ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 620 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nebojí se, mu řeknou >eklektik«. První jeho knihy mají sice naturalistskou fakturu později súčastnil horlivě >La Vogue* >Le Symboliste* kam­ paně prospěch symbolismu. Klasifikovaly instinkty tendence. Již Beyleho (Stendhala) a zvlášť posledních dvaceti letech vytvořily sice podivuhodný počet dokumentů. Ale pak zanechal toho všeho a ponořil jen svého díla. Sem patří »Lettres Ma- laisie* články, které postupně uveřejňuje časopisu >Le Journal*. nutno sjednotiti prvky, sloučit to, připravovali umělci citu, jako George Sandová, Feuillet, Dumas, Ohnět; psychologové jako Beyle, Rod, Bourget, Lemaitre, Robert Scheffer; sběratelé dokumentů jako Champfleury, Evžen Sue, Zola, Maupassant, PaulAlexis; umělci vzněcující jako Laulos, Goncourti, Mirbeau, Mendés, Hennique, Huysmans, Loti, Ro- snyové.612 theer: nesou pečeť silné, plamenné individuality svého autora. Francouzi říkají mu »un extraordinaire semeur d’idées< neobyčejný rozsévač my­ šlenek Tím také Paul Adam skutečně je. Sotvaže dokončil dílo, kde mezi výstřely děl, třeskem zbraní, dusotem jízdních hlídek odehrává srdci francouz­ ského generála komandujícího italském bojišti tragoedie manželské nevěry (La Bataille ďUhde) již vyvolává dru­ hém několika mohutnými tahy prostředí středověku, du­ šemi exaltovanými vírou, jeho čarodějnicemi, alchymisty a mučírnami (L’Étre). Sesta­ vily celou anatomii individua. zápětí pustí zcela opáčnou cestou: dá kritiky současných mravů, analysuje je, rozebírá poměr individua společnosti, studuje sociální choroby, A konečně nespokojí ani minulostí ani přítomností; chce působiti dále; chce stát průkopníkem příští společnosti; chce nejen vykreslit rozložit chorobu soudobého lidstva, ale chce stát jejím lékařem. Paul Adam stojí dnes mimo všechny literární tábory. A tak pokusil shrnout svých knihách všechno, co vytvořil francouzský román XIX. Nevím, ke komu bych měl přirovnat duši neustále sžíranou ohněm tvoření neklidnou novými myšlenkami. Sotvaže vykreslil moderní Paříž plnou perversních lásek a honby penězích, vypravuje hned druhém románu o byzantských císařích, fantastické nádheře jejich dvorů, o císařském milenci drahokamů Lvu Iréně Byzantské.* Všemožné styly, všemožné literární methody střídají se . Ale teď přihlásí synthetická methoda. předmluvě jedné svých knih píše doslovně: cit agonisuje analytické methody pře­ stanou být umění užitečný. století. Pochopil, vítězí ne theoretisováním, ale positivní prací