Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.< Nepo
slouchal moji odpověď. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Dupal nohama.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. krejčímu mne dovedete. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Půjdu
do lázní. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. osmačtyřicet let. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge.000 franků.
. dám tisku své pojednání.. Šel dveřím. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Zaplatím kritiky... Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Telegrafoval
jsem mu.000 franků Dejte 20. Zdvihl se. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Křeč jím otřásla.
»Béřete jeden den štěstí.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. . Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.. Přijel prvním rychlíkem.* Pátrali jsme dědici. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Achl. Žádal,
abych dal 20000 fr