Nejzpěv
nější jsou ovšem části buršikosni, části prostosrdečné
a ironicky sentimentální písně Bierbaumovy vyzývavé ku
plety Wolzogenovy. Nejbizar
nějším básníkem chansonech jest však Frank Wedekind.
Anglické heslo >Art applied* uplatňuje tedy ly
rice. Poprvé bude sugestivně působiti massy —
co jest neslýcháno chodila-li posud žebrotou, bude nyní
vynášeti tantiémyI
VE VÍDNI 1901. 595
»Das bunte Theater«, nazvané Ueberbrettel, jest nejnovější
sensací literárním Německu, skoro dokument německé
kultury. plešatost jednoho nejušlechtilejších mladíků, již krášlí vy
. CAMILL HOFFMANN.
Zajisté neušla žádnému cizinci navštívivšímu útulné mě
stečko Burlington nápadná jedna okolnost, naprostá totiž
. nám
nejlepší lyrickou knihu Heineovi, román romancích
»Zwei Menschen«, ale lehkomyslný dav nebude nikdy baviti. Ovšem jest tomu třeba
vybraných sil uměleckých, jako jest sám baron Wolzogen
a jeho první chansoneta, naše krajanka, Božena Brodská, jež
po jeho boku slaví pravé triumfy.NĚMECKÉ LYRIKY.
Jirozné zúčtování. Poslání Ueberbrettlu leží dlani: lyrika není již
uměním jen knihách, připravuje pro požitek Širokému
obecenstvu.* Ale jak známo, jsou naše variété duševně na
tom bledě; Ueberbrettel chce tedy reformovati, chce býti
uměleckým, literárním, esthetickým variétém. »Dnešní měšťák,< praví Bierbaum, >sotva již do
vede sledovat veliké děje dramatické, naladiti svůj citový
život jeden tón plné tři hodiny divadla; chce změnu
— variété. Jsou-li však ostatní účinné alespoň před
nesem, Dehmel sbírky nehodí. Vzorem jsou
pařížské cabarety. Hrají parodie satyry, zpívají veselé
písně, někdy hodně vážné. Knížka obsahuje pří
spěvky Bierbauma, Dehmela, Falkea, Finkha, Heymela, Holze,
Liliencrona, Schrôdera, Wedekinda Wolzogena.
Z mladých lyriků jest jmenovitě uvésti Schrôdera,
jejž nazývá Bierbaum vir juvenis sapiens, Beardsley rý
mech, který zůstává esthetem když šprýmuje. Tento muž rysem
věčnosti nehodí obveselování davu; stále hloubá, jen ve
své dětské poesii >Fitzebutze< jest volný naivní.
Jest desilusionista prvního řádu, krvavě ironický gro
teskní; jeho verších, jež své originalitě upomínají na
jarmareční písničky moritátech, ohlašuje poprvé poetický
nihilism
