Zapotil se, když nich mluvil.
Znenáhla přiznal, touží ještě něčem jiném
než aby měl velké služné.
Nezbylo než říci, jak málo uspokojí bohatství
ty, kterým náleží. Ale napadlo také,
že mohl spořit nebo získat najednou velkou sumu. pod jeho, jako konopí
hrubého vousu řítila slova kapky slin. Mezi ně
kolika jmény, jež jsem uvedl, vyvolalo jméno barona
Herleraulta trapnou vzpomínku. Nedovedl zjednat nejmenší autority.000
luisdorů právě tak horečně jako zlatými. Hladil svou
ostříhanou lebku, upravoval brejle. Ba, pracoval
již svém pojednání. Vysmívali mu. Myslil, podařilo objevit
systém všeobecné reformy evropského celnictví. Těmi-
penězi dobyl Paříže, Šest dní, šest týdnů nebo šest
měsíců užíval nádherného rozkošivého života, jak se
o něm každodenně píše oblíbených časopisech. Nedovedl přemoci,,
aby trochu nepoplakal. Jedna slečen Smithersových. >Ale,< ujišťoval, >jeho odvislost od
představených, kterou způsobila jeho bída potom zu
božená postava obojí napřed snižovala ostatních
lidí.618 PAUL ADAMI
Celního úředníka posedla potřeba stát boháčem.000 zlatých příjmů, mohl bydlit venkově-
blízko moře, měl koně, vozík, rozsáhlý kurník zahradu,
v níž dařily vzácné tulipány. tak jsem byl ko
. Tato vzpomínk
jen zvětšila páně Smithersovy žaloby.000 zlatých, mohl by,
když vyzout služby, vzít aspoň roční dovolenou. Kazdou chvíli přál nějaké nákladné radosti. Trpí-li pro své malé dluhy drzé vě
řitele, jsou millionáři, kteří ženou výdělkem 20. Byla tam známa pod jménem krásna
Hollandanky zemřela barona Herleraulta, který r
oddal >in extremis«, měl totiž velice rád.
pro jeho neelegantní vzhled jeho těžkopádnost. Vzdychal, otíral čelo ostříhanou,
skoro lysou lebku, aby zakryl vytrysklou slzu, hleděl velmi
daleko ulice, pak otřel brejle pokrčil rameny. Kdyby
vyhrál svůj jediný los aspoň 10.*
Tyto naděje uváděly pana Smithersa velké nadšení. Pak, myslil, již měl klidný
život, asi 60. Když
jsme jedli, počítal, jakou řadu vzácných pokrmů legendár
ních vín mohli bychom pořídit místo našeho prostého-
oběda.
Pak koupil drahé šaty, přijímal hosty svém bytě,
cestoval dal vytisknout svou práci; tak dovedl
svou myšlenku vítězství.
sestra celního úředníka, unavená hned zpočátku skrovnýi
životem venkově, odjela mladým vyslaneckým přín
čím Paříže. Ne
ustále trápil jeho šosatý kabát spodky, jež byly kdysi
černé ted skoro sezelenaly, jeho vybledlý plstěný klobouk,
jeho těžké polobotky
