, >Nikoliv, nechci měniti, nedávejte zpět, .*
»Já nemám peněz!* řval malomocném vzteku zo
falství mladý muž, hotov propadnouti země, kdež
jeho okolí zejména ona roztomilá tři děvčata projevová
stále hlasitěji své potěšení této situace.«
>Co —ř« houkl naň pokladník.<
>Nikoliv,« vysvětloval mladík tlumeným hlasem, neboť
půl tuctu lidí tlačilo ním, chtějíce rovněž platiti a
odejiti. Není
také divu, mnozí chýlí při tom mylnému domnění,
že fenomenální holohlavost tuto třeba přičíst vrub vý
střednímu způsobu života. Domněnka jest naprosto mylná..
>Lituji velice, jsem nucen přiznati se,< opakoval
mladý muž poněkud hlasitěji, >že jsem nešťastnou náhodou
zapomněl opatřiti drobnými, bych zapla------ <
»Opatřit vás drobnými dva?< bručel starý sklepník. Není to
tak často, nám dostává tak šlechetného daru. Pozval je
ze známosti bufetu, vybídl galantně, aby sobě vybraly, co
jim libo, bavil nimi tak dlouho, konečně pozoroval,
že zapomněl tobolku penězi doma stole, jakož že
sedí pokladny hluchý muž, kterého nikdy před tím neviděl. Prosím dáll«
>Ale promiňte, mne nechápete,* prohlašoval mladík
stále hlasitěji, >já nevím kam peníze poděly!*
>V pondělí? Chcete zůstat pondělí? Třebas, platit
račte ted, pusťte jednou také ostatní.596 ROBERT BURDETTE:
braným vkusem svých postav burlingtonské chodníky.
>Tak tedy prosím, ale rychle,* odvětil pokladník jis
mrzutě, >dolar centů.
Asi přede dvěma roky vyšel náš přítel jedné vý
letních místností venku West-Hillu, pravidla jen novo-
křtěneckou společností navštěvované. Účet vy
rovnán! Prosím —<
>Ne, ne,« vysvětloval mladý muž, >já nemám čím —<
>Ó ano, ano, ovšem, jaký Šprým,< odvětil trochu
netrpělivě již hluchý muž, když zpozoroval dloubou řadu
hostů penězi ruce čekajících, >ale ted nemám kdy se
bavit.*
>Ale nemohu platit!!* hulákal jinoch plíc<
. >Díky, díky.<
>A, díky,< zavolal radostně stařec.
Řečený mladík, nejpilnější účastník všech náboženských
cvičení Burlingtonu, přišel svému úrazu způsobem
zcela zvláštním při tom úplně morálním, jak ihned dolíčiti
hodlám. Tam setkal třemi
děvčátky andělských tvarů, avšak lidskou chutí.
Jinoch naklonil němu zardělou lící zašeptal:
»Je velice nemilé, nemám při sobě drobných .
>Ó ano, třebas pět, chcete-li
