Sotvaže dokončil dílo, kde mezi výstřely děl, třeskem
zbraní, dusotem jízdních hlídek odehrává srdci francouz
ského generála komandujícího italském bojišti tragoedie
manželské nevěry (La Bataille ďUhde) již vyvolává dru
hém několika mohutnými tahy prostředí středověku, du
šemi exaltovanými vírou, jeho čarodějnicemi, alchymisty a
mučírnami (L’Étre). Ale teď přihlásí synthetická
methoda. zápětí pustí zcela opáčnou cestou:
dá kritiky současných mravů, analysuje je, rozebírá
poměr individua společnosti, studuje sociální choroby,
A konečně nespokojí ani minulostí ani přítomností; chce
působiti dále; chce stát průkopníkem příští společnosti;
chce nejen vykreslit rozložit chorobu soudobého lidstva,
ale chce stát jejím lékařem. Sesta
vily celou anatomii individua.
Sotvaže vykreslil moderní Paříž plnou perversních lásek
a honby penězích, vypravuje hned druhém románu
o byzantských císařích, fantastické nádheře jejich dvorů,
o císařském milenci drahokamů Lvu Iréně Byzantské.
První jeho knihy mají sice naturalistskou fakturu později
súčastnil horlivě >La Vogue* >Le Symboliste* kam
paně prospěch symbolismu. Pochopil, vítězí ne
theoretisováním, ale positivní prací.*
Všemožné styly, všemožné literární methody střídají se
. Klasifikovaly instinkty tendence. Nebojí se, mu
řeknou >eklektik«. předmluvě jedné svých knih
píše doslovně: cit agonisuje analytické methody pře
stanou být umění užitečný. nutno sjednotiti prvky, sloučit to, připravovali
umělci citu, jako George Sandová, Feuillet, Dumas, Ohnět;
psychologové jako Beyle, Rod, Bourget, Lemaitre, Robert
Scheffer; sběratelé dokumentů jako Champfleury, Evžen Sue,
Zola, Maupassant, PaulAlexis; umělci vzněcující jako Laulos,
Goncourti, Mirbeau, Mendés, Hennique, Huysmans, Loti, Ro-
snyové. století. Francouzi říkají mu
»un extraordinaire semeur d’idées< neobyčejný rozsévač my
šlenek Tím také Paul Adam skutečně je.612 theer:
nesou pečeť silné, plamenné individuality svého autora. Již Beyleho (Stendhala) a
zvlášť posledních dvaceti letech vytvořily sice podivuhodný
počet dokumentů. Nevím,
ke komu bych měl přirovnat duši neustále sžíranou ohněm
tvoření neklidnou novými myšlenkami. Sem patří »Lettres Ma-
laisie* články, které postupně uveřejňuje časopisu >Le
Journal*.
A tak pokusil shrnout svých knihách všechno, co
vytvořil francouzský román XIX.
Paul Adam stojí dnes mimo všechny literární tábory. Ale pak zanechal toho všeho
a ponořil jen svého díla
