Ale
patří snad více Francii zítřejší než dnešní. Netrpí-li
člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní
formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu
jeho těla. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme
my pouhými momenty. Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne
besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle
druhé hvězdy.
Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik
slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži
votě jako dokonávající slunce rodící luně. Líbil nám návrat
lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům,
položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném
moři.
OTAKAR THEER. Uprostřed ní
zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování
široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální
noblesu. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce.*
Jsme konce své studie.
Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů
žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se
monstrosní lůna.616 THBER: PAUL ADAM.
Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan
Smithers cele věnoval. Kdo během četby srovnával
názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a
dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie,
té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší
morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano.
to být materialism.
Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl
člověk velký, zavalitý, pořádný. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne
ničí. Podnikatelé uložili, abych spolu
s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických
. Rostla potom proti cibulovité věži měst
ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě
trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo
řem. Cituji zde jedno místo jeho »Nového
katechismu*.
NotářoVo VypraVoVárxí. Sedávali jsme melancholicky
vedle sebe dřevěné lavici, duně. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. Vrátili jsme spolu
k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří
stavišti.* Pak slou
čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly
parníky fantastickým chvostem dýmu