ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 621 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Potom teprve napadne, že nepřítel, Rakušan; obrátí koně ujíždí pryč. A zvláště podivuhodný svých popisech. 613 v Adamově díle. Zde nutno zmínit dvou momentech, jež for­ mální stránce jsou nejvíce nápadný jeho knihách. V tom, zdá se. dokonalý kouzelník slova věty tančí mu pod pérem jako hadí hejno kolem fakirovy píšťaly. Nabijí karabinu vyčkává soka. Jeho postavy jsou pod rouškou svých sociálních odlišností jen různými myšlenkami, jež se proměnily tělo krev, právě tak jako Eschylův Prométheus je ztělesněnou ideou vzpoury člověka. Slyší, jak pod kabátu buší srdce nohy chvějí v třmenech. nejvnitřnější podstata originalita Adamova umění. Vyšel pojetí svých karakterů těchže zásad, jako řečtí tragikové. Líčí rád velké masy: rozčilené účastníky schůzí, davy stávkařft, pohyby vo­ jenských sborů. Jeho lidé jsou myšlenky, které chodí. Nic náhodného neobjevíte něho ve stavbě vět. Touto synthetisující methodou podobají jeho knihy ohniskům silných zrcadel, nichž sbíhají paprsky milionů světel: vše spojuje jedinému cíli, krajiny jsou ztělesněným ovzduším duše duše nejsou než živými symboly myšlenek. Jste zde daleko podrobného, vypočítavého líčení naturalistů. Adam zachytí jen vnitřně karakteristické člověku, řekl bych skoro: jeho atmosféru; řekne dvěma nebo třemi větami, ale celý člověk tu, stojí vám před očima. Miluje antithesy psychické právě tak jako Hugo miloval antithesy slovní.PAUL ADAM. Tomu říká Adam emoce myšlenky. mluví jednom svých románů mladém francouzském husaru, kterého vyslali na přední hlídku. konec materialisují všechny ty úzkosti, naděje ctižádosti jedinou duši, Duši Davů, v Tajemství Davů (>Le Mystfere des Foules<). Jednou jeho styl úsečný, dotýkající se duše jako rychlé polibky, jindy široký, plný rhytmického kouzla, vášně, nesený jako hudba varhan: dle toho, chce-li vyjádřit prchavé emoce anebo naznačit děj, jenž plyne moc­ ným epickým tokem. to smysl pro pohyb pro duševní gesto. Projíždí vesnicí, když shlédne jiného jezdce* Zastaví nejprve pátrá, kterému francouzskému sboru by ten neznámý mohl náležet. Ale po několika krocích stydí se, tak zbabělý chce raději zemřít, než aby ustoupil. Pod jeho pérem hýbají všechny ne­ konečné zástupy postav, vyrážejí hrdel poděšené výkřiky, provolávají slávu kletby. při tom závidí své klisně její klid; zatím, co chvěje před smrtí, zahání klidně oháňkou mouchy . Tak př. Nechce, aby jeho dílo nutilo útrpné čtenáře slzám jako knihy George Sandové, ani aby ně