Půjdu
do lázní.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Zdvihl se... Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka.000 franků Dejte 20. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Přijel prvním rychlíkem. Dupal nohama. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek.. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.
»Béřete jeden den štěstí. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Achl. Podlaha se
houpala pod jeho kroky.. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Zaplatím kritiky.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. osmačtyřicet let. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. .
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.* Pátrali jsme dědici. Žádal,
abych dal 20000 fr. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku.. dám tisku své pojednání. krejčímu mne dovedete. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Šel dveřím. Křeč jím otřásla.
. Telegrafoval
jsem mu.< Nepo
slouchal moji odpověď.000 franků. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil
