ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 625 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Když vyjmenoval hutné nebo tekuté zboží, jež bylo v sudech, zavazadlech bednách, vypočítával pan Smithers cenu nákladů.. Lidi váleli bedny. Cítit sílu lidí, zdatnost celých rodin rodů, jež vám teče skrze ruce formě listin, akcií, bankovek, peněz. Kdo prodává tady plátno, musí neustále myslit na Ameriku, široké čisté řeky, krásné, ohromné vegetace! Musí duchu sledovat brázdu lodě, jež, pod vlajkou dýmu, je nakloněna obzoru, musí vyvolávat trýzeň zaměstna­ ných tkalců vzpouru jejich duší, celé sociální drama našeho století, rachot ručnic při stávkách hrdinskou smrt proletáře pod praporem červených hadrů; jak by neměl věřit, bude civilisovat Afriku, využitkuje ne­ úrodných plání, nechá pučet nové pevnině žně, jež dají jednou zadarmo chléb celému lidstvu? Být bohatým, pane! Ach! Jak potom člověk dovedl dívat svět!« . Byl zprvu rád, že jsem notářem. Ba, vyznal tak mém oboru, jsem byl překvapen.* >Radit lidem, mají dělat penězi! Stanovit, jak užit kapitálů.PAUL ADAMI NOTÁŘOVO VYPRAVOVÁNI.velké ruce šumícím vlnám. Znal kraje, jimž byly určeny úřadovny, odkud byly expedovány. Jak krásné, pane! Myslete Si, zde ten scheedom bude jíst Africe, tam budou pochutnávat tomhle cura^ao, který nim přichází nazpátek džbánech ucpa­ ných korkem jejich lesů, korkem, který přivezly jiné lodě až pulty našich dělníků! Zde máte plátno: surové ku­ puje Americe, přede Manchestru, expeduje do Conga zdobí tam těla černošek. Pojedli jsme vejce, ryby vařené zemáky vypili slabý čaj, pak jsme vyšli průplavům plných lodí, jež če­ kaly zdvihnou otáčivé mosty. Vyzdvihovací okna byla příčkách čerstvě natřena bělí, právě tak jako dvéře, jichž dotýkal bledý stín stromů zastiňujících prů­ plav plný stojaté vody. 617 reflektorů určených osvětlování rejdy ulic. >Jaké poslání, pane, spravovat ma­ jetek,* křičel vyzdvihuje své. Nápisy na hospodách prokmitaly stěžňovím. modrém šatě, zrza­ vými obličeji klátili červenoretí, plavovousí námoř­ níci; ruce měli položeny stříbrných přeskách opasků. >Ah, pane, máte před sebou bohat­ ství zemí; sílu lidí, která cirkuluje tisícerými proudy moři. Být bohatým, pane! To značí, cítíte, jak vám vibruje mezi prsty zlato, nervosa lidí. Podél břehu jel vozík vozíkem a lidé myli plaňky šalup, brig goělet, paluby bárek. Když jsme stali důvěrnějšími, zastavil jsem vždy pro něho jeho úzkém domě černých cihel., pane, jaké poslání jaká zodpovědnosti* Bavilo mne jeho stálé nadšení, němž zůstal vždy všecek spocený