ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 627 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tak budete mít 12. Přimhouřil oko. Správa jeho jmění mne cele zaměstnávala. V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Ale jeho psaní byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy po slzách. Jeho pojednání četlo ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed- bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť u konce. Odpustíte mi?« >Ale, vždyť nemáte žádných peněz.000 livrů ročních příjmů.000. Uložím jako doživptní rentu. Zdálo se, povděčen. Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo­ vaného studia byzantském klenotnictví.* — >Také ne..* — >Tak co?« »Pah!.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. >Jak to? Což nečtete mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich vybral peníze rukopisy spálil. Aby mohl cestu skončit, musil vypůjčit jachtu. Čas míjel. Pozoroval jsem jej. Stalo potřebou vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit- ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat krásné exempláry tohoto drahokamu. Nezdál se být bledý.< >Pronajmeme. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Mezi spoustou ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Zdvihl se, byl malý, štíhlý, koketní, jemným vousem. . 619 nečně rád, když jsme rozloučili. Zlobil se proto mne.< Hvízdal si, ruce měl kapse a hleděl strop. Mám kupce 200. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme filosofická ekonomická díla. Nedopustil navzdor mým upo­ zorněním, aby začalo hospodařit. Začínal nelíbit.« Po roce, když vykonal své jachtě společnosti dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem světa, přišel mně baron pro peníze. Prozatím vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi neodmítali cheky. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Jeho lysina leskla. Utáhl vestu, zapjal kabát, urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Ne? Vidíte, můj drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka, můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud budu živě můj rodinný zámek. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Podařilo mi, byl jme­ nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.< Žádných >Totiž maličkost: Zámeček Pikardii. Čekal jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi