Zlobil se
proto mne.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.< >Pronajmeme. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Jeho lysina leskla.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Pozoroval jsem jej. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.000.000 livrů ročních příjmů. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.* —
>Také ne. Přimhouřil oko.
Zdálo se, povděčen. Nezdál
se být bledý. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Začínal nelíbit.
. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.*
— >Tak co?« »Pah!. Uložím jako
doživptní rentu.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Tak budete mít 12. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Mám kupce 200.
Čas míjel. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu
