Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne
besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle
druhé hvězdy. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme
my pouhými momenty.*
Jsme konce své studie. Líbil nám návrat
lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům,
položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném
moři. Cituji zde jedno místo jeho »Nového
katechismu*.616 THBER: PAUL ADAM. Uprostřed ní
zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování
široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální
noblesu. Sedávali jsme melancholicky
vedle sebe dřevěné lavici, duně.
Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik
slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži
votě jako dokonávající slunce rodící luně.
NotářoVo VypraVoVárxí.
Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl
člověk velký, zavalitý, pořádný.
OTAKAR THEER. Podnikatelé uložili, abych spolu
s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických
. Vrátili jsme spolu
k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří
stavišti.
Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů
žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se
monstrosní lůna.* Pak slou
čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly
parníky fantastickým chvostem dýmu. Netrpí-li
člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní
formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu
jeho těla.
to být materialism. Kdo během četby srovnával
názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a
dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie,
té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší
morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce. Rostla potom proti cibulovité věži měst
ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě
trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo
řem. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne
ničí.
Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan
Smithers cele věnoval. Ale
patří snad více Francii zítřejší než dnešní