ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 627 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nezdál se být bledý. Přimhouřil oko. 619 nečně rád, když jsme rozloučili.< Žádných >Totiž maličkost: Zámeček Pikardii. Uložím jako doživptní rentu.. Začínal nelíbit. Rozhodnu se, odejdu tohoto světa. Správa jeho jmění mne cele zaměstnávala. Mám kupce 200. Prozatím vyplaťte cenné papíry obnovte účet bance, aby mi neodmítali cheky.< Hvízdal si, ruce měl kapse a hleděl strop. Utáhl vestu, zapjal kabát, urovnal záhyb spodkách posadil malému pultu. Nedopustil navzdor mým upo­ zorněním, aby začalo hospodařit.NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNÍ. Mezi spoustou ostatních systémů jeho systém zapomnělo. Stalo potřebou vidět vrátné hotelích zazažené jeho královským zpropit- ným lehká děvčata omámená velkými měsíčními gážemi a těžkými safíry, jimiž krášlil; jeho mánií bylo totiž sbírat krásné exempláry tohoto drahokamu. Čas míjel. V době platil rrtůj klient baron Herlerault stále větší sumy přátelství tanečnic umění jockeyů. Tak budete mít 12. Ale jeho psaní byla stále plna nešťastného stesku byly nich vždy stopy po slzách. Odpustíte mi?« >Ale, vždyť nemáte žádných peněz. Zlobil se proto mne. Aby mohl cestu skončit, musil vypůjčit jachtu. Ke všem mým radám jen odpovídal: ^Příteli, nebudu už moci ukládat své safíry krásná hrdla nebo hed- bávných vlasů jako klenotnice, bude pozemská pouť u konce. Budete klidně žít klubu dáte zase svého zamilo­ vaného studia byzantském klenotnictví. . Ne? Vidíte, můj drahý, vám třiapadesát let, máte sebou život světáka, můžete odhodlat »Nechci, aby prodal dokud budu živě můj rodinný zámek. Zdálo se, povděčen.< >Pronajmeme.* — >Také ne. Podařilo mi, byl jme­ nován členem naší společnosti pro Mezinárodní Obchod. >Jak to? Což nečtete mé dopisy?< »Můj milý, myslil jsem si, mne nich jako obyčejně napravujete; nařídil jsem sluhovi, aby nich vybral peníze rukopisy spálil. Jeho lysina leskla. Zdvihl se, byl malý, štíhlý, koketní, jemným vousem. Pozoroval jsem jej.000. Vyměňovali jsme řidčeji dopisy.« Po roce, když vykonal své jachtě společnosti dvou přátel-příživníků osmi hezkých děvčat cestu kolem světa, přišel mně baron pro peníze.000 livrů ročních příjmů. Nechci vidět cizí tváře místě starých portrétů. Jeho pojednání četlo ve veřejné schůzi sklidilo souhlas odpor. Čekal jsem vrátíte, abychom uzavřeli koupi. Pan Smithers dopisovat Vyměňovali jsme filosofická ekonomická díla.* — >Tak co?« »Pah!