jsou themata nevyčerpatelná, která svěřena
jsouce řečníkům povolaným mnohý krásný plod mohla
přinéSti VONDRÁČEK.
dožitější pestřejší. když přišla
brutální léta 90.
. Nastalo více jak let tyrád literatury
přišel kolovrátek. pak
velice často thema přednášky příliš speciální, než aby se
těšilo širšímu interesu. 593:
účele. Lyrické slovo první polovice minulého století
stalo prázdným bez podstaty; jeho smysl nejvniternější
odloupl nabytého zvuku; pozbylo své symbolické
moci., naturalism bourající všechna schémata,
jeho reakce, romantism zápas všech směrů, kterém vyšly
na jevo kde jaké slabé stránky, všechny síly prošly novým
ohněm, znovu slovo ožilo znovu bylo zbraň ukuto;,
musilo býti mnohostranné, hbité, chytré hluboké, nebylo
íiž jen knihách, kde mohlo líně netečně ležeti. všichni jsou již tak znuděni jeho monotonií. Myslí při tom poklady nastřá
dané doby klasikův romantikův, zasytivší národ úplně,
a pochybuje se, tak dokonalé umění bylo schopno
dalšího vývoje.POPULÁRNÍM VÝKLADU VĚD PŘÍRODNÍCH.
Skoro padesát let přeskočilo, ale směry jsou tytéž: na
vazovalo Goetha, Heinea Platena, ovšem jest vše. knihách Conrada Albertiho, Arna
Holze Karla Henckella překypuje mladickým kvasem;
knihách Conrada Detleva Liliencron kuje a
dokonaluje; spisech Richarda Dehmela váží vybírá.
Meyer, již pracně sami hleděli zachránit, ještě dalo,
teprve viděti smutné niveau tehdejší poesie. života
opadlo literatury.
Jako nebylo podobno minci, jejíž ráz příliš dlouhou cir
kulací stírá níž obsah zlata znovu znovu musí býti
přemincován.
Z německé lyriky. Jak prospěšno naproti tomu bylo
jednati přednáškách věcech denního života: voda, vzduch,
teplo pod. Co
vlastně ním? Strašně nadýmalo verších básníků revo
lučních, jako Herwegha Freiligratha pak čím dál více se
splošťovalo.
Jako slovo šlo léty beze změny, ztrnulé nedotknutelné. Dokonce ani neznělo hlasitou řečí bylo čteno jen
očima. Přednášky ty, rozdělené různé cykly nejsou vlastně
lidovými, neboť majíce namnoze účel dobročinný, nedovolují
pro značné vstupné přístup vrstvám nemajetným.
Často již bylo řečeno, národ netouží lyrice, či«
spíše, lyriky syt. osobností, jako Theodor Storm F. Ale zapomíná podstatu život slova
