Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Začínal nelíbit.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Jeho lysina leskla. Zlobil se
proto mne. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Mám kupce 200. Pozoroval jsem jej. Tak budete mít 12.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.*
— >Tak co?« »Pah!.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Nezdál
se být bledý. Přimhouřil oko. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.< >Pronajmeme.
Čas míjel.000 livrů ročních příjmů. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii.
Zdálo se, povděčen. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit.
.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ..* —
>Také ne. Uložím jako
doživptní rentu.000. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz
