Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek.000 franků Dejte 20. Achl. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je.000 franků. Žádal,
abych dal 20000 fr. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers..* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Přijel prvním rychlíkem.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. krejčímu mne dovedete. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. dám tisku své pojednání. osmačtyřicet let. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Křeč jím otřásla.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Šel dveřím. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku..< Nepo
slouchal moji odpověď. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím... Zdvihl se. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Půjdu
do lázní.
.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. . Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.
»Béřete jeden den štěstí. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.* Pátrali jsme dědici. Zaplatím kritiky. Dupal nohama. Telegrafoval
jsem mu
