Začínal nelíbit. Uložím jako
doživptní rentu. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Zlobil se
proto mne. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Pozoroval jsem jej.
. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.
Zdálo se, povděčen. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Mám kupce 200. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil.< >Pronajmeme. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.* —
>Také ne.
Čas míjel. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Nezdál
se být bledý. Jeho lysina leskla.. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.000 livrů ročních příjmů. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.*
— >Tak co?« »Pah!. Tak budete mít 12. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Přimhouřil oko. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.000. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi
