Pak
ozval klapot nesčetných dřeváků kamenných dlaždi
cích, tehdy každý věděl, kdo náhodou šel silnicí mimo, že
nastala hodina, kdy vězňové bývají vyváděni čerstvý
vzduch. Ostatních devět těšilo se
z pevného zdraví. Nestála nic,
ježto ničeho nežádala. doma
při ostatních >ztratila«, jak říkala inšpektorka. Tak
mohl pošpinit malý umouněnec, jak právě zachtělo,
zemí, hlinou čímkoli; nikoho tím příliš nedotýkala, leč
sebe sama.
Bývalo tak ticho trestnické zahradě.
A slizovala trochu prachu nimi. Tam tedy seděla jako kuřátko koši.
Bylo věru dodivu toto abnormní potomstvo tak
řádných statečných lidí, nichž nejvýše muž někdy večer,
kdy chodívá spát, trochu přebral. Ale již dávno minulo.
Ale všecky zprorážené hlavy zase vždy zacelily. Uvažovali tehdy
dáti ústavu. dvora trestnice bylo slyšeti jak zvoní poledne. Jedly pily neustále
a rvaly dvoře. dívek zůstala jedna hluchoněmá, jedna byla,
choromyslná. nikdy již
nebylo slýchati domem její křik, strašné, srdce rozdírající:
>LemI Lem! Lem!< tak beze všeho smyslu přece ohro-
žité, jakoby celém těle hořela, nenalézala již . Byla také již pomalu čtrnácti letech.
Jen Maruška tom všem nevěděla. ně
kterých dnů podobalo se, jest zcela rozumná. Pod tři sta korun
ročně nepřijal ani jediný ústav celém světě. Jednou bylo, jako zahrada sté
nala žárem; prýštila pryskyřice med, čele drobné
choromyslné, která horečně zápolila starou holí, perlil se
pot. Ale nepovedly také
jen tři dvanácti, jak řečeno. Matka však bránila. Bylo tehdy hrozné.696 MEYER-FÔRSTEROVÁ:
nohou. »Vydařily« matce, která kvetla jako
paeonie při dobrém životě trestnici. Dříve bý
vala tuze divoká.jiného
výkřiku záchraně, než tento jediný ještě------- Časem
dokonce již usmívala hleděla vesele žlutého slunce. Ale ted zdála býti téměř
vyhojenou. Její vyšňoření záleželo rozpáraného
pytle, který uvázali kolem modrých plátěných šatů. rvaly se, měly zprorážené hlavy. Ano, býval skutečně čas, kdy byla Maruška
jako zvířátko. Lezla všech
čtyřech; čenichala všude zemi; sebírala pohozené kůrky. Podložili staré pytle
a rohože, kolem jejího místečka nakupili pak násep sena,
aby byla všeho ochráněna, čím mohla poraniti nebo
si ublížiti. Psík. Čmeláci toliko
kroužili dusným bzučením kolem tlustých otevřených květů
náprstníkových, vodní nádrže volaly rozrušeně žáby do
teplého červnového dne. Věděla toliko, že
.
V trestnické zahradě, prostřed zeleného pažitu, seděla
o samotě Maruška, malá choromyslná
