< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.
Zdálo se, povděčen. Tak budete mít 12. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.< >Pronajmeme. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.* —
>Také ne.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Jeho lysina leskla. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze.. Zlobil se
proto mne.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.
Čas míjel.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.000 livrů ročních příjmů. Začínal nelíbit. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.*
— >Tak co?« »Pah!.000. Nezdál
se být bledý. Uložím jako
doživptní rentu. Mám kupce 200. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Pozoroval jsem jej. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Přimhouřil oko.
