ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 63 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
« — A krásných, podivných očí svítil mne pohled plný bla­ ženosti, dobroty pravdy celého zjevu sálalo mne a daleko kolem něho cosi světlého, čem poznala jsem lásku v její ohromnosti jakožto vládkyni všeho, krouží ne­ beském hýbe zemí. Leč knize osudu- iaře věčnosti čase usouzeno jinak.PROCHÁZKOU 57 žili jen pro sebe, nás zatopila oko přivyklo jíž tak tomu zhoustlému šeru, stále víc jasněji vidím dívám se milý ovál těch lící měkké pleti, vidím šťavnaté, plné rty, tenký pas rozkošné, živé, drahé pohyby. Přede mnou stál Ježíš celé své božské, věčné kráse. Řekl mi, přichází samaritánské stud­ nice. tom probudím —. tom rozbřesklo přejasné světlo. A dosud duše sní, nebo slyší vypravovati. Jediná láska jest to, čím zachovává zákon boží jedině láskou spojují svazky, které jsou trvalé věčné před tímto zákonem. A počne vypravovati: Měla jsem podivný sen- Šla jsem pustou jakousi krajinou, ale tak pustou, bych nebyla potkávala lidi. Láska jest život život není nic jiného, nežli dech mého Otce. nejbělejšího, zdlouha sřásněného roucha vztáhl mně ruku jako že­ hnání útěše. pravil: 'Blahoslavená ty’s, neboť srdce tvé osvíceno rozpáleno jest láskou. Avšak jak divně vyhlíželi ještě div­ něji mluvili Nevěděla jsem, kam zařaditi. slova stejné nářky na bídný život, totéž proklínání, život není pokaždé sou­ hlase paragrafy lidských zákoníků. nových sférách musí přijati podobu hmotnou. Ijá zahleděl drahé líce těch jasných, sví­ tících očí. Zlobila jsem bo­ lelo mne nepochopení života. první chvíli uváděli paměť jistého pastora, kterého jsem slyšela před dávnem někde Německu, jednoho kapucína, kterého jsem slyšela jisté vsi blízko Neapole, pak opět rabína Haliče posléze bylo mi, jako bych nich viděla a slyšela novobiblické farizeje. Nej- e sváben byl břehům Nilu Gangu, aby tam stal jsovým květem, chtěl ustlati slavičím vejci, lěhož sladce dojemně tloukl slavík. anděl >upil pod srdce ženy, šťastné blažené náručí objetí . Zadržel jsem musil jsem oběma rukama uchopit její ruce, abych vnořil dlouhým pohledem — horkým pohledem celý ten drahý zjev, jehožto tvarů, hle, jakoby tvořil přede mnou obraz samé Lásky vrý- vám pohledem něžnou, slastnou rozkoš, níž jakoby tekl duše akord věčné harmonie verš věčné básně —. Opravdu, byla bych nejraději plakala. věčného □nečna schází hlubiny času prostoru překrásný .ěl