ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 626 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
000 zlatých příjmů, mohl bydlit venkově- blízko moře, měl koně, vozík, rozsáhlý kurník zahradu, v níž dařily vzácné tulipány. Pak, myslil, již měl klidný život, asi 60.618 PAUL ADAMI Celního úředníka posedla potřeba stát boháčem. Nedovedl přemoci,, aby trochu nepoplakal. >Ale,< ujišťoval, >jeho odvislost od představených, kterou způsobila jeho bída potom zu­ božená postava obojí napřed snižovala ostatních lidí.* Tyto naděje uváděly pana Smithersa velké nadšení.000 zlatých, mohl by, když vyzout služby, vzít aspoň roční dovolenou. Vysmívali mu. Znenáhla přiznal, touží ještě něčem jiném než aby měl velké služné. Myslil, podařilo objevit systém všeobecné reformy evropského celnictví. Hladil svou ostříhanou lebku, upravoval brejle. Trpí-li pro své malé dluhy drzé vě­ řitele, jsou millionáři, kteří ženou výdělkem 20. Kazdou chvíli přál nějaké nákladné radosti. Byla tam známa pod jménem krásna Hollandanky zemřela barona Herleraulta, který r oddal >in extremis«, měl totiž velice rád. Ne­ ustále trápil jeho šosatý kabát spodky, jež byly kdysi černé ted skoro sezelenaly, jeho vybledlý plstěný klobouk, jeho těžké polobotky. pro jeho neelegantní vzhled jeho těžkopádnost. Vzdychal, otíral čelo ostříhanou, skoro lysou lebku, aby zakryl vytrysklou slzu, hleděl velmi daleko ulice, pak otřel brejle pokrčil rameny. Nezbylo než říci, jak málo uspokojí bohatství ty, kterým náleží. pod jeho, jako konopí hrubého vousu řítila slova kapky slin. tak jsem byl ko . sestra celního úředníka, unavená hned zpočátku skrovnýi životem venkově, odjela mladým vyslaneckým přín čím Paříže.000 luisdorů právě tak horečně jako zlatými. Těmi- penězi dobyl Paříže, Šest dní, šest týdnů nebo šest měsíců užíval nádherného rozkošivého života, jak se o něm každodenně píše oblíbených časopisech. Jedna slečen Smithersových. Když jsme jedli, počítal, jakou řadu vzácných pokrmů legendár­ ních vín mohli bychom pořídit místo našeho prostého- oběda. Ale napadlo také, že mohl spořit nebo získat najednou velkou sumu. Ba, pracoval již svém pojednání. Pak koupil drahé šaty, přijímal hosty svém bytě, cestoval dal vytisknout svou práci; tak dovedl svou myšlenku vítězství. Zapotil se, když nich mluvil. Tato vzpomínk jen zvětšila páně Smithersovy žaloby. Nedovedl zjednat nejmenší autority. Kdyby vyhrál svůj jediný los aspoň 10. Mezi ně­ kolika jmény, jež jsem uvedl, vyvolalo jméno barona Herleraulta trapnou vzpomínku