pro jeho neelegantní vzhled jeho těžkopádnost. Mezi ně
kolika jmény, jež jsem uvedl, vyvolalo jméno barona
Herleraulta trapnou vzpomínku. Byla tam známa pod jménem krásna
Hollandanky zemřela barona Herleraulta, který r
oddal >in extremis«, měl totiž velice rád.
sestra celního úředníka, unavená hned zpočátku skrovnýi
životem venkově, odjela mladým vyslaneckým přín
čím Paříže. Ne
ustále trápil jeho šosatý kabát spodky, jež byly kdysi
černé ted skoro sezelenaly, jeho vybledlý plstěný klobouk,
jeho těžké polobotky. Myslil, podařilo objevit
systém všeobecné reformy evropského celnictví.000 zlatých, mohl by,
když vyzout služby, vzít aspoň roční dovolenou. tak jsem byl ko
. Pak, myslil, již měl klidný
život, asi 60.
Znenáhla přiznal, touží ještě něčem jiném
než aby měl velké služné. Vysmívali mu. >Ale,< ujišťoval, >jeho odvislost od
představených, kterou způsobila jeho bída potom zu
božená postava obojí napřed snižovala ostatních
lidí. Kdyby
vyhrál svůj jediný los aspoň 10.*
Tyto naděje uváděly pana Smithersa velké nadšení. Ale napadlo také,
že mohl spořit nebo získat najednou velkou sumu.000
luisdorů právě tak horečně jako zlatými. Trpí-li pro své malé dluhy drzé vě
řitele, jsou millionáři, kteří ženou výdělkem 20.618 PAUL ADAMI
Celního úředníka posedla potřeba stát boháčem. Nedovedl přemoci,,
aby trochu nepoplakal.
Zapotil se, když nich mluvil.000 zlatých příjmů, mohl bydlit venkově-
blízko moře, měl koně, vozík, rozsáhlý kurník zahradu,
v níž dařily vzácné tulipány. Tato vzpomínk
jen zvětšila páně Smithersovy žaloby. Hladil svou
ostříhanou lebku, upravoval brejle. pod jeho, jako konopí
hrubého vousu řítila slova kapky slin. Když
jsme jedli, počítal, jakou řadu vzácných pokrmů legendár
ních vín mohli bychom pořídit místo našeho prostého-
oběda.
Pak koupil drahé šaty, přijímal hosty svém bytě,
cestoval dal vytisknout svou práci; tak dovedl
svou myšlenku vítězství. Těmi-
penězi dobyl Paříže, Šest dní, šest týdnů nebo šest
měsíců užíval nádherného rozkošivého života, jak se
o něm každodenně píše oblíbených časopisech.
Nezbylo než říci, jak málo uspokojí bohatství
ty, kterým náleží. Kazdou chvíli přál nějaké nákladné radosti. Ba, pracoval
již svém pojednání. Vzdychal, otíral čelo ostříhanou,
skoro lysou lebku, aby zakryl vytrysklou slzu, hleděl velmi
daleko ulice, pak otřel brejle pokrčil rameny. Jedna slečen Smithersových. Nedovedl zjednat nejmenší autority
