ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 624 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů­ žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se monstrosní lůna. Uprostřed ní­ zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální noblesu. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme my pouhými momenty. Podnikatelé uložili, abych spolu s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických . Kdo během četby srovnával názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie, té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano. Líbil nám návrat lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům, položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném moři. Netrpí-li člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu jeho těla.* Jsme konce své studie. Ale patří snad více Francii zítřejší než dnešní. Rostla potom proti cibulovité věži měst­ ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě­ trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo­ řem. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne­ ničí. to být materialism. OTAKAR THEER. Cituji zde jedno místo jeho »Nového katechismu*. Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži­ votě jako dokonávající slunce rodící luně.616 THBER: PAUL ADAM. NotářoVo VypraVoVárxí. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce.* Pak slou­ čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly parníky fantastickým chvostem dýmu. Sedávali jsme melancholicky vedle sebe dřevěné lavici, duně. Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan Smithers cele věnoval. Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne­ besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle druhé hvězdy. Vrátili jsme spolu k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří­ stavišti. Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl člověk velký, zavalitý, pořádný