Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Achl.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý.. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Křeč jím otřásla. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. krejčímu mne dovedete... Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.< Nepo
slouchal moji odpověď.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Zaplatím kritiky. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge.000 franků Dejte 20. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Dupal nohama.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Žádal,
abych dal 20000 fr. Půjdu
do lázní. Zdvihl se.000 franků. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. ..
»Béřete jeden den štěstí.* Pátrali jsme dědici. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím.
. osmačtyřicet let. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.. Přijel prvním rychlíkem. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. dám tisku své pojednání. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Telegrafoval
jsem mu. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Šel dveřím
