ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 604 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Tak tedy prosím, ale rychle,* odvětil pokladník jis mrzutě, >dolar centů. Účet vy­ rovnán! Prosím —< >Ne, ne,« vysvětloval mladý muž, >já nemám čím —< >Ó ano, ano, ovšem, jaký Šprým,< odvětil trochu netrpělivě již hluchý muž, když zpozoroval dloubou řadu hostů penězi ruce čekajících, >ale ted nemám kdy se bavit.* >Ale nemohu platit!!* hulákal jinoch plíc< . >Lituji velice, jsem nucen přiznati se,< opakoval mladý muž poněkud hlasitěji, >že jsem nešťastnou náhodou zapomněl opatřiti drobnými, bych zapla------ < »Opatřit vás drobnými dva?< bručel starý sklepník. Domněnka jest naprosto mylná. Tam setkal třemi děvčátky andělských tvarů, avšak lidskou chutí. >Díky, díky. Není také divu, mnozí chýlí při tom mylnému domnění, že fenomenální holohlavost tuto třeba přičíst vrub vý­ střednímu způsobu života. Řečený mladík, nejpilnější účastník všech náboženských cvičení Burlingtonu, přišel svému úrazu způsobem zcela zvláštním při tom úplně morálním, jak ihned dolíčiti hodlám.« >Co —ř« houkl naň pokladník. Prosím dáll« >Ale promiňte, mne nechápete,* prohlašoval mladík stále hlasitěji, >já nevím kam peníze poděly!* >V pondělí? Chcete zůstat pondělí? Třebas, platit račte ted, pusťte jednou také ostatní. >Ó ano, třebas pět, chcete-li. Pozval je ze známosti bufetu, vybídl galantně, aby sobě vybraly, co jim libo, bavil nimi tak dlouho, konečně pozoroval, že zapomněl tobolku penězi doma stole, jakož že sedí pokladny hluchý muž, kterého nikdy před tím neviděl.< >A, díky,< zavolal radostně stařec.* »Já nemám peněz!* řval malomocném vzteku zo falství mladý muž, hotov propadnouti země, kdež jeho okolí zejména ona roztomilá tři děvčata projevová stále hlasitěji své potěšení této situace.< >Nikoliv,« vysvětloval mladík tlumeným hlasem, neboť půl tuctu lidí tlačilo ním, chtějíce rovněž platiti a odejiti. Jinoch naklonil němu zardělou lící zašeptal: »Je velice nemilé, nemám při sobě drobných ., >Nikoliv, nechci měniti, nedávejte zpět, .596 ROBERT BURDETTE: braným vkusem svých postav burlingtonské chodníky.. Asi přede dvěma roky vyšel náš přítel jedné vý­ letních místností venku West-Hillu, pravidla jen novo- křtěneckou společností navštěvované. Není to tak často, nám dostává tak šlechetného daru