Pozoroval jsem jej. Uložím jako
doživptní rentu. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Nezdál
se být bledý. Zlobil se
proto mne.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit.< >Pronajmeme. Začínal nelíbit. Přimhouřil oko. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.000 livrů ročních příjmů.
Zdálo se, povděčen.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Tak budete mít 12.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Jeho lysina leskla.* —
>Také ne. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.*
— >Tak co?« »Pah!.000.
Čas míjel. Mám kupce 200. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.
. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil
