Její vyšňoření záleželo rozpáraného
pytle, který uvázali kolem modrých plátěných šatů.
Ale všecky zprorážené hlavy zase vždy zacelily. Byla také již pomalu čtrnácti letech. dvora trestnice bylo slyšeti jak zvoní poledne.
A slizovala trochu prachu nimi. Matka však bránila. Nestála nic,
ježto ničeho nežádala. Ale nepovedly také
jen tři dvanácti, jak řečeno. Jednou bylo, jako zahrada sté
nala žárem; prýštila pryskyřice med, čele drobné
choromyslné, která horečně zápolila starou holí, perlil se
pot. Ostatních devět těšilo se
z pevného zdraví.
Bylo věru dodivu toto abnormní potomstvo tak
řádných statečných lidí, nichž nejvýše muž někdy večer,
kdy chodívá spát, trochu přebral. Čmeláci toliko
kroužili dusným bzučením kolem tlustých otevřených květů
náprstníkových, vodní nádrže volaly rozrušeně žáby do
teplého červnového dne. Tam tedy seděla jako kuřátko koši.
V trestnické zahradě, prostřed zeleného pažitu, seděla
o samotě Maruška, malá choromyslná. Pak
ozval klapot nesčetných dřeváků kamenných dlaždi
cích, tehdy každý věděl, kdo náhodou šel silnicí mimo, že
nastala hodina, kdy vězňové bývají vyváděni čerstvý
vzduch. Jedly pily neustále
a rvaly dvoře. Věděla toliko, že
. Podložili staré pytle
a rohože, kolem jejího místečka nakupili pak násep sena,
aby byla všeho ochráněna, čím mohla poraniti nebo
si ublížiti.
Bývalo tak ticho trestnické zahradě. Tak
mohl pošpinit malý umouněnec, jak právě zachtělo,
zemí, hlinou čímkoli; nikoho tím příliš nedotýkala, leč
sebe sama. Dříve bý
vala tuze divoká.
Jen Maruška tom všem nevěděla. Psík. dívek zůstala jedna hluchoněmá, jedna byla,
choromyslná. Uvažovali tehdy
dáti ústavu.jiného
výkřiku záchraně, než tento jediný ještě------- Časem
dokonce již usmívala hleděla vesele žlutého slunce. Ale ted zdála býti téměř
vyhojenou. nikdy již
nebylo slýchati domem její křik, strašné, srdce rozdírající:
>LemI Lem! Lem!< tak beze všeho smyslu přece ohro-
žité, jakoby celém těle hořela, nenalézala již . Lezla všech
čtyřech; čenichala všude zemi; sebírala pohozené kůrky. Ano, býval skutečně čas, kdy byla Maruška
jako zvířátko. rvaly se, měly zprorážené hlavy. Bylo tehdy hrozné. ně
kterých dnů podobalo se, jest zcela rozumná. Ale již dávno minulo.696 MEYER-FÔRSTEROVÁ:
nohou. doma
při ostatních >ztratila«, jak říkala inšpektorka. »Vydařily« matce, která kvetla jako
paeonie při dobrém životě trestnici. Pod tři sta korun
ročně nepřijal ani jediný ústav celém světě
