Ony daleké paprsky jakoby nedohledné, sněhem
pokryté krajiny rozprašovaly zaznamenávaly daleké, daleké
zprávy cizích světfi, jakoby nich koupala třásla ně
jaká báječná píseň každým záchvěvem svým odkrývají věč
nost krásy chóry velebě svatosti nekonečného vesmíru
a jeho života, přec ochraňují nepochopitelné božské ta
jemství.
A jakkoli studený zimní večer, procházíme neruší
ticha osamělé krajiny, přikryté rozlehlým mlčením běle
vysokého sněhu.
Z mých myšlenek mne vytrhne drahý hlas.
Nevím, odrážel-li tom třpyt některé nebeské hvězdy, či
veliká radost byla viděl jsem tmě její veliké, jasné
oči hleděl jsem jiskrný blesk jejích zornic, jichž ka
ždého záblesku sálala mně bájná sladká síla pravé ve
liké lásky, tak tajemné mocné, jako nahoře cesty těch
hvězd lásky prodchnuté tímtéž tajemným, tímtéž božským
dechem, neodvratné předurčené osudem právě tak jako
dráhy těch dalekých sluncí nad námi. Neboť čím více musil jsem obdivovati nezměrné
nedohledno nad sebou čím více musil jsem velebiti ony
vědce, kteří okázali člověčenstvu cestu, kterak chápati
a rozuměti pravdám oněch dalekých výšin hlubin, tím
více pociťoval jsem kolem sebe dech velkého nevyzpytatel
ného tajemství, něhož jsou spředeny ony zlaté stříbrné
struny, které potřebují deset, sto, tisíc tisíce let, aby se
dotkly naší země. něco níže pospíšily si
Kastor Pollux, právě východě září žhavý Aldebarant
nad nímž třesou míhají Plejády. severo
východě vysoko již vystoupla Kapella svým červeným
světlem okouzlovala oko. Ale úplně udiveno a
očarováno zastaví oko ještě dále jihovýchodem, kde již
hezky vystouplo překrásné souhvězdí Orióna svými po
hádkově krásnými hvězdami Beteigeuzou Rigelou.GJALSKi:
ve vlnách mlh par, které zdýmají nad obzorem.
Duše vzdává zúplna této nebeské velebě kráse. Paprsky
její jsou jako paprsky ohně nebo jako třpyt ohromného ru
bínu. B>lá Vega sklo
nila již daleko západnímu nebi Deneb, kdežto
Altair úplně již snížil konturu západních hor. jihu leskne samotný Fomalhaut.
Jest tak, jakoby poslouchala nebo vzpomínala nejmilejší
starou píseň, anebo naslouchala šepotu dlouhé, překrásné
pohádky. těsně
nad horou svítí blýští se, jako pravý nebeský démant, jasný,
modrobílý Sirius. večerním
přítmí sotva lze rozeznati kontury předrahého lepého zjevu. Jsme šťastni blaženi Všechna rozl
a všechen žár osamělé blízkosti rozvlnily kolem srdce
v duši vzpomínka tolik blažených chvil, nichž jsr
