ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě.< Nepo­ slouchal moji odpověď. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je. Dupal nohama.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již.. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. krejčímu mne dovedete. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Půjdu do lázní. Podlaha se houpala pod jeho kroky. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal. osmačtyřicet let. Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge.000 franků. . dám tisku své pojednání.. Šel dveřím. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Zaplatím kritiky... Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20. Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek. Telegrafoval jsem mu.000 franků Dejte 20. Zdvihl se. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Pot mu prýštil ještě prudčeji. Křeč jím otřásla. »Béřete jeden den štěstí. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil. . Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.. Přijel prvním rychlíkem.* Pátrali jsme dědici. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Achl. Žádal, abych dal 20000 fr