000.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.
.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.
Zdálo se, povděčen. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Pozoroval jsem jej. Jeho lysina leskla. Přimhouřil oko. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu.
Čas míjel. Nezdál
se být bledý. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.000 livrů ročních příjmů. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.< >Pronajmeme. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Mám kupce 200. Začínal nelíbit.. Uložím jako
doživptní rentu. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.* —
>Také ne. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit.*
— >Tak co?« »Pah!. Tak budete mít 12. Zlobil se
proto mne
