Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. dám tisku své pojednání. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. . Půjdu
do lázní.. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. krejčímu mne dovedete.
.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.. Telegrafoval
jsem mu. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Achl.000 franků. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Zaplatím kritiky. osmačtyřicet let.* Pátrali jsme dědici. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Křeč jím otřásla. Zdvihl se. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.
»Béřete jeden den štěstí.000 franků Dejte 20.< Nepo
slouchal moji odpověď. Přijel prvním rychlíkem. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?..* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Šel dveřím.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Žádal,
abych dal 20000 fr. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Dupal nohama. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.
