OTAKAR THEER. Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne
besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle
druhé hvězdy.*
Jsme konce své studie. Cituji zde jedno místo jeho »Nového
katechismu*. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme
my pouhými momenty.
Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů
žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se
monstrosní lůna.* Pak slou
čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly
parníky fantastickým chvostem dýmu. Uprostřed ní
zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování
široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální
noblesu.616 THBER: PAUL ADAM. Sedávali jsme melancholicky
vedle sebe dřevěné lavici, duně. Líbil nám návrat
lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům,
položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném
moři. Ale
patří snad více Francii zítřejší než dnešní.
Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl
člověk velký, zavalitý, pořádný. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne
ničí. Kdo během četby srovnával
názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a
dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie,
té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší
morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano. Vrátili jsme spolu
k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří
stavišti.
Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan
Smithers cele věnoval.
Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik
slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži
votě jako dokonávající slunce rodící luně. Rostla potom proti cibulovité věži měst
ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě
trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo
řem.
to být materialism. Netrpí-li
člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní
formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu
jeho těla. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. Podnikatelé uložili, abych spolu
s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických
.
NotářoVo VypraVoVárxí