. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.< Nepo
slouchal moji odpověď. krejčímu mne dovedete. Achl. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.000 franků Dejte 20. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Šel dveřím.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.
. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím.. Zaplatím kritiky.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.
»Béřete jeden den štěstí. osmačtyřicet let.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka.. Přijel prvním rychlíkem. Žádal,
abych dal 20000 fr.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí.* Pátrali jsme dědici. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Zdvihl se.000 franků. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Telegrafoval
jsem mu. Křeč jím otřásla. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Půjdu
do lázní..
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Dupal nohama.. dám tisku své pojednání
