* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Šel dveřím. Achl. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Půjdu
do lázní..000 franků.. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers..
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. . Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku.. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Přijel prvním rychlíkem. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Dupal nohama. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Zdvihl se. Telegrafoval
jsem mu.
»Béřete jeden den štěstí. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Zaplatím kritiky. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. osmačtyřicet let. Křeč jím otřásla.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.< Nepo
slouchal moji odpověď.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.
. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Podlaha se
houpala pod jeho kroky.* Pátrali jsme dědici. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem..000 franků Dejte 20. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Žádal,
abych dal 20000 fr. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. dám tisku své pojednání. krejčímu mne dovedete
