< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Mám kupce 200.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Jeho lysina leskla. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Nezdál
se být bledý.* —
>Také ne..
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Pozoroval jsem jej.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů.000. Přimhouřil oko. Začínal nelíbit. Tak budete mít 12. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu.
Čas míjel. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.
Zdálo se, povděčen.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek.000 livrů ročních příjmů.
. Zlobil se
proto mne.*
— >Tak co?« »Pah!. Uložím jako
doživptní rentu.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.< >Pronajmeme. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla
