Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.*
— >Tak co?« »Pah!. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Uložím jako
doživptní rentu..
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Přimhouřil oko. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.
Zdálo se, povděčen.000 livrů ročních příjmů.
.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Jeho lysina leskla. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.
Čas míjel.* —
>Také ne.000. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Nezdál
se být bledý.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.< >Pronajmeme.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Začínal nelíbit. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Pozoroval jsem jej. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Tak budete mít 12. Zlobil se
proto mne. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Mám kupce 200.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop
