Nezdál
se být bledý. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.* —
>Také ne.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.
Zdálo se, povděčen. Přimhouřil oko. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Zlobil se
proto mne. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu.. Začínal nelíbit. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.000 livrů ročních příjmů. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.
Čas míjel.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Tak budete mít 12. Pozoroval jsem jej.*
— >Tak co?« »Pah!. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo.
. Uložím jako
doživptní rentu. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.000.< >Pronajmeme. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Jeho lysina leskla. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Mám kupce 200.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala
