Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Podlaha se
houpala pod jeho kroky.. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Zdvihl se. krejčímu mne dovedete.. Zaplatím kritiky.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Telegrafoval
jsem mu. dám tisku své pojednání. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Šel dveřím.
. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek..* Pátrali jsme dědici.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Přijel prvním rychlíkem. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge.
»Béřete jeden den štěstí.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal.. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Žádal,
abych dal 20000 fr. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.000 franků. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20..< Nepo
slouchal moji odpověď. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. osmačtyřicet let. Křeč jím otřásla. Achl.. .000 franků Dejte 20. Půjdu
do lázní. Dupal nohama
