ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 627 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
000.000 livrů ročních příjmů. 619 nečně rád, když jsme rozloučili. Nezdál se být bledý. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Mám kupce 200. Začínal nelíbit. Podařilo mi, byl jme­ nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Jeho lysina leskla. >Jak to? Což nečtete mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich vybral peníze rukopisy spálil.* — >Tak co?« »Pah!. Čekal jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Stalo potřebou vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit- ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat krásné exempláry tohoto drahokamu. Ale jeho psaní byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy po slzách. Ne? Vidíte, můj drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka, můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud budu živě můj rodinný zámek. Prozatím vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi neodmítali cheky. Nedopustil navzdor mým upo­ zorněním, aby začalo hospodařit. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme filosofická ekonomická díla.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Utáhl vestu, zapjal kabát, urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo­ vaného studia byzantském klenotnictví. Odpustíte mi?« >Ale, vždyť nemáte žádných peněz. Přimhouřil oko.< >Pronajmeme. Aby mohl cestu skončit, musil vypůjčit jachtu. Tak budete mít 12. Uložím jako doživptní rentu.< Žádných >Totiž maličkost: Zámeček Pikardii. Jeho pojednání četlo ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.* — >Také ne. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.< Hvízdal si, ruce měl kapse a hleděl strop. Mezi spoustou ostatních systémů jeho systém zapomnělo. . Čas míjel. Pozoroval jsem jej. Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed- bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť u konce. Zdvihl se, byl malý, štíhlý, koketní, jemným vousem.« Po roce, když vykonal své jachtě společnosti dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem světa, přišel mně baron pro peníze. Správa jeho jmění mne cele zaměstnávala.. Zdálo se, povděčen. V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Zlobil se proto mne