Dohromady bychom vykonali velké věci. jmenovaný román >Tajemství
Davů<.. Má
krása sloužila vaší myšlence. Dohromady bychom stali
silou Silou . Chce jímat čistě, my
šlenkově, chce poutat pouhý intelekt
Vezměte př. Dessling tam symbolem inteligence, která chce
vést davy vítězství nich stále zamítána ubí
jena; krásná Anna naopak symbolem lidu, vyzývavá,
tak degenerovaná, nedovede rozeznat své chvíle upřím
nosti neupřímnosti, milující kruté rozkoše radující se,
strádá-li někdo vůli ní.<
Státi Silou! tím cílem ženou všechny osoby
jeho románů. Ale proč mělo vítězit či
stou duší nad lidským blátem?. Silou chce stát demagog Coesarés doktor
Bax >Mystěres des Foules*, silou chce být Suarés, conqui-
stador pařížských salonů >LEssence Soleil«, sílu chce
se proměnit podmaňovatel srdcí Pirouart »Coeurs utiles*,
síly chtějí dojít podivné figury jako Smithers >Notá-
řově vypravování* nebo Walter Knox »Jediné slávě*, silou
je generál hrabě Raxi >Bataille ďUhde*. Jeho požadavky jsou větší.
.
Nemáte odvahy, abyste přemohl lidské přesvědčení abyste
si podrobil. Učinila jsem blátem,
abych mohla žít blátem mne odmítáte Jste slaboch.614 theer:
útočilo prudkostí brutálních faktů zvířecích vášní jako
naturalisté. Celý ten nekonečný
průvod lidí, kteří ohmatávají strhují rozkošem, žene
se jako divoká smečka fantomem síly. Židovští finanč
níci, kurtisany, raffinovaní umělci, politikové, kteří ovládají
státy, záletné ženy, dobrodruzi lásky, důstojníci, clubmeni,
jockeyové všichni chtějí být silou. Někteří jsou za
šlapáni, ubiti, hynou soubojích vybojovaných někde na
silnici blízko Paříže, nebo umírají pod guillotinou střílejí
se, poněvadž došli náhledu, svět nestojí jejich život,
ale všichni, povalení, nichž řítí ostatní proud, mají
ještě svých umírajících zracích záblesk myšlenky, která
byla jejich jedinou touhou: ovládat, být Silou nej-
výraznější obraz dnešní Francie slovo >ovládat*, které se
v Adamových knihách nejčastěji vyskytuje, právě tak pří
značným jako slovo »peníze<, jež zní všech stránkám. Zde heslo Francie ponapoleonovské, dob1
Restaurace; tam heslo Francie «kosmopolitické, konce st
letí. Snad proto byl Paul Adam nazván nedávno >modernú
Balzacem«, přirovnání to, jež sice mnohém ohledu selhává
než jednom oba velcí spisovatelé stotožňují: uhodí
podstatu galské ra^y jedné hodině jejího vývoje.
Balzacových děl. Když Dessling překvapí při per-
versním činu, říká mu: >Jsem taková; vám, Nede, to
dělá bolest, jsem taková
