ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 628 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zjistili jsme od- úmrt křičel úžasem, radostí šílenstvím. Přijel prvním rychlíkem. Šel dveřím. Dejte mi zítra, dnes večer, nebo ne: dejte hned. Co? se^ ne­ obědvá Moulin-Rouge? Tak kde, prosím vás?.620 PAUL ADAMI Dával jsem něho pozor svého psacího stolu, neustá­ vaje přemlouvat Nepromluvil již. Jeho límeček nebyl než kus pro­ močeného prádla svinutého kolem červeného krku, křičel: »Dvě stě tisíc franků Budu mít dům, koně, kočár Vy­ zdvihnu 20.< Nepo­ slouchal moji odpověď. Telegrafoval jsem mu.1 Ó! Lidi jsou holota!* Slzy vytryskly očí. Prodávají tam prý hotové šaty Musím zaopatřit hodinky hedbávné košile Budu mít hedbávné košile ženy, ženy.. . osmačtyřicet let. Jmenoval universálními dědici nej- bližší příbuzné nebožky své ženy důkaz vděčnosti to, že vytvořili její karakter, který připravil >půl roku úplného štěstí. Zdvihl se. Vidíte, vždyť skoro ani nevím, žena je. Pozvu pana Léona Saye oběd Moulin-Rouge. Nebudu šířit jednotlivých bodech závěti, kterou baron zanechal pultě. Na dně krabičky zůstaly dvě skleněné kuličky, naplněné do polovice bezbarvým tekutým jedem. »Béřete jeden den štěstí. Dupal nohama.. Pot mu prýštil ještě prudčeji. Když mluvil, skládaly kolem úst hluboké vrásky, tekly nich potůčky potu zčernalého kouřem lokomotivy. Vyňal ní cukrátko nechal proklouznout mezi rty. . Žádal, abych dal 20000 fr. Poněvadž nebylo žádných bliž­ ších příbuzných, dědil její bratr pan Smithers.* Pátrali jsme dědici. Byl ohromný, nanejvýš veselý, sešlý. Teprve čtvrt hodiny jsem pozoroval, mrtev. dám tisku své pojednání.. Viděl jsem, vytahuje kapsy kovovou krabičku.000 franků Dejte 20. Křeč jím otřásla. Achl. Křičel: »Dejte dvacet tisíc franků napřed abych mohl pozvat Moulin-Rouge pana Léona Saye krásnou Hollanďanku.. Obrátil zády ke mně, obličejem oknu sklonil nad papírem.. Jenom děvky ho­ spody, zlatce, které nepřestaly při extasi žvýkat chleba jsem osmačtyřicet tak zrovna abych něco užil. Nedal vysvětlit, že nemám pohotově tak velkou sumu, musí počkat až bude prodán zámek. Půjdu do lázní. krejčímu mne dovedete. pak se zdálo, položil pohovky, jakoby chtěl něčem po­ hodlně myslit.. Zaplatím kritiky.000 franků. »Čekat!« Uhodil rukou stůl. Když rozkouši, zaprasklo jakoby sklo lámal. Podlaha se houpala pod jeho kroky.* >Vaši sestru?* >Ne, chtěl jsem řiď některou jako krásná Hollanďanka