620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Šel dveřím... Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Dupal nohama. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.
.000 franků Dejte 20. Achl.000 franků.. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem..
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Telegrafoval
jsem mu. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Přijel prvním rychlíkem.
»Béřete jeden den štěstí. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. osmačtyřicet let. dám tisku své pojednání. Žádal,
abych dal 20000 fr. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge.. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.. . Zdvihl se. krejčímu mne dovedete. Půjdu
do lázní. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.* Pátrali jsme dědici. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Křeč jím otřásla. Zaplatím kritiky.< Nepo
slouchal moji odpověď. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal
