ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. Přijel prvním rychlíkem.. Žádal, abych dal 20000 fr.. Půjdu do lázní... Pot mu prýštil ještě prudčeji.1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20.* Pátrali jsme dědici. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil. Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. dám tisku své pojednání. Křeč jím otřásla. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. krejčímu mne dovedete. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev.000 franků Dejte 20. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.000 franků. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.. Zaplatím kritiky. Zdvihl se. Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě. . Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku. Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Podlaha se houpala pod jeho kroky. . Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Dupal nohama. Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je.< Nepo­ slouchal moji odpověď. osmačtyřicet let. Achl.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Šel dveřím. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. »Béřete jeden den štěstí. Telegrafoval jsem mu. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal