Žádal,
abych dal 20000 fr.. Křeč jím otřásla. Přijel prvním rychlíkem. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Telegrafoval
jsem mu. dám tisku své pojednání. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku.. Šel dveřím.000 franků Dejte 20. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. krejčímu mne dovedete. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. .* Pátrali jsme dědici. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.
»Béřete jeden den štěstí. Dupal nohama..
.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Půjdu
do lázní.< Nepo
slouchal moji odpověď. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Zdvihl se. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek..620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Zaplatím kritiky. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. osmačtyřicet let. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Achl.000 franků..
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je
