Být bohatým, pane! To
značí, cítíte, jak vám vibruje mezi prsty zlato, nervosa
lidí. Podél břehu jel vozík vozíkem
a lidé myli plaňky šalup, brig goělet, paluby bárek. >Ah, pane, máte před sebou bohat
ství zemí; sílu lidí, která cirkuluje tisícerými proudy moři.
Jak krásné, pane! Myslete Si, zde ten scheedom
bude jíst Africe, tam budou pochutnávat tomhle
cura^ao, který nim přichází nazpátek džbánech ucpa
ných korkem jejich lesů, korkem, který přivezly jiné lodě
až pulty našich dělníků! Zde máte plátno: surové ku
puje Americe, přede Manchestru, expeduje do
Conga zdobí tam těla černošek. 617
reflektorů určených osvětlování rejdy ulic.PAUL ADAMI NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNI. Ba, vyznal tak mém oboru, jsem
byl překvapen.*
>Radit lidem, mají dělat penězi! Stanovit, jak užit
kapitálů..
Lidi váleli bedny. Cítit sílu lidí, zdatnost celých rodin rodů, jež
vám teče skrze ruce formě listin, akcií, bankovek, peněz. Byl zprvu rád,
že jsem notářem.velké ruce šumícím vlnám.
Když vyjmenoval hutné nebo tekuté zboží, jež bylo
v sudech, zavazadlech bednách, vypočítával pan Smithers
cenu nákladů. modrém šatě, zrza
vými obličeji klátili červenoretí, plavovousí námoř
níci; ruce měli položeny stříbrných přeskách opasků. >Jaké poslání, pane, spravovat ma
jetek,* křičel vyzdvihuje své.
Když jsme stali důvěrnějšími, zastavil jsem vždy pro
něho jeho úzkém domě černých cihel. Vyzdvihovací
okna byla příčkách čerstvě natřena bělí, právě tak jako
dvéře, jichž dotýkal bledý stín stromů zastiňujících prů
plav plný stojaté vody.,
pane, jaké poslání jaká zodpovědnosti* Bavilo mne
jeho stálé nadšení, němž zůstal vždy všecek spocený. Znal kraje, jimž byly určeny úřadovny,
odkud byly expedovány. Nápisy
na hospodách prokmitaly stěžňovím.
Pojedli jsme vejce, ryby vařené zemáky vypili
slabý čaj, pak jsme vyšli průplavům plných lodí, jež če
kaly zdvihnou otáčivé mosty. Kdo prodává tady plátno, musí neustále myslit na
Ameriku, široké čisté řeky, krásné, ohromné vegetace!
Musí duchu sledovat brázdu lodě, jež, pod vlajkou dýmu,
je nakloněna obzoru, musí vyvolávat trýzeň zaměstna
ných tkalců vzpouru jejich duší, celé sociální drama
našeho století, rachot ručnic při stávkách hrdinskou
smrt proletáře pod praporem červených hadrů; jak by
neměl věřit, bude civilisovat Afriku, využitkuje ne
úrodných plání, nechá pučet nové pevnině žně, jež
dají jednou zadarmo chléb celému lidstvu? Být bohatým,
pane! Ach! Jak potom člověk dovedl dívat svět!«
