Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.
.. krejčímu mne dovedete. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. dám tisku své pojednání. Zdvihl se.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. .
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil.
»Béřete jeden den štěstí. Zaplatím kritiky. Dupal nohama. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.000 franků Dejte 20. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.. Šel dveřím. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.< Nepo
slouchal moji odpověď... Achl.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Křeč jím otřásla.000 franků.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Půjdu
do lázní. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.* Pátrali jsme dědici. osmačtyřicet let. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Přijel prvním rychlíkem. Žádal,
abych dal 20000 fr.. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Telegrafoval
jsem mu. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem
