Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Přimhouřil oko. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.
. Zlobil se
proto mne.. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.* —
>Také ne. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Uložím jako
doživptní rentu. Mám kupce 200.000 livrů ročních příjmů.< >Pronajmeme.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.
Čas míjel. Tak budete mít 12. Pozoroval jsem jej. Jeho lysina leskla.000.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.
Zdálo se, povděčen. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Začínal nelíbit. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Nezdál
se být bledý.*
— >Tak co?« »Pah!
