Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Začínal nelíbit.000. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.*
— >Tak co?« »Pah!.
Zdálo se, povděčen. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Jeho lysina leskla. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.
.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop.000 livrů ročních příjmů. Pozoroval jsem jej. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.< >Pronajmeme.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Uložím jako
doživptní rentu.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Přimhouřil oko. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Tak budete mít 12. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Mám kupce 200.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Zlobil se
proto mne. Nezdál
se být bledý. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.
Čas míjel.* —
>Také ne. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa
