Ano, býval skutečně čas, kdy byla Maruška
jako zvířátko. nikdy již
nebylo slýchati domem její křik, strašné, srdce rozdírající:
>LemI Lem! Lem!< tak beze všeho smyslu přece ohro-
žité, jakoby celém těle hořela, nenalézala již .696 MEYER-FÔRSTEROVÁ:
nohou. Uvažovali tehdy
dáti ústavu. Její vyšňoření záleželo rozpáraného
pytle, který uvázali kolem modrých plátěných šatů.jiného
výkřiku záchraně, než tento jediný ještě------- Časem
dokonce již usmívala hleděla vesele žlutého slunce. rvaly se, měly zprorážené hlavy. ně
kterých dnů podobalo se, jest zcela rozumná. dvora trestnice bylo slyšeti jak zvoní poledne. Pod tři sta korun
ročně nepřijal ani jediný ústav celém světě. Matka však bránila. Ale nepovedly také
jen tři dvanácti, jak řečeno. dívek zůstala jedna hluchoněmá, jedna byla,
choromyslná. Tam tedy seděla jako kuřátko koši. Jednou bylo, jako zahrada sté
nala žárem; prýštila pryskyřice med, čele drobné
choromyslné, která horečně zápolila starou holí, perlil se
pot. Věděla toliko, že
. Ale ted zdála býti téměř
vyhojenou. Jedly pily neustále
a rvaly dvoře. Podložili staré pytle
a rohože, kolem jejího místečka nakupili pak násep sena,
aby byla všeho ochráněna, čím mohla poraniti nebo
si ublížiti. Byla také již pomalu čtrnácti letech. Nestála nic,
ježto ničeho nežádala.
V trestnické zahradě, prostřed zeleného pažitu, seděla
o samotě Maruška, malá choromyslná. Bylo tehdy hrozné. Pak
ozval klapot nesčetných dřeváků kamenných dlaždi
cích, tehdy každý věděl, kdo náhodou šel silnicí mimo, že
nastala hodina, kdy vězňové bývají vyváděni čerstvý
vzduch. Tak
mohl pošpinit malý umouněnec, jak právě zachtělo,
zemí, hlinou čímkoli; nikoho tím příliš nedotýkala, leč
sebe sama.
Ale všecky zprorážené hlavy zase vždy zacelily.
Bylo věru dodivu toto abnormní potomstvo tak
řádných statečných lidí, nichž nejvýše muž někdy večer,
kdy chodívá spát, trochu přebral. Dříve bý
vala tuze divoká. Čmeláci toliko
kroužili dusným bzučením kolem tlustých otevřených květů
náprstníkových, vodní nádrže volaly rozrušeně žáby do
teplého červnového dne. Ale již dávno minulo. Ostatních devět těšilo se
z pevného zdraví.
Bývalo tak ticho trestnické zahradě. »Vydařily« matce, která kvetla jako
paeonie při dobrém životě trestnici. Lezla všech
čtyřech; čenichala všude zemi; sebírala pohozené kůrky. doma
při ostatních >ztratila«, jak říkala inšpektorka.
A slizovala trochu prachu nimi.
Jen Maruška tom všem nevěděla. Psík