593:
účele. Dokonce ani neznělo hlasitou řečí bylo čteno jen
očima.
.POPULÁRNÍM VÝKLADU VĚD PŘÍRODNÍCH.
Z německé lyriky. Přednášky ty, rozdělené různé cykly nejsou vlastně
lidovými, neboť majíce namnoze účel dobročinný, nedovolují
pro značné vstupné přístup vrstvám nemajetným., naturalism bourající všechna schémata,
jeho reakce, romantism zápas všech směrů, kterém vyšly
na jevo kde jaké slabé stránky, všechny síly prošly novým
ohněm, znovu slovo ožilo znovu bylo zbraň ukuto;,
musilo býti mnohostranné, hbité, chytré hluboké, nebylo
íiž jen knihách, kde mohlo líně netečně ležeti.
Jako slovo šlo léty beze změny, ztrnulé nedotknutelné. když přišla
brutální léta 90. jsou themata nevyčerpatelná, která svěřena
jsouce řečníkům povolaným mnohý krásný plod mohla
přinéSti VONDRÁČEK. Jak prospěšno naproti tomu bylo
jednati přednáškách věcech denního života: voda, vzduch,
teplo pod. osobností, jako Theodor Storm F.
Často již bylo řečeno, národ netouží lyrice, či«
spíše, lyriky syt. života
opadlo literatury. Myslí při tom poklady nastřá
dané doby klasikův romantikův, zasytivší národ úplně,
a pochybuje se, tak dokonalé umění bylo schopno
dalšího vývoje.
dožitější pestřejší.
Jako nebylo podobno minci, jejíž ráz příliš dlouhou cir
kulací stírá níž obsah zlata znovu znovu musí býti
přemincován.
Meyer, již pracně sami hleděli zachránit, ještě dalo,
teprve viděti smutné niveau tehdejší poesie.
Skoro padesát let přeskočilo, ale směry jsou tytéž: na
vazovalo Goetha, Heinea Platena, ovšem jest vše. Ale zapomíná podstatu život slova. knihách Conrada Albertiho, Arna
Holze Karla Henckella překypuje mladickým kvasem;
knihách Conrada Detleva Liliencron kuje a
dokonaluje; spisech Richarda Dehmela váží vybírá. pak
velice často thema přednášky příliš speciální, než aby se
těšilo širšímu interesu. Nastalo více jak let tyrád literatury
přišel kolovrátek. Co
vlastně ním? Strašně nadýmalo verších básníků revo
lučních, jako Herwegha Freiligratha pak čím dál více se
splošťovalo. Lyrické slovo první polovice minulého století
stalo prázdným bez podstaty; jeho smysl nejvniternější
odloupl nabytého zvuku; pozbylo své symbolické
moci. všichni jsou již tak znuděni jeho monotonií
