.. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Achl. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.* Pátrali jsme dědici. Podlaha se
houpala pod jeho kroky.< Nepo
slouchal moji odpověď.. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. dám tisku své pojednání. Půjdu
do lázní.. »Čekat!« Uhodil rukou stůl.
. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.000 franků.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí.000 franků Dejte 20..
»Béřete jeden den štěstí. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Dupal nohama.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již. Zdvihl se.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Šel dveřím. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Žádal,
abych dal 20000 fr. Zaplatím kritiky. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Přijel prvním rychlíkem. Křeč jím otřásla. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge... Telegrafoval
jsem mu. osmačtyřicet let. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. krejčímu mne dovedete.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka
