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za­ hradě, zdmi obehnané. Také Maruška smála hlasitě zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá­ honu. Tloukla jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula štěstím. Náhle ustal odhodil třísky. Náhle vzhlédla. Ihned dala zase své divoké hry. Viděla před sebdu cizince. Neboť byl pán vysokého stavu a opíral veliké jmění velkou protekci. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud­ kostí zuřivou dále. >Podvod samý pod­ vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance, ani Marušku již neohlédnuv. Pojď, ubij tyto plné růže. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Konečně ustala. Pojď, zde ty rezedy též!< Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak. Zoufalý smích tkvěl jeho tváři. Brzy bylo radostí, . Stál tehdy před Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu. Dnes však ne- sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Hluboký, spo­ kojený vzdech vzedmul prsa.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7 musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Stín dopadl slunný její koutek. Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že mně podařila věc pouze zpola. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka­ nými, jež směřovaly trestnického dvora. »Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij, co pod ruku přijde. Ale ani jediné nezničil. Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát ho již Maruška poznala zdaleka. Jakás příbuznost duší mluvila němu. Pot lil přes dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou. — Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno- tisován Maruščinu hru. stále stále unikal ten strašný, jasný, krátký výkřik. Tak, tak také on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi, roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati