krejčímu mne dovedete.
»Béřete jeden den štěstí. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.* Pátrali jsme dědici.000 franků Dejte 20. Dupal nohama.
.. Achl. Zdvihl se. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Zaplatím kritiky. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Telegrafoval
jsem mu. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Šel dveřím. Půjdu
do lázní. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Žádal,
abych dal 20000 fr. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Přijel prvním rychlíkem. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Křeč jím otřásla.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka..1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí.. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?.000 franků. dám tisku své pojednání.< Nepo
slouchal moji odpověď. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. osmačtyřicet let.
