ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 626 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pak koupil drahé šaty, přijímal hosty svém bytě, cestoval dal vytisknout svou práci; tak dovedl svou myšlenku vítězství. Kdyby vyhrál svůj jediný los aspoň 10. Vysmívali mu. Ale napadlo také, že mohl spořit nebo získat najednou velkou sumu. Hladil svou ostříhanou lebku, upravoval brejle.000 luisdorů právě tak horečně jako zlatými. Pak, myslil, již měl klidný život, asi 60. Těmi- penězi dobyl Paříže, Šest dní, šest týdnů nebo šest měsíců užíval nádherného rozkošivého života, jak se o něm každodenně píše oblíbených časopisech.* Tyto naděje uváděly pana Smithersa velké nadšení. Mezi ně­ kolika jmény, jež jsem uvedl, vyvolalo jméno barona Herleraulta trapnou vzpomínku.000 zlatých příjmů, mohl bydlit venkově- blízko moře, měl koně, vozík, rozsáhlý kurník zahradu, v níž dařily vzácné tulipány. pro jeho neelegantní vzhled jeho těžkopádnost. Ba, pracoval již svém pojednání. sestra celního úředníka, unavená hned zpočátku skrovnýi životem venkově, odjela mladým vyslaneckým přín čím Paříže. Kazdou chvíli přál nějaké nákladné radosti. Byla tam známa pod jménem krásna Hollandanky zemřela barona Herleraulta, který r oddal >in extremis«, měl totiž velice rád.618 PAUL ADAMI Celního úředníka posedla potřeba stát boháčem. Nezbylo než říci, jak málo uspokojí bohatství ty, kterým náleží. Myslil, podařilo objevit systém všeobecné reformy evropského celnictví. Nedovedl přemoci,, aby trochu nepoplakal. Tato vzpomínk jen zvětšila páně Smithersovy žaloby. Když jsme jedli, počítal, jakou řadu vzácných pokrmů legendár­ ních vín mohli bychom pořídit místo našeho prostého- oběda. tak jsem byl ko . Ne­ ustále trápil jeho šosatý kabát spodky, jež byly kdysi černé ted skoro sezelenaly, jeho vybledlý plstěný klobouk, jeho těžké polobotky. Vzdychal, otíral čelo ostříhanou, skoro lysou lebku, aby zakryl vytrysklou slzu, hleděl velmi daleko ulice, pak otřel brejle pokrčil rameny. Nedovedl zjednat nejmenší autority. >Ale,< ujišťoval, >jeho odvislost od představených, kterou způsobila jeho bída potom zu­ božená postava obojí napřed snižovala ostatních lidí. Jedna slečen Smithersových. Trpí-li pro své malé dluhy drzé vě­ řitele, jsou millionáři, kteří ženou výdělkem 20.000 zlatých, mohl by, když vyzout služby, vzít aspoň roční dovolenou. pod jeho, jako konopí hrubého vousu řítila slova kapky slin. Zapotil se, když nich mluvil. Znenáhla přiznal, touží ještě něčem jiném než aby měl velké služné