ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek.< Nepo­ slouchal moji odpověď. krejčímu mne dovedete. dám tisku své pojednání. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. . Přijel prvním rychlíkem. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal..* Pátrali jsme dědici. Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě.000 franků Dejte 20.000 franků. Zaplatím kritiky.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již. Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Pot mu prýštil ještě prudčeji.. . Telegrafoval jsem mu. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku... Achl. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. »Béřete jeden den štěstí. Dupal nohama. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Šel dveřím. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Žádal, abych dal 20000 fr. Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Podlaha se houpala pod jeho kroky. osmačtyřicet let. Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20. Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Půjdu do lázní. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Zdvihl se. Křeč jím otřásla. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem