Stolberga, hr.598 OZVUKY PABŘRKY. Při tom úplně pomí
jíme, páni konservativního velkostatku neuznali záhodným věci
té, která veliký dosah politický která dotýká našich zájmů,
zpravit jen jediným slovem poslance českého národa. září úvodním místě. Podotknouti jest, týče
se nejen »Šlechty«, ale velkostatkářů českých docela plebejskou
červenou krví. Jsme zvědavi, jak universitě přednášelo svobodě
ústavní, volném stěhování, svobodě spolčování, jež byly Pohlovi
tak trnem očích. Arnošta Procházky Jiřího Karáska nedokázal
>Zvon«, Jiráskovi bylo mladými nějak svévolně úmyslně, křivděno. Jar. Pořadatelé sjezdu,
dne Olomouce svolaného, pyšnili slavnými jmény účast
níků sjezdu Kroměřížského, jako hr. Nám nemůže býti lhostejno,
bude-li nám čeliti sněmě 105 Němcům. odešla hotelu Pietschova, kde již mohla jednati česky
i německy. prostě opičí svých urozených vzorech. Listech*
pánům těm podkuřovat, připomeneme jim.
moc, kterou ruce, dráždi! Jak dělá politiku! Vyzývá své štěstí,
o kterém jsme čísle minulém rozepsali! úloha mladočechů ?
Je ovšem teď právě taková, jako byla tehdy, taková, iakou zaslu
hují.
Velkostatkářský kompromis.
»Zvon« rozhoupal obranu Jiráska proti některým tvrzením
mého "článku. —
Co týče našeho postaveni vůči tomu kompromisováni volebnímu,
jest naše stanovisko jasné. Sjezd kroměříŽský byl český, olomoucký německý, ale tak ně
mecký, pořadatelé nejen stále důraz kladli německý jeho ráz, ale
předsedající každé naskytnuté příležitosti velmi příkře každou ná
mitku odbyl, tvrdě, koná sjezd katolíků německý Čechové
měli nedávném sjezdě Kroměříži času dosti, prohlásiti své poža
davky zájmy své hájiti. Článkem tímto jsem chtěl přispěti, ovšem svým způso
bem oceněni významu Jiráskova dnech jeho jubilea není mou
vinou, má-li mít polemické dozvuky. však tvrdíme, druhý
krok národnímu smíru právě tak mine cílem nezůstaví stopy,
jako tomu bylo při kroku prvním. začne zase třebas >Nár. Několik poznámek. Maji štěstí svými spojenci feudálními kavalíry právě tak,
jako byrokratickými předsedy ministerstva, které při nedávné příleži
tosti ještě nosili rukách.
S hlediska známé esthetiky obou jmenovaných kritiků celého jich
směru jest úsudek jejich, třebas příkrý, přece jen přirozený důsledný. Skoro všecky české listy vzpomenuly královského
reskriptu 12. tato
>beznárodní chasa*, když obecní rada olomoucká nedovolila redutní
síni jinak jednati než německy, prohlásila ústy rodem přesvědčením ě-
m řečníka Riegra, podmínku přijati nemůže, opatřeni
to neslouží obecní radě olomoucké cti proto vzdává redut-
ního sálu.
Klerikálni sjezd Olomouci. čísle předešlém zmínili jsme se, kleri-
kálové budou asi domáhati katolické university. také neděli
stalo. Boží bojovníci mají čisté spojence.* jsou ti
naši nejvěrnější spojenci. Tvrdíme, velkostatkářská kurie své man
dáty drži neprávem pokud nestane právu pokud ty
mandáty nebudou vráceny komu patří, lidu, jest nám zcela lho
stejno, jakým způsobem rozdělí.
Ostatně sám Arnošt Procházka nazývá ony řádky >povšechnými, ra
. což volné lásce Současně, kdy sjezd
klerikálů, odbýván byl Olomouci protisjezd sociální demokracie. Omezuji jen několik slov. Harracha, hr.
Citáty referátů pp. Oba nechávají stejně holičkách. spravedlivější intemacionalism sociální než klerikálni!
Po třiceti letech. Listy*:
»Konservativni šlechta mýlí, domnívá-li se, může dělati svými
mandáty chce dáti komu chce. tom
výhradném němčeni rodině. Jest tajemstvím posud, jak páni
velkostatku uradili nás bez nás.
Thuna. teskné předtuše píší >Nár
