Sny
jeho nejsou ohromné divoké, nýbrž prosté krásné, Štěstí
jeho nevisí hvězdách. vychází každý rok tolik anthologií. Proto
na př.
Leuchtend kommt aus ewigem Stemenraum
Noch zuletzt ein seliger Dichtcrtraum. skoro milejší malý
sešitek 160 str.
Sinnend sitz’ ich, Haupt Hand gestůtzt:
Schôner Tag, ich hab dich ausgenůtzt. Falke stojí dávno již
v prvních řadách moderního hnutí jest zcela podle toho,
aby stal populárním., jejž záhy zesnulý Jacobowski vydal
pod názvem >Neue Lieder der besten neueren
Dichter ftirs Volk< (Berlin Liemann); zvlášť poslední
desítiletí jsou zastoupena vybraně. stojí.
Sorg ums Brot treuer Thätigkeit,
Offnes Wort scharfem Männcrstreit. jeho verších jest cosi smiřujícího,
poctivě měšťanského. Sahá Hofmannsthala
a Dauthendeye, jako Rakušan protežuje trochu krajany.
Jenže právě historické uspořádání, chycené nepravý konec,
znesnadňuje přehled; skupiny školy jsou rôznu roz
ptýleny.
Leží přede mnou Th. Jako obraz lyrické produkce jest kniha výborná, ale
neukazuje důslednosti vývoje.
Několik vzácných kusů upřímné veselosti Falkovy jest
ve vydaných založení Wolzogenovu Ueberbrettlu Bier-
baumem »DeutscheChansons« (BerlinSchusteraLoeffler),
.
Ghce býti objektivní; jsou známy předmluvy anthologií. Hod
nota knihy býti stupňována historickým uspořádáním
látky, jestiť uspořádána podle letopočtu narození básníků.594 CAMILL HOFFMANN:
Ale obecenstvo neví ještě nic; jen tolik, dost
toho kolovrátku, který ještě ozývá.
Einen guten Becher froh geleert,
Kräftig einem argen Wunsch gewehrt. Velikých nároků nečiní, jest lidový
virtuos, graciesní, něžný často jak patří veselý.
I jednotlivých novějších básníků leží přede mnou
-anthologie: Liliencrona Dehmela (Berlin, Schuster a
Loeffler) Gustava Falka (»Gustav Falke ais Lyri
ke r«, Hamburg, Alfred Janssen). Knížečka veliký význam:
ve statisících výtisků mezi lid šířiti lyriku pf.
Sosnosky skutečně snaží podati nejen dobré, nýbrž do
konce nevázanosti všech směrů. Sosnosky >Deutsche
Lyrik XIX. proto tolik vábení
a tolik snahy, sebrati nejlepší, podati chuť navnaditi. Nic jej lépe necharakterisuje jako báseň:
>Ein Tageslaufc
Sitz’ ich sinncnd, Haupt Hand gestůtzt:
Schôner Tag, hab ich dich recht genůtztř
Einen Kuss auf meines Weibes Mund,
Liebesgruss friiher Morgenstund. Jahrhundert< (Berlin, Cotta)
