.. Zaplatím kritiky.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.
. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Žádal,
abych dal 20000 fr. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil.. Zdvihl se. . Dupal nohama. Křeč jím otřásla. Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Přijel prvním rychlíkem. Achl. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku.< Nepo
slouchal moji odpověď. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20.* Pátrali jsme dědici. krejčímu mne dovedete.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka. Šel dveřím. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek.. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy.
»Béřete jeden den štěstí. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.000 franků Dejte 20. Půjdu
do lázní. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku..000 franků. osmačtyřicet let. Pot mu
prýštil ještě prudčeji.. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. dám tisku své pojednání. Telegrafoval
jsem mu
