>Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Začínal nelíbit.*
— >Tak co?« »Pah!. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Přimhouřil oko. Nezdál
se být bledý. Jeho lysina leskla. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.000.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.. Tak budete mít 12.000 livrů ročních příjmů. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Uložím jako
doživptní rentu. Mám kupce 200. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.
Zdálo se, povděčen.
Čas míjel.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Pozoroval jsem jej. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze.
. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.< >Pronajmeme. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.* —
>Také ne. Zlobil se
proto mne
