< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Uložím jako
doživptní rentu. Začínal nelíbit.000 livrů ročních příjmů. Nezdál
se být bledý. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.< >Pronajmeme. Zlobil se
proto mne. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Tak budete mít 12. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Jeho lysina leskla.*
— >Tak co?« »Pah!. Mám kupce 200..* —
>Také ne. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.
Zdálo se, povděčen.000. Přimhouřil oko. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Pozoroval jsem jej. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.
Čas míjel. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.
. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit
