ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 625 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
modrém šatě, zrza­ vými obličeji klátili červenoretí, plavovousí námoř­ níci; ruce měli položeny stříbrných přeskách opasků. Když jsme stali důvěrnějšími, zastavil jsem vždy pro něho jeho úzkém domě černých cihel. Cítit sílu lidí, zdatnost celých rodin rodů, jež vám teče skrze ruce formě listin, akcií, bankovek, peněz. Ba, vyznal tak mém oboru, jsem byl překvapen. >Jaké poslání, pane, spravovat ma­ jetek,* křičel vyzdvihuje své.velké ruce šumícím vlnám. Být bohatým, pane! To značí, cítíte, jak vám vibruje mezi prsty zlato, nervosa lidí. Znal kraje, jimž byly určeny úřadovny, odkud byly expedovány. Vyzdvihovací okna byla příčkách čerstvě natřena bělí, právě tak jako dvéře, jichž dotýkal bledý stín stromů zastiňujících prů­ plav plný stojaté vody.* >Radit lidem, mají dělat penězi! Stanovit, jak užit kapitálů. Jak krásné, pane! Myslete Si, zde ten scheedom bude jíst Africe, tam budou pochutnávat tomhle cura^ao, který nim přichází nazpátek džbánech ucpa­ ných korkem jejich lesů, korkem, který přivezly jiné lodě až pulty našich dělníků! Zde máte plátno: surové ku­ puje Americe, přede Manchestru, expeduje do Conga zdobí tam těla černošek., pane, jaké poslání jaká zodpovědnosti* Bavilo mne jeho stálé nadšení, němž zůstal vždy všecek spocený. 617 reflektorů určených osvětlování rejdy ulic. Pojedli jsme vejce, ryby vařené zemáky vypili slabý čaj, pak jsme vyšli průplavům plných lodí, jež če­ kaly zdvihnou otáčivé mosty. Byl zprvu rád, že jsem notářem. Lidi váleli bedny. Když vyjmenoval hutné nebo tekuté zboží, jež bylo v sudech, zavazadlech bednách, vypočítával pan Smithers cenu nákladů. Nápisy na hospodách prokmitaly stěžňovím. Kdo prodává tady plátno, musí neustále myslit na Ameriku, široké čisté řeky, krásné, ohromné vegetace! Musí duchu sledovat brázdu lodě, jež, pod vlajkou dýmu, je nakloněna obzoru, musí vyvolávat trýzeň zaměstna­ ných tkalců vzpouru jejich duší, celé sociální drama našeho století, rachot ručnic při stávkách hrdinskou smrt proletáře pod praporem červených hadrů; jak by neměl věřit, bude civilisovat Afriku, využitkuje ne­ úrodných plání, nechá pučet nové pevnině žně, jež dají jednou zadarmo chléb celému lidstvu? Být bohatým, pane! Ach! Jak potom člověk dovedl dívat svět!« . Podél břehu jel vozík vozíkem a lidé myli plaňky šalup, brig goělet, paluby bárek.PAUL ADAMI NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNI.. >Ah, pane, máte před sebou bohat­ ství zemí; sílu lidí, která cirkuluje tisícerými proudy moři