Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala. Zlobil se
proto mne. Přimhouřil oko. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz. 619
nečně rád, když jsme rozloučili.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Tak budete mít 12.000 livrů ročních příjmů. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.
Čas míjel. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Mám kupce 200. Uložím jako
doživptní rentu. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.
Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví.< >Pronajmeme. Jeho lysina leskla. Pozoroval jsem jej. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit. Nezdál
se být bledý.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.
Zdálo se, povděčen. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.
. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod.* —
>Také ne. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy..000.*
— >Tak co?« »Pah!. Začínal nelíbit
