Nezdál
se být bledý. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu.000 livrů ročních příjmů. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit.< >Pronajmeme.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ.
Čas míjel. Začínal nelíbit. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.* —
>Také ne.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Uložím jako
doživptní rentu.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Přimhouřil oko. Zlobil se
proto mne.000. Jeho lysina leskla. Pozoroval jsem jej.*
— >Tak co?« »Pah!. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Mám kupce 200. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.
. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Tak budete mít 12. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi.
Zdálo se, povděčen. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví
