V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop.< >Pronajmeme. Tak budete mít 12. Mám kupce 200. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Začínal nelíbit.
Zdálo se, povděčen. Přimhouřil oko. Nezdál
se být bledý.000 livrů ročních příjmů.*
— >Tak co?« »Pah!. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.
. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.* —
>Také ne. Pozoroval jsem jej. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Zlobil se
proto mne.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Jeho lysina leskla. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.000. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil.
Čas míjel. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Uložím jako
doživptní rentu
