Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.. osmačtyřicet let. dám tisku své pojednání. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev.000 franků Dejte 20. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Zdvihl se. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. krejčímu mne dovedete.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Dupal nohama. Přijel prvním rychlíkem.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Šel dveřím. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. ...
»Béřete jeden den štěstí.. Podlaha se
houpala pod jeho kroky.. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Žádal,
abych dal 20000 fr. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Telegrafoval
jsem mu. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Křeč jím otřásla. Zaplatím kritiky.* Pátrali jsme dědici.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.< Nepo
slouchal moji odpověď. Achl. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers..
.000 franků. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Půjdu
do lázní
