ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 627 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo­ vaného studia byzantském klenotnictví. Mezi spoustou ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Mám kupce 200.000 livrů ročních příjmů.. Pozoroval jsem jej.* — >Také ne.< Hvízdal si, ruce měl kapse a hleděl strop. >Jak to? Což nečtete mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich vybral peníze rukopisy spálil. Nedopustil navzdor mým upo­ zorněním, aby začalo hospodařit. V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.< Žádných >Totiž maličkost: Zámeček Pikardii.« Po roce, když vykonal své jachtě společnosti dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem světa, přišel mně baron pro peníze.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Čekal jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Stalo potřebou vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit- ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat krásné exempláry tohoto drahokamu. Uložím jako doživptní rentu. Aby mohl cestu skončit, musil vypůjčit jachtu. Přimhouřil oko. Nezdál se být bledý. Čas míjel. Jeho lysina leskla. Ale jeho psaní byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy po slzách. Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed- bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť u konce. Utáhl vestu, zapjal kabát, urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme filosofická ekonomická díla. Správa jeho jmění mne cele zaměstnávala. Zlobil se proto mne. Jeho pojednání četlo ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.000. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Ne? Vidíte, můj drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka, můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud budu živě můj rodinný zámek. 619 nečně rád, když jsme rozloučili. . Odpustíte mi?« >Ale, vždyť nemáte žádných peněz.< >Pronajmeme. Prozatím vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi neodmítali cheky. Začínal nelíbit. Podařilo mi, byl jme­ nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Zdálo se, povděčen. Zdvihl se, byl malý, štíhlý, koketní, jemným vousem. Tak budete mít 12.* — >Tak co?« »Pah!