>Lituji velice, jsem nucen přiznati se,< opakoval
mladý muž poněkud hlasitěji, >že jsem nešťastnou náhodou
zapomněl opatřiti drobnými, bych zapla------ <
»Opatřit vás drobnými dva?< bručel starý sklepník.*
>Ale nemohu platit!!* hulákal jinoch plíc<
. Není to
tak často, nám dostává tak šlechetného daru.*
»Já nemám peněz!* řval malomocném vzteku zo
falství mladý muž, hotov propadnouti země, kdež
jeho okolí zejména ona roztomilá tři děvčata projevová
stále hlasitěji své potěšení této situace.
>Ó ano, třebas pět, chcete-li. Není
také divu, mnozí chýlí při tom mylnému domnění,
že fenomenální holohlavost tuto třeba přičíst vrub vý
střednímu způsobu života. Prosím dáll«
>Ale promiňte, mne nechápete,* prohlašoval mladík
stále hlasitěji, >já nevím kam peníze poděly!*
>V pondělí? Chcete zůstat pondělí? Třebas, platit
račte ted, pusťte jednou také ostatní.
>Tak tedy prosím, ale rychle,* odvětil pokladník jis
mrzutě, >dolar centů..<
>Nikoliv,« vysvětloval mladík tlumeným hlasem, neboť
půl tuctu lidí tlačilo ním, chtějíce rovněž platiti a
odejiti. >Díky, díky.
Asi přede dvěma roky vyšel náš přítel jedné vý
letních místností venku West-Hillu, pravidla jen novo-
křtěneckou společností navštěvované.<
>A, díky,< zavolal radostně stařec. Tam setkal třemi
děvčátky andělských tvarů, avšak lidskou chutí. Domněnka jest naprosto mylná.«
>Co —ř« houkl naň pokladník.
Řečený mladík, nejpilnější účastník všech náboženských
cvičení Burlingtonu, přišel svému úrazu způsobem
zcela zvláštním při tom úplně morálním, jak ihned dolíčiti
hodlám. Účet vy
rovnán! Prosím —<
>Ne, ne,« vysvětloval mladý muž, >já nemám čím —<
>Ó ano, ano, ovšem, jaký Šprým,< odvětil trochu
netrpělivě již hluchý muž, když zpozoroval dloubou řadu
hostů penězi ruce čekajících, >ale ted nemám kdy se
bavit.596 ROBERT BURDETTE:
braným vkusem svých postav burlingtonské chodníky.
Jinoch naklonil němu zardělou lící zašeptal:
»Je velice nemilé, nemám při sobě drobných . Pozval je
ze známosti bufetu, vybídl galantně, aby sobě vybraly, co
jim libo, bavil nimi tak dlouho, konečně pozoroval,
že zapomněl tobolku penězi doma stole, jakož že
sedí pokladny hluchý muž, kterého nikdy před tím neviděl., >Nikoliv, nechci měniti, nedávejte zpět,
