. Jeho límeček nebyl než kus pro
močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel:
»Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy
zdvihnu 20. Prodávají tam
prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné
košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy. Jenom děvky ho
spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat
chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco
užil. Zaplatím kritiky. Dejte
mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned.* Pátrali jsme dědici.. Viděl
jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku. Zjistili jsme od-
úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Achl. Vyňal ní
cukrátko nechal proklouznout mezi rty.
Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou
baron zanechal pultě.
. Vidíte,
vždyť skoro ani nevím, žena je..000 franků Dejte 20.* >Vaši sestru?* >Ne,
chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka.
»Béřete jeden den štěstí. dám tisku své pojednání.000 franků.. Co? se^ ne
obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?. Dupal nohama. Podlaha se
houpala pod jeho kroky. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. Půjdu
do lázní. . Jmenoval universálními dědici nej-
bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to,
že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného
štěstí.. osmačtyřicet let. Přijel prvním rychlíkem. Pot mu
prýštil ještě prudčeji. Zdvihl se. krejčímu mne dovedete. Když mluvil,
skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich
potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Telegrafoval
jsem mu. Žádal,
abych dal 20000 fr. Pozvu
pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků
napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona
Saye krásnou Hollanďanku. Obrátil zády ke
mně, obličejem oknu sklonil nad papírem. Křeč jím otřásla.620 PAUL ADAMI
Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá
vaje přemlouvat Nepromluvil již.
Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do
polovice bezbarvým tekutým jedem. Když rozkouši,
zaprasklo jakoby sklo lámal.1
Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. pak se
zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po
hodlně myslit. Nedal vysvětlit,
že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až
bude prodán zámek.< Nepo
slouchal moji odpověď. Poněvadž nebylo žádných bliž
ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.
Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý.. Šel dveřím
