ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.< Nepo­ slouchal moji odpověď. krejčímu mne dovedete. Achl. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je.000 franků Dejte 20. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Šel dveřím.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již. . Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek. Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20.. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal. Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím.. Zaplatím kritiky. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. »Béřete jeden den štěstí. osmačtyřicet let.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka.. Přijel prvním rychlíkem. Žádal, abych dal 20000 fr.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil.1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí.* Pátrali jsme dědici. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Zdvihl se.000 franků. Podlaha se houpala pod jeho kroky. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Pot mu prýštil ještě prudčeji. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem. Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Telegrafoval jsem mu. Křeč jím otřásla. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku. Půjdu do lázní.. Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit. Dupal nohama.. dám tisku své pojednání