ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zaplatím kritiky. .000 franků Dejte 20..1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Achl. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Telegrafoval jsem mu.. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil.. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek. Pot mu prýštil ještě prudčeji. Křeč jím otřásla. krejčímu mne dovedete. .. Přijel prvním rychlíkem. Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka.. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je.* Pátrali jsme dědici. Žádal, abych dal 20000 fr. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit. Dupal nohama. Šel dveřím.< Nepo­ slouchal moji odpověď. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. »Béřete jeden den štěstí. Zdvihl se. dám tisku své pojednání.000 franků. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Podlaha se houpala pod jeho kroky. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již. osmačtyřicet let.. Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem. Půjdu do lázní