.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.000 franků Dejte 20. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Dupal nohama. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. krejčímu mne dovedete. Zaplatím kritiky.. Půjdu
do lázní.000 franků. Křeč jím otřásla. Zdvihl se.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.
»Béřete jeden den štěstí.. Přijel prvním rychlíkem. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý.. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Achl. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Telegrafoval
jsem mu. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. osmačtyřicet let. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.< Nepo
slouchal moji odpověď. dám tisku své pojednání. Žádal,
abych dal 20000 fr. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Šel dveřím.
.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev.* Pátrali jsme dědici
