Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo
vaného studia byzantském klenotnictví. 619
nečně rád, když jsme rozloučili. Jeho lysina leskla. Přimhouřil oko. Pozoroval jsem jej.000 livrů ročních příjmů.< Hvízdal si, ruce měl kapse
a hleděl strop. Zdvihl se, byl malý,
štíhlý, koketní, jemným vousem. Zlobil se
proto mne. Odpustíte mi?« >Ale,
vždyť nemáte žádných peněz.* —
>Také ne..
. Mezi spoustou
ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Správa jeho
jmění mne cele zaměstnávala.< >Pronajmeme. Ale jeho psaní
byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy
po slzách. Nezdál
se být bledý. Ne? Vidíte, můj
drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka,
můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud
budu živě můj rodinný zámek. Mám kupce 200.
Zdálo se, povděčen. Začínal nelíbit. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy. Nedopustil navzdor mým upo
zorněním, aby začalo hospodařit.
Čas míjel. Uložím jako
doživptní rentu. Prozatím
vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi
neodmítali cheky.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Utáhl vestu, zapjal kabát,
urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Čekal
jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Stalo potřebou
vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit-
ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi
a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat
krásné exempláry tohoto drahokamu.000.
Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu
už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed-
bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť
u konce.«
Po roce, když vykonal své jachtě společnosti
dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem
světa, přišel mně baron pro peníze. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Aby mohl cestu
skončit, musil vypůjčit jachtu.*
— >Tak co?« »Pah!. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa.< Žádných >Totiž
maličkost: Zámeček Pikardii. Tak budete mít 12. Jeho pojednání četlo
ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Podařilo mi, byl jme
nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme
filosofická ekonomická díla.
V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší
sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. >Jak to? Což nečtete
mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich
jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich
vybral peníze rukopisy spálil
