ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 627 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
« Po roce, když vykonal své jachtě společnosti dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem světa, přišel mně baron pro peníze. Zdálo se, povděčen. Zdvihl se, byl malý, štíhlý, koketní, jemným vousem. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.< Žádných >Totiž maličkost: Zámeček Pikardii. . Čas míjel. Nedopustil navzdor mým upo­ zorněním, aby začalo hospodařit. Stalo potřebou vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit- ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat krásné exempláry tohoto drahokamu. Aby mohl cestu skončit, musil vypůjčit jachtu. Zlobil se proto mne.* — >Tak co?« »Pah!. 619 nečně rád, když jsme rozloučili. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Mám kupce 200. Jeho pojednání četlo ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. >Jak to? Což nečtete mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich vybral peníze rukopisy spálil. Mezi spoustou ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed- bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť u konce. Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo­ vaného studia byzantském klenotnictví. Uložím jako doživptní rentu. Začínal nelíbit. Podařilo mi, byl jme­ nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Pozoroval jsem jej. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme filosofická ekonomická díla.000 livrů ročních příjmů.< Hvízdal si, ruce měl kapse a hleděl strop. V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.< >Pronajmeme. Správa jeho jmění mne cele zaměstnávala. Jeho lysina leskla.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Přimhouřil oko. Utáhl vestu, zapjal kabát, urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Prozatím vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi neodmítali cheky. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.000. Ne? Vidíte, můj drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka, můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud budu živě můj rodinný zámek. Ale jeho psaní byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy po slzách. Odpustíte mi?« >Ale, vždyť nemáte žádných peněz.* — >Také ne. Tak budete mít 12.. Čekal jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Nezdál se být bledý