ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 601 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
života opadlo literatury. Přednášky ty, rozdělené různé cykly nejsou vlastně lidovými, neboť majíce namnoze účel dobročinný, nedovolují pro značné vstupné přístup vrstvám nemajetným. osobností, jako Theodor Storm F. když přišla brutální léta 90.POPULÁRNÍM VÝKLADU VĚD PŘÍRODNÍCH. Z německé lyriky. dožitější pestřejší. Dokonce ani neznělo hlasitou řečí bylo čteno jen očima. pak velice často thema přednášky příliš speciální, než aby se těšilo širšímu interesu. Jako slovo šlo léty beze změny, ztrnulé nedotknutelné. knihách Conrada Albertiho, Arna Holze Karla Henckella překypuje mladickým kvasem; knihách Conrada Detleva Liliencron kuje a dokonaluje; spisech Richarda Dehmela váží vybírá. Skoro padesát let přeskočilo, ale směry jsou tytéž: na­ vazovalo Goetha, Heinea Platena, ovšem jest vše. Co vlastně ním? Strašně nadýmalo verších básníků revo­ lučních, jako Herwegha Freiligratha pak čím dál více se splošťovalo. 593: účele. Ale zapomíná podstatu život slova. Meyer, již pracně sami hleděli zachránit, ještě dalo, teprve viděti smutné niveau tehdejší poesie., naturalism bourající všechna schémata, jeho reakce, romantism zápas všech směrů, kterém vyšly na jevo kde jaké slabé stránky, všechny síly prošly novým ohněm, znovu slovo ožilo znovu bylo zbraň ukuto;, musilo býti mnohostranné, hbité, chytré hluboké, nebylo íiž jen knihách, kde mohlo líně netečně ležeti. Nastalo více jak let tyrád literatury přišel kolovrátek. Jak prospěšno naproti tomu bylo jednati přednáškách věcech denního života: voda, vzduch, teplo pod. jsou themata nevyčerpatelná, která svěřena jsouce řečníkům povolaným mnohý krásný plod mohla přinéSti VONDRÁČEK. . Lyrické slovo první polovice minulého století stalo prázdným bez podstaty; jeho smysl nejvniternější odloupl nabytého zvuku; pozbylo své symbolické moci. Myslí při tom poklady nastřá­ dané doby klasikův romantikův, zasytivší národ úplně, a pochybuje se, tak dokonalé umění bylo schopno dalšího vývoje. všichni jsou již tak znuděni jeho monotonií. Často již bylo řečeno, národ netouží lyrice, či« spíše, lyriky syt. Jako nebylo podobno minci, jejíž ráz příliš dlouhou cir­ kulací stírá níž obsah zlata znovu znovu musí býti přemincován