ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 624 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Podnikatelé uložili, abych spolu s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických . Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl člověk velký, zavalitý, pořádný. Uprostřed ní­ zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální noblesu. Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži­ votě jako dokonávající slunce rodící luně. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. Kdo během četby srovnával názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie, té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano. Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne­ besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle druhé hvězdy. Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan Smithers cele věnoval.* Jsme konce své studie. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme my pouhými momenty. Ale patří snad více Francii zítřejší než dnešní.* Pak slou­ čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly parníky fantastickým chvostem dýmu. Cituji zde jedno místo jeho »Nového katechismu*.616 THBER: PAUL ADAM. Rostla potom proti cibulovité věži měst­ ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě­ trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo­ řem. OTAKAR THEER. Sedávali jsme melancholicky vedle sebe dřevěné lavici, duně. Líbil nám návrat lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům, položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném moři. Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů­ žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se monstrosní lůna. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne­ ničí. Vrátili jsme spolu k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří­ stavišti. Netrpí-li člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu jeho těla. NotářoVo VypraVoVárxí. to být materialism. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce