Lezla všech
čtyřech; čenichala všude zemi; sebírala pohozené kůrky. Ale nepovedly také
jen tři dvanácti, jak řečeno. Čmeláci toliko
kroužili dusným bzučením kolem tlustých otevřených květů
náprstníkových, vodní nádrže volaly rozrušeně žáby do
teplého červnového dne. Ale ted zdála býti téměř
vyhojenou. Uvažovali tehdy
dáti ústavu. Ano, býval skutečně čas, kdy byla Maruška
jako zvířátko.
Bývalo tak ticho trestnické zahradě. Ale již dávno minulo. Tak
mohl pošpinit malý umouněnec, jak právě zachtělo,
zemí, hlinou čímkoli; nikoho tím příliš nedotýkala, leč
sebe sama. Tam tedy seděla jako kuřátko koši. Byla také již pomalu čtrnácti letech.
A slizovala trochu prachu nimi. Bylo tehdy hrozné. Její vyšňoření záleželo rozpáraného
pytle, který uvázali kolem modrých plátěných šatů.jiného
výkřiku záchraně, než tento jediný ještě------- Časem
dokonce již usmívala hleděla vesele žlutého slunce. Věděla toliko, že
. nikdy již
nebylo slýchati domem její křik, strašné, srdce rozdírající:
>LemI Lem! Lem!< tak beze všeho smyslu přece ohro-
žité, jakoby celém těle hořela, nenalézala již . rvaly se, měly zprorážené hlavy.
Jen Maruška tom všem nevěděla.
V trestnické zahradě, prostřed zeleného pažitu, seděla
o samotě Maruška, malá choromyslná.
Bylo věru dodivu toto abnormní potomstvo tak
řádných statečných lidí, nichž nejvýše muž někdy večer,
kdy chodívá spát, trochu přebral. Podložili staré pytle
a rohože, kolem jejího místečka nakupili pak násep sena,
aby byla všeho ochráněna, čím mohla poraniti nebo
si ublížiti. Pak
ozval klapot nesčetných dřeváků kamenných dlaždi
cích, tehdy každý věděl, kdo náhodou šel silnicí mimo, že
nastala hodina, kdy vězňové bývají vyváděni čerstvý
vzduch.
Ale všecky zprorážené hlavy zase vždy zacelily. Pod tři sta korun
ročně nepřijal ani jediný ústav celém světě. dvora trestnice bylo slyšeti jak zvoní poledne. Ostatních devět těšilo se
z pevného zdraví. Dříve bý
vala tuze divoká. Psík. Nestála nic,
ježto ničeho nežádala.696 MEYER-FÔRSTEROVÁ:
nohou. Jedly pily neustále
a rvaly dvoře. dívek zůstala jedna hluchoněmá, jedna byla,
choromyslná. Jednou bylo, jako zahrada sté
nala žárem; prýštila pryskyřice med, čele drobné
choromyslné, která horečně zápolila starou holí, perlil se
pot. ně
kterých dnů podobalo se, jest zcela rozumná. »Vydařily« matce, která kvetla jako
paeonie při dobrém životě trestnici. Matka však bránila. doma
při ostatních >ztratila«, jak říkala inšpektorka
