Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Jeho lysina leskla.*
— >Tak co?« »Pah!. Tak budete mít 12.< >Pronajmeme.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Přimhouřil oko.* —
>Také ne. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.
Zdálo se, povděčen. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Začínal nelíbit.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Pozoroval jsem jej.
. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Uložím jako
doživptní rentu. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.
Čas míjel.000. Nezdál
se být bledý.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy..000 livrů ročních příjmů. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Zlobil se
proto mne. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Mám kupce 200
