Pot mu
prýštil ještě prudčeji. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Zdvihl se. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.< Nepo
slouchal moji odpověď. dám tisku své pojednání. Šel dveřím.* Pátrali jsme dědici.. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Achl. krejčímu mne dovedete.. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek. Zaplatím kritiky. .000 franků Dejte 20. Žádal,
abych dal 20000 fr.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Dupal nohama. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Křeč jím otřásla. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku..
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.
. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Telegrafoval
jsem mu. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. Půjdu
do lázní.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.000 franků. osmačtyřicet let.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge... Přijel prvním rychlíkem.
»Béřete jeden den štěstí. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty
